Zprávy ze země, v níž prší zmije
Nová várka spletitých kauz, racionální pan vicepremiér a další zprávy ze země, v níž prší zmije.
Představitelé Putinova režimu nejsou jediní, komu v posledních dnech zmrazili konto. Odbočka: představa mražené hotovosti mě vždycky rajcovala. Zmrzlé prachy by, když už nic jiného, mohly sloužit jako nevysledovatelný vražedný nástroj – někoho jimi bacit, pak nechat rozmrznout a rychle rozfofrovat. Konec odbočky. Podle Lidových novin nechala policie zmrazit několik desítek milionů vyplacených ČEZ někdejším minoritním akcionářům Severomoravské energetiky. Původně se soudili o dvacet milionů, firma nakonec v rámci mimosoudního vyrovnání vyplatila 349, 166 milionů získala firma Arca Capital Global Equity, která pohledávky částí akcionářů vykoupila. Podle deníku to není poprvé, co na sebe společnost ne zrovna příznivým způsobem upozornila. "Firma miliardáře Krúpy byla tou, která od Stanislava Grosse nakoupila za sto milionů 31procentní podíl společnosti Moravia Energo. Ten expremiér přitom získal za zhruba dvacet milionů korun. Krúpa je pak záhy prodal většinovému vlastníku Moravia Energo Tomáši Chrenkovi za asi 150 milionů. A dobře udělal, společnost za několik let zbankrotovala."
Mladá fronta Dnes zas otvírá případem kolem někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce. Jeho advokátní firma měla vymáhat pokuty pro karlovarský dopravní podnik, z pokuty inkasovat 1000 korun, na dopravní podnik měla zbýt desetikoruna za vymožené jízdné.
Právo píše o ustavení vládních výborů pro dohled nad církevními restitucemi a pro jmenování manažerů státních firem. Cituje v té souvislosti Andreje Babiše. "'Je to politické rozhodnutí, ne racionální.'" Typický "babišismus", který staví do protikladu politiku a rozum, jehož se vicepremiér cítí být povolaným vyslancem, nebo se alespoň tak prezentuje. Na jedné straně iracionální svět politiky, kde se musí dohadovat nějaké kompromisy třeba motivované různými "nemanažerskými" představami či motivy, a kde se o všem dlouho mluví. A na druhé straně aspirující ředitel státu, který se z toho světa okázale vyčleňuje, on by tu "žvanírnu" hezky srovnal. Jasně, česká politická reprezentace v posledních dvacet let udělala hodně pro diskreditaci běžných politických procesů v očích veřejnosti. Představa striktní "racionalizace" (ten termín si v době perestrojky oblíbil i normalizační režim) je ale taky představou dehumanizace, odlidštění.
V Praze se koná soud s někdejším náměstkem ministra obrany Martinem Bartákem, včera u něj svědčil bývalý americký velvyslanec a později předseda dozorčí rady Tatry William Cabaniss, jemuž si Barták měl říci o úplatek. Možná je to tím, že v Americe je soud víc zápas, střet, Cabanissova výpověď byla podle deníků konfliktní - šli s Bartákem "do sebe". Hospodářské noviny: "Cabanisse se proto (Barták - pozn. aut.) začal dotazovat na podrobnosti, kde přesně měl stát ve chvíli, když oba muži začali spolu mluvit. A to už Američan nevydržel. 'Pane Bartáku, snažíte se mě dostat na tom, zda jsem stál tady, nebo jinde. Je to situace jak z románu Hlava XXII,' prohlásil Cabaniss a pokračoval: 'Klíčové přece bylo, že jste si řekl o peníze.' Sám se pak Bartáka zpetal: 'Řekl jste mi to, nebo ne?' 'Ne,' odpověděl rozhodně Barták. 'Yes, you did,' zakončil Cabaniss rozmluvu."
MF Dnes se na stránce regionálního zpravodajství vrací ke kauze podvodů s dotacemi na severu Čech. Připomíná, že v té souvislosti nebyl obviněný šéf řídícího výboru dotačního úřadu a bývalý ústecký hejtman Jiří Šulc (ODS). Text doprovází fotografie z volebního mítinku, na kterém Šulc hrál potenciálním voličům na kytaru. Zajímavá věc: proti kytarám tedy nic nemám, naopak. Ale octne-li se tenhle hudební nástroj v rukou českého politika, nevěští to nic dobrého. Vzpomeňme na hejtmana Bendla, který na web dával vlastní folkovou tvorbu nebo místopředsedu ODS Čermáka, blahé paměti, jenž svého času natočil country album (dnes by z něj mohl být vzácný archivní kousek). Píseň ohlašuje pomstu, jmenoval se druhdy populární argentinský western. Kytara ohlašuje... nevím. Něco.
Česko má zřejmě vlastní variantu klasického městského mýtu (snad newyorského původu) o lidožravých aligátorech v kanalizaci. Navzdory známé náboženské skepsi místních obyvatel (nebo možná naopak právě kvůli ní), ale v české imaginaci zlo nedlí v podzemí, ale přichází z nebes. Samozřejmě mám na mysli zmije na padáku. Podle Lidových novin se totiž šíří fáma, podle níž klid a mír zdejšího obyvatelstva ohrožují bezcitní ochranáři, kteří do přírody vysazují zmije z letadel. "'Lidé mi přísahjí, že je to pravda. A že jeden ze sousedů má dokonce schovaný ten padáček. Když se zeptám který, nemohou si vzpomenout,' popsal LN brněnský ekolog a znalec plazů Mojmír Vlašín. Mezi odborníky ale není sám, kdo podobnou informaci zachytil. Hlásí ji i ze sídla Správy Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty v Luhačovicích. 'Dokonce jsem ji slyšel několikrát,' řekl tamní ekolog Martin Tomešek. Už sklidil i anonymní nadávky za to, že tento postup ohrožuje obyvatele. Nic na tom nemění ani fakt, že poslední skutečně prokázaný výskyt zmije v Bílých Karpatech je letos třicet let starý." Ach, ten mučednický český a moravský lid, jako kdyby neměl dost vlastních starostí, ještě musí cestou do práce kličkovat mezi výsadkem jedovatých plazů. Vlastně nic nového, viz klasikovo známé: Nikdy se neptej, na koho padá zmije. Padá na tebe.
