S Trumpem se Evropa musí pokusit hledat společnou řeč

Od svého vítězství v listopadových volbách se americký prezident hned několikrát negativně vyjádřil ke spolupráci v rámci NATO nebo o význam jednotné Evropy. Trumpova vyjádření v Evropě způsobila menší šok a vyvolávají neskrývané pochybnosti o budoucnosti transatlantického partnerství, které bylo po řadu desetiletí tak významné pro většinu zemí na obou březích Atlantiku.   

Nicméně zatím není důvod ke zbytečné panice. Nový americký prezident si zaslouží určitý čas na zabydlení ve svém úřadu. Navíc, jako v každém vztahu, tak i v případě transatlantického partnerství, jsou tu dvě strany. Je proto ve výsostném zájmu Evropy prezentovat americkým partnerům naši představu o budoucí spolupráci a její naplňování. Jako smysluplné se jeví soustředit se na oblasti a témata, kde se naše zájmy aktuálně co nejvíce prolínají.

Konflikty pustošený Blízký Východ se přímo nabízí jako příležitost pro intenzivnější spolupráci. Jak USA, tak Evropa opakovaně zdůrazňují, že je potřeba se více angažovat na řešení bezpečnostních hrozeb na Blízkém Východě, které mají, nebo mohou mít, dopad na bezpečnost atlantického regionu. V této souvislosti stačí jen připomenout, že jednou z deklarovaných priorit Trumpovy zahraniční politiky je boj s takzvaným Islámským státem. 

Islámský stát již řadu let pustoší země Blízkého Východu, a v jeho jméně je po celém světě páchána řada ohavných zločinů. Nicméně, v posledních měsících jsme svědky zatlačování Islámského státu v Iráku a Sýrii, a to především za cenu velkých obětí v řadách místních sil podporovaných mezinárodním společenstvím. Přes tyto úspěchy není Islámský stát zdaleka poražen. Nemůžeme také riskovat, že v regionu zůstane zachované podhoubí pro znovuvzkříšení Islámského státu někdy v budoucnu. Blízký Východ se stále nachází ve velice svízelné situaci. V Iráku čelí ústřední vláda v Bagdádu řadě politických a ekonomických tlaků, což je ještě zhoršeno velkým počtem obyvatel, kteří byli nuceni opustit své domovy a nachází se ve svízelné humanitární situaci. Mnohem více zdevastovaná je i velká část sousední Sýrie. Poválečná obnova a smíření zde bude neuvěřitelně složité a náročné.   

Spojené státy sehrály klíčovou roli v mobilizaci a ve vedení mezinárodní koalice proti Islámskému státu. Tato koalice dnes zahrnuje přes 60 zemí světa. Evropa je od počátku její důležitou součástí.

V koalici jsou aktivní všechny členské státy EU a NATO. Některé evropské státy se angažují v poskytování přímé vojenské pomoci, zatímco jiné například organizují výcvik místních bezpečnostních složek a dodávají humanitární pomoc. Evropská unie pak finančně a odborně podporuje řadu programů zaměřených na boj proti násilnému radikalismu po celé Severní Africe a Blízkém Východě. Jak NATO, tak i EU zvažují vyslání asistenční mise do Libye na podporu obnovy státních institucí a budování místních bezpečnostních složek. Libye se sice jen pomalu dostává z pokračující občanské války, ale do budoucna by mohla sehrát roli důležitého strategického spojence v hledání řešení palčivých regionálních otázek, včetně migrační krize.

Česká republika se také angažuje, poskytla například dodávky munice a vojenského vybavení iráckým ozbrojeným silám, cvičíme irácké piloty, a vyslali jsme mediky, kteří léči raněné irácké vojáky. Brzy se chceme připojit k dalším evropským státům a zahájíme výcvik iráckých policistů, kteří jsou důležití pro obnovení pořádku v oblastech osvobozených od Islámského státu. Praha též poskytla humanitární pomoc Sýrii, a zůstáváme jediným členským státem, který udržuje v Sýrii diplomatické zastoupení na velvyslanecké úrovni.

 Evropa již nyní prokázala, že může významně zasáhnout do řešení bezpečnostních výzev na Blízkém Východě. Nyní je třeba, aby se Evropané pokusili zintenzivnit své aktivity, a to ne jen ve vztahu k Trumpově administrativě, ale zejména proto, že je to v dlouhodobém bezpečnostním zájmu Evropy.

Evropské státy by měly přivítat Trumpovo odhodlání zintenzivnit úsilí o rychlé poražení Islámského státu. Nicméně neměli bychom si namlouvat, že pouhé vytlačení Islámského států z území, která okupuje, bude znamenat jeho definitivní konec. 

Zhoubná ideologie, která pohání Islámský stát, není navázána na žádné konkrétní fyzické teritorium. Již několikrát prokázala, že má tuhý kořínek. Díky tomu se stále daří pro tyto zvrácené myšlenky získávat nové a nové stoupence z celého světa. Proto bude cesta k jeho porážce mnohem složitější a náročnější. Odříznutí Islámského státu byl od zdrojů financování a možnosti získávat nové rekruty, to si vyžádá dlouhodobé úsilí a nelze se spolehnout jen na vojenskou sílu. Bezpečného a stabilního Blízkého Východu bude možné dosáhnout, jen pokud se podaří obnovit místní instituce, nastartovat ekonomický růst, který bude vytvářet pracovní místa, a v ulicích budou působit dobře vycvičené bezpečnostní složky. Jen tak přijde Islámský stát o možnost pokračovat ve svém řádění.  Není žádné větší priority než ochránit naše spoluobčany před hrozbou terorismu. Ani USA ani Evropa tohoto cíle nejsou schopné dosáhnout samostatně. Spolupráce na zničení Islámského státu a obnovení stability na Blízkém Východě bude příležitostí, jak posílit naše transatlantické partnerství. Byla by obrovská chyba tuto příležitost nevyužít. 

Přeloženo z anglického originálu, který vyšel v evropském vydání Politico.