Jak zatočit s Růžičkou, sprostým podezřelým

Kreuziger nepodváděl, podezřelý korupčník je zato Růžička. Takovými hláškami vypomohli sportovní redaktoři na titulních stránkách novin v posledních dvou týdnech. Víc než o možných podvodech ve sportu to ovšem svědčí o pokřivené morálce, podle které se řídí veřejná debata.

Špičkový cyklista Roman Kreuziger, který jako první z Čechů dosáhl až na páté místo v Tour de France, byl před rokem veřejně obviněn Mezinárodní cyklistickou unií a Světovou antidopingovou agenturou z dopingu a nemohl startovat na některých velkých závodech. Před týdnem unie i agentura obvinění stáhly, údajně na základě nových informací. Vysvětlovat dál nic nebudou, prostě jen plnily svou povinnost. Kreuziger ztratil dobrou pověst a jeho sportovní kariéra dostala ránu, se kterou se nemusí vyrovnat. I když se nakonec vyšetřovatelé stáhli, pro řadu lidí se tím nic nemění. Kdo ví, jaké podpůrné prostředky bere, mohou si říci, prostě mu to jenom nedokázali.

Na lavici obviněných pro vrcholové sportovce vystřídal Kreuzigera hokejový trenér Vladimír Růžička, který je spolu s Gutem, Bukačem, Hlinkou a Augustou nejúspěšnějším trenérem v historii, protože vyhrál dvě mistrovství světa, přitom jako kapitán získal hokejové zlato na olympijských hrách v Naganu. Teď byl obviněn třemi rodiči z korupce. Jako manažer pražské Slavie prý vyžadoval úplatky za umístění jejich synů v sestavě hokejových klubů.

Korupce, nebo pomsta

Stejně jako v Kreuzigerově případě není v této chvíli možné zjistit skutečný stav věcí. Svědectví rodičů a neobratné Růžičkovo manévrování však už stačily k tomu, že se skandál stal podnětem k novinářským úvahám, jak je český hokej prohnilý, když se do podezření z přijímání úplatků dostala i taková legenda. Brát úplatky ho sice nikdo neviděl ani ho z toho nikdo neobviňuje, všichni však víme, jak to chodí. Uplácení je v českém hokeji normou a ti, kteří úplatky skutečně dali, to jenom nechtějí přiznat. Prostě hrůza, a protože jde o slavného trenéra, tak je to i dobrá příležitost postavit úderný titulek. A když Růžička kvůli tomu rezignuje z pozice šéfa reprezentace, tak je to jen dobře, protože tím dal k dispozici další titulek.

Růžičkova verze uplácení vylučuje. Popisuje běžnou praxi v tuzemském hokeji, podle níž kluby vychovávají mladé hokejisty a pak si za ně od týmů dospělých nechají zaplatit. Někdy tým dospělých nemá dost peněz, nebo chce ušetřit, a tak požádá rodiče nadějného hokejisty, ať poplatek uhradí. Když Růžička žádal o peníze, pak šlo právě o tyto více či méně legitimní poplatky.

Pokud říká hokejová legenda pravdu, pak nemusí jít o příběh úplatného trenéra, ale o konflikt uvnitř hokejového klubu Slavia, kde Růžička působil dvacet let a se kterým byl jako trenér dvakrát mistr a třikrát vicemistr. Trénovat Slavii ovšem přestal loni a letos z klubu odešel úplně. Nastoupil jako kouč u klubu Piráti Chomutov, se kterým v baráži postoupil do extraligy právě na úkor Slavie. Během přímého souboje Chomutova a Slavie se pak objevilo první obvinění o Růžičkově korupci.

Stejně jako teorie o úplatcích nejde verze konfliktu s dlouholetým zaměstnavatelem potvrdit ani vyvrátit. Smutné na tom je, že obě varianty svědčí o prohnilosti hokeje. Velmi pravděpodobně se uplácí a kluby se možná snaží špinavými intrikami ovlivnit výsledky sportovních klání, nemluvě o tom, že není dost peněz na výchovu hokejového dorostu. Hokej je na tom zkrátka stejně špatně jako například politika. Opravdu nepříjemné je však zjištění, jakými titulky média aféru prodávala: „Růžička si běžně říkal o úplatky“, „Stín korupce je neúnosný, Růžičkův konec se blíží“. Tady nejde odsoudit jen novináře, že ničili pověst sportovní legendy, aniž k tomu měli přesvědčivé důkazy. Nakonec by podobné titulky nevymýšleli, kdyby nevěděli, že tím zvýší sledovanost či čtenost.

Reflex I. P. Pavlova

Pro tuzemskou společnost je vynikajícím soustem sledovat v přímém přenosu, jak se kazí pověst člověka, kterého stejná společnost dříve vynesla do nebe. Šíbři ve sportu, politice i veřejné správě by byli hloupí, kdy nedokázali tohoto obecně sdíleného reflexu efektivně využít. Pokud někdo nesporně selže ve své funkci, tak se kritice vyhne nejlépe tím, že někoho dalšího a pokud možno všeobecně známého odhalí jako možného korupčníka. Stejný efekt vyvolal Růžičkův skandál, i když může jít o náhodnou shodu okolností. Sestoupila Slavia z ligy, ztrácí hokejová reprezentace vyhlídky do budoucna? O tom teď nemluvme, máme důležitější problém s Růžičkou.

Kreuziger byl ve svém kafkovském procesu omilostněn a může své sportovní kvality ještě prokázat. Také Růžička stojí před novou sportovní výzvou, když namísto reprezentace povede do extraligy tým, jehož junioři v posledních pěti letech nejvyšší juniorskou soutěž čtyřikrát vyhráli. Je to ovšem pouze podmíněná šance, protože jeho aféra zatím neskončila a nikdo neví, jakého výsledku se kdysi uznávaný trenér dočká. A podezření, že je kromě hrdiny z Nagana také lídrem hokejové korupce, nerozptýlí stejně nikdy.