Je cholerický, prchlivý a hašteřivý, je mu stěží rozumět. I tak se stal Disneyho hvězdou

Skřehotavý Kačer Donald patří, podobně jako jeho dlouholetý souputník ze studia Walta Disneyho Myšák Mickey, k nejpopulárnějším postavičkám světa kreslených filmů. Prchlivá figurka v námořnickém kloboučku, červeném motýlku a modré košili se na filmovém plátně poprvé objevila před 85 lety, 9. června 1934. Po osmiminutové grotesce Moudrá slepička následovaly v rychlém sledu další a v roce 1936 už dostal kačer s nezaměnitelným hlasem hlavní roli.

Právě skřehotání, kterému má leckdo potíže rozumět, je Donaldovým poznávacím znamením. Postavička za něj vděčí Clarenci „Ducky“ Nashovi, který cholerického ptáka namlouval dlouhých 50 let, až do roku 1985. Říká se dokonce, že právě hercův hlas dal vzniknout i samotné postavě. Filmový kritik Leonard Maltin v předmluvě jedné z knížek o Donaldovi píše, že jej Walt Disney vytvořil poté, co slyšel Nashe jeho „kačeřím“ hlasem recitovat říkanku Mary Had a Little Lamb.

Zakladatel nejslavnějšího studia animovaných filmů právě v té době zkoušel vytvořit novou postavičku, která by měla mnohem víc negativních vlastností, než „slušňák“ Mickey. Kačer Donald je tak mezi zvířátky z Disneyho souboru zdaleka největší vztekloun a když ho třeba někdo vyprovokuje, nejde pro ránu daleko. Kačer má ale také dobré srdce. Vlastně každý druhý či třetí Donaldův úmysl je dobrý, ale do té doby se vždycky zaručeně rozběhne tím nesprávným směrem.

Obliba za druhé světové války

Donaldovu postavičku sice vymyslel Walt Disney, podobně jako u jiných hrdinů z jeho studia ji ale do života uvedli jiní. V případě skřehotavého kačera to byl zejména kreslíř Carl Barks, původně jeden z mnoha Disneyho animátorů. Na přelomu 30. a 40. let pracoval na několika Donaldových filmech, později začal vytvářet velmi populární komiksové sešity. Mimo jiné namaloval domovské město Kačerov a podílel se na zrodu trojice Donaldových nezbedných synovců – Dulíka, Bubíka a Kulíka.

Hašteřivý kačer získal na oblibě za druhé světové války, kdy si publikum oblíbilo „ostřejší“ postavy. Podobně jako další animovaní a komiksoví hrdinové se zapojil i do agitace, třeba v grotesce Donald rukuje z roku 1942. Po válce kačer se svými přáteli a příbuznými v komiksových příbězích procestoval všechny světadíly, podíval se na severní pól i do vesmíru. Postupem času se ale měnilo prostředí, pro které Disneyho studio Donaldovy příběhy vytvářelo.

Před válkou velmi oblíbené krátké filmy určené pro kina už diváky moc netáhly. Zatímco do 50. let se natáčelo kolem pěti filmů ročně, později se objevoval jeden animovaný příběh za rok či dva. Celkem vzniklo téměř 180 donaldovských snímků určených pro kina, v posledních dekádách se pak Kačer Donald podobně jako mnoho jeho kreslených souputníků přesunul hlavně do televize. Kromě Příběhů z Kačerova, kde se Donald jen občas mihne, je k vidění například v pravidelném Mickeyho klubíku.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.