Pomohl tlak dopravců? Pokuty řidičům za nízké mzdy zatím ustaly
NEPŘÍMÝ KONKURENČNÍ BOJ?
NOVÉ
Shutterstock
Německo a Francie prozatím přestaly pokutovat české řidiče za příliš nízké mzdy. Zřejmě za to může tlak od autodopravců na Evropskou komisi. Ta má podle členských států Evropské unie dohlížet na to, aby pokuty nepadaly do doby, než se vyšetří, jestli jsou tato nařízení v souladu s unijním právem. Německo přitom Komise prošetřuje už dva roky.
Ve Francii, kde nařízení platí od 1. července loňského roku, zatím padlo řádově 50 pokut pro české řidiče. Německo, které jako první stát EU schválilo zákon o minimální mzdě pro řidiče od 1. ledna 2015, podle informací ČESMAD BOHEMIA, největšího sdružení automobilových dopravců, pokutovalo částkou 2 500 euro (téměř 70 tisíc korun) jednoho řidiče. Rakousko, kde novela v tichosti nabyla účinnosti začátkem tohoto roku, zatím porušení nařízení nevymáhá.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
„V Německu víme o jedné pokutě, která měla padnout za kabotáž. Dál už jsme to ale neřešili. Ve Francii pokuty ustaly. Za poslední měsíc víme o jedné,“ uvedl pro Echo24 Martin Felix, mluvčí ČESMADU. Felix dodal, že Francouzi vymáhají tzv. kauci ve výši 135 euro za to, že u sebe řidič nemá příslušné dokumenty. „Dostane ji ale dopravce a dá se z toho vyvinit,“ uvedl.
Podle ČESMADU lze jen spekulovat, proč pokutování řidičů ustalo. „To je otázka. Na Evropskou komisi se ale kvůli tomu obrátila i Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) a někteří europoslanci,“ uvedl Felix. Právě Evropská komise už od května 2015 vyšetřuje, jestli není německé nařízení v rozporu s právem EU. „Vyšetřování zatím jasné stanovisko nepřineslo. Komise k tomu nedává žádné informace,“ dodal mluvčí.
Francie stanovila minimální mzdu na 9,61 euro za hodinu, Německo na 8,50 euro a Rakousko na 10 euro.
ČESMAD však upozorňuje, že přibývají další státy EU, které chtějí k nařízení o minimální mzdě pro řidiče přistoupit. „Určitá pravidla, zatím v omezeném rozsahu, zavedlo Norsko, Itálie a Holandsko, zřejmě se přidá Belgie, Lucembursko, Dánsko a Švédsko. A jako ‚odvetu‘ nelze vyloučit ani některé nedávno přijaté státy. Tam sice nepůjde o výši mzdy, ale o administrativní povinnosti,“ uvedl pro Echo Jan Medveď, zástupce generálního tajemníka ČESMAD BOHEMIA. V Nizozemsku by navíc nařízení mělo platit i pro živnostníky.
Všechny státy, které zatím minimální mzdu pro řidiče zavedly, si pro ni stanovily vlastní pravidla a vyžadují jiné doklady. Třeba v Německu by měl mít každý dopravce svého zástupce, který by nahlašoval, kdy přes jeho území kamion projíždí, kdy tam vjede a kdy odjede. „Jsou to byrokraticky nesplnitelná nařízení. Spěje to k rozbití volného trhu a celkově to unii naleptává,“ dodal Felix s tím, že sankce dosahují obrovských částek a pro některé dopravce jsou likvidační.
Medveď uvedl, že pro každý stát musí být oddělená evidence pracovní doby, aby kontrola mohla porovnat vyplácení mzdy. „S tím, že Němci zase nevyžadují doklady v autě, ale kontroly provádějí tak, že pošlou dopravci výzvu k předložení dokladů. A kromě výše mzdy musí doklady obsahovat i nároky, např. na dodatkovou dovolenou nebo 13., 14. mzdu, které vyplývají z tamních kolektivních smluv,“ řekl.
Komise obavy europoslanců sdílí
Proti nařízení minimální mzdy se staví také čeští europoslanci. Říkají, že se jedná o ochranářské opatření s cílem vytlačit zahraniční dopravce z tamních trhů a omezit volný pohyb služeb. Osm z nich se podepsalo pod dopis adresovaný komisařce pro dopravu Violetě Bulcové, který dohromady čítá 58 podpisů. Europoslanci vyčítají Evropské komisi pasivitu a právní nejistotu a požadují, aby začala věc aktivně řešit a zaujala k ní jednoznačné stanovisko.
„Řidiči zcela běžně během jedné cesty projedou hned několika zeměmi a nedovedu si představit, jak by měla vypadat pracovní smlouva takového řidiče vyměřující několik rozdílných mezd,“ komentovala nařízení europoslankyně Martina Dlabajová (ALDE/ANO), která je pod dopisem také podepsaná.
Komise ve svém vyjádření na dopis europoslancům napsala, že jejich obavy sdílí, nicméně k závěrečnému stanovisku zatím nedošla a nařízení Německa, Francie a nově i Rakouska dále zkoumá.
