Zločinnost se vrací na úroveň, jakou USA nezažily třicet let

ECHOPRIME

Zločinnost se vrací na úroveň, jakou USA nezažily třicet let
Američané „nakupují“. Vlnu rabování vyvolala smrt George Floyda. Na snímku prodejna Sand and Surf Store, Santa Monica v Kalifornii 31. května 2020. Foto: Profimedia.cz
Týdeník

Martin Weiss

Jeden z nejproslulejších kampaňových spotů v amerických dějinách je spojen se jménem Willie Horton. Vznikl v prezidentské volební kampani v roce 1988, kdy proti sobě stáli úřadující viceprezident George Bush a jeho demokratický vyzývatel, guvernér státu Massachusetts Michael Dukakis. Televizní spot obvinil demokratického guvernéra, že podporoval program víkendových propustek pro vězně včetně vrahů. A že jeden z nich, Willie Horton, se v roce 1986 z dovolenky nevrátil, unesl mladý pár, terorizoval jej a dívku znásilnil. Tento spot je od té doby notoricky známý jako zavrženíhodný symbol podprahové rasistické komunikace.

Spotu nešlo vytknout žádnou nekorektnost. Dukakis sice program nevymyslel, ale když v roce 1976 státní zákonodárný sbor odhlasoval, že na propustky už nemají mít nárok odsouzení za vraždu prvního stupně, Dukakis změnu vetoval. Přesto hned vidíte, proč byl spot tak třaskavý. Byla v něm použita Hortonova fotografie. Horton vypadal děsivě. A byl černoch.

Ta epizoda zachycuje některé konstanty, které se za tu řadu let nezměnily. Spojené státy jsou relativně násilná společnost. Republikáni vidí kriminalitu především jako věc osobní zodpovědnosti a sahají ochotněji k represi, demokraté zdůrazňují roli společnosti a snaží se dát šanci prevenci a převýchově. Afroamerická menšina je kriminalitou zasažena víc než jiné skupiny – jako pachatelé i jako oběti. A proč tomu tak je, to je ožehavé téma.

Taky se za tu řadu let leccos odehrálo. Po několika letech od spotu s Hortonem se trend zlomil a kriminalita začala klesat. A to setrvale. Až donedávna, asi tak do roku 2015. A dnes je možné, že vývoj kruhem dospěje až zpátky k Williemu Hortonovi.

Ukázkou toho, že ideje mají následky, je ikonická role, již v jednom vypravování o zlomu v kriminalitě hraje esej sociálních vědců Jamese Q. Wilsona a George Kellinga z roku 1982 nazvaný Rozbitá okna. Jeho základní doporučení – že cesta ke snížení závažné kriminality vede přes postihování kriminality drobné, neboť viditelný nepořádek vysílá zločincům signál, že v této čtvrti na pořádek nikdo nedbá – dostala svou velkou šanci v praxi v New Yorku v devadesátých letech.

Celý text Martina Weisse si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku Echo. Objednat si jej můžete zde.

Foto: Echo