Svobodu i tomu hnusnému projevu. I pitomcům

Svoboda projevu je univerzální, vztahuje se i na ty, kdo jí užívají k hlásání postojů, s nimiž jeden nesouhlasí, nebo mu dokonce připadají odporné. Říká se to často, je snadné se při pronášení toho moudra tvářit důležitě, vyzařovat odhodlání to břímě svobody nést a případně i ukázat ostatním, jak se to správně dělá. A teoreticky to může působit docela jednoduše, být absolutistou svobody projevu je ale v reálu dost těžký úděl, někdy se to dá zvládnout jen se značným skřípěním zubů. Lidi, jimž hrozí postih za pronesená slova nemusí být jenom zajímaví excentrici nebo sympatické, byť svérázné, rebelské nátury. Taky to můžou být individua značně odpudivá, jejichž projev do veřejného prostoru žádnou hodnotu nevnáší, zamořuje ho.

Třeba Michal Kesudis z Ostravy. Podle serveru Novinky.cz má jít před soud, protože na Facebooku projevoval radost nad smrtí českých vojáků v Afghánistánu. „Je to samozřejmě velký úspěch, neboť čeští žoldáci patří vedle amerických k těm úplně nejzkurvenějším. To, co se jim stalo, to si po čertech zasloužili. Dobře jim tak. (...) Jsem vděčný afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili. Bez nich nám bude líp.“ Hnus. A když se člověk představí, že se ta slova mohla nějakou podivnou zkratkou ve virtuálním světě dostat třeba k rodinám nebo kamarádům těch mrtvých, jeden se docela otřásá.

Je ale otázka, jestli by proti tomuhle typu hnusu měla zasahovat státní moc, jestli by měli stanout před soudem. Vnímáme-li svobodu projevu jako absolutní, neměl. Ta slova navíc padla na Facebooku, v prostředí, jehož charakter je podivně neurčitý – je status, který uvidí pár přátel (ale možná se sdílením rozšíří), skutečně veřejné vyjádření? Možnost postihu za nějaké vyjádření, které není přímou výzvou k násilí, je ve svobodné společnosti podmíněna nějaký dostatečně širokým a nevynuceným konsensem ohledně toho, co je přípustné a co už ne, nemyslím, že by takový v současném Česku existoval.

Čtěte také: Krutá slova o padlých vojácích: ‚Bez těch šmejdů bude líp‘

Paragraf, jenž umožňuje trestat podporu hnutí směřující k potlačení lidských práv a svobod, se až dosud prakticky výlučně používal proti místním nacistům, byly pokusit vztáhnout ho i na ty horlivější komunisty, teď by podle obžaloby měl platit i pro vyjádření, v nichž je znát podpora Tálibánu a podobných. Ano, Tálibán a dalších fundamentalistické skupiny jistě chtějí omezovat nebo rovnou znicotnit lidská práva a svobody, těžko ale přikládat justiční metr na slovo v situaci, kde ve veřejném prostoru a na síti zvlášť patologie kvete všemi barvami. A čistě pragmaticky – postihem hnusných slov dnes se vytváří precedent pro nějaké postihy budoucí, jež by se třeba mohly týkat i daleko nevinnějších vyjádření.

Nechci tím říct, že podobné výroky jako ten Kesudisův by měly projít bez povšimnutí. Společnost na ně nějak reagovat má, zvlášť pronese-li je člověk, jehož slova mají jaksi větší dolet než je tomu v případě Michala Kesudise. Trestní postih ale není jediná možná reakce, její výhodou jen je, že jednotlivec se v ní nemusí nějak angažovat, postarají se „orgány“. Spolehlivější metodou je ale ostrakizace, nějaké aktivní vystoupení – ne snad vždy, když někdo na internetu bude hlásat nějaké  odpudivé bludy, to by člověk nedělal nic jiného. Ale i tam může pomoci ozvat se, třeba když hnus přichází z nějak blízkého okruhu. Někteří z těch, kdo si libují v nenávistných slovech, totiž otevřený odpor dost těžko snášejí. Třeba se před ním s tou svojí patologií schovají do nějaké rezervace.