Český lev? Hlavně do ničeho nerejpat

Smrt tuzemského předávání jakýchkoli cen je apolitičnost a uhlazenost. To se ví, ale na Českých lvech to bylo zřetelnější. Čtvrt století po revoluci je výdobytkem večera nápad, že ceny budou předávat vědci (aspoň že někteří z nich byli vtipní). A moderátorka se dojímá vzpomínkami na to, jak chodila do kina. Jako by pořád platilo: hlavně do ničeho nerejpat a nejvejš mít se rádi.

Být to po americku, moderátor by šil do všech zřejmých témat: uprchlíků, fašistů čerstvě zvolených do slovenského parlamentu, možná by zaryl do Kliniky, možná do politiků jdoucích proti ní, možná by vyzval v sále přítomného Andreje, ať si vybere, jestli bude dělat politiku, byznys nebo média.

Highlihgt večera zřejmý: cenu za životní dílo dostane Stanislav Milota a svůj projev končí upozorněním, že žil mravní zákon. (I když jeho „islámisti“ byli velké wtf.) Místo půl minuty zažití téhle facky následuje píseň Proč bychom se netěšili, která v tomto kontextu a gospelové úpravě vyznívá hloupě.

A následně Lucie Výborná nezvládne přejít loňský trapas s Jimem Carreym mlčky, neodolá, vystřelí konfetu a říká: „Je skvělé cítit se chvíli jako světová hvězda. Ale vraťme se zas zpátky k nám do Čech.“

Geniální místo, doklad místních ambicí. Jen si na něco zahrát a rychle zpátky k bezvýraznému zdejšku. Sebevědomí hadr. Jak by to vše vypadalo normálně, kdyby takovéhle večery moderoval dejme tomu Lukáš Vychopeň. Takhle je to jen ke studu.

Čtěte také: Šest Českých lvů převzali tvůrci filmu Kobry a užovky