Proč musí půlka světa doplácet na menstruaci?

Sloupkařka deníku Guardian Jessica Valenti se v létě stala terčem nepěkné internetové smršti, když se během přípravy článku na svém Twitteru zeptala, zdali někdo neví o zemi, kde jsou tampony zdarma či nějak dotované. Vyrojily se reakce tak odporné a extrémní, jaké dokáže vyprodukovat jen internetová debata. Časopis TIME ji velmi dobře shrnul zde. Ale povznesme se na chvíli nad misogynní útoky a nad urážky ženského těla a jeho funkcí, pro ani jedno z toho stejně neznám řešení.

Že je menstruace obrovskou společenskou, emocionální i ekonomickou zátěží, není žádná novinka. Při návštěvě škol v mnoha rozvojových zemích si člověk snadno všimne, že tam bývá nepoměr mezi žáky a žákyněmi, a hygiena během menstruace bývá jedním z hlavních důvodů. Dívky se buď stydí říct si rodině o pomoc, nebo jejich rodiče nemají na tampony či vložky peníze.

Jindy zas nemají školy toalety, a dívky tak při menstruaci radši zůstávají doma. Anebo se zrovna léčí ze zánětlivého onemocnění, které jim způsobilo používání starých hadrů, které jim jejich okolí z nedostatku jiných možností poskytuje jako jedinou možnost. A výuka jim zatím utíká.

Když se charitativní organizace DKT před časem snažila zvýšit návštěvnost kiosku v Etiopii, v kterém dívkám a mladým ženám nabízela kondomy a antikoncepční prostředky, jako nejefektivnější se ukázalo zorganizovat akci „přijďte si pro vložky zdarma!“. Ty totiž spolehlivě přitáhly největší davy – mnohem větší, než právě třeba kondomy, které jsou mimochodem do mnoha afrických zemí dodávané dotované či zdarma zcela bez debat.

Jak ale TIME i Valenti ve svém sloupku správně uvádějí, cena tamponů a menstruačních vložek je pro mnohé chudší ženy velmi problematická i na Západě. Odkazují na příklady, kdy jsou ženy nuceny ilegálně prodávat potravinové lístky, aby si mohly dovolit luxus zvládat vlastní menstruaci, nebo mohly tampony koupit svým dcerám.

A zatímco v mnoha státech spadají pánské žiletky, umělé zuby nebo odsávačky na mateřské mléko do nižší daňové kategorie nebo jsou dokonce od daně osvobozeny, a v Británii člověk nemusí platit daň při nákupu loterijních tiketů, za vstupenku do zoo nebo při nákupu některého masa, podléhají tampony a vložky - základní to hygienická pomůcky - regulérní dani z přidané hodnoty. Což rozhodně jejich dostupnosti nepřidá.

Alespoň částečnou úlevu přináší rostoucí popularita „menstruačních kalíšků“. I když jejich název v češtině bohužel zní tak lákavě jako „odvar z babského ucha“, jde o dramaticky se zlepšující, prostou technologii, kterou více a více žen považuje za velmi spolehlivou. A mnohem levnější, než jednorázové menstruační prostředky.

Vraťme se ale k tamponům a vložkám, které jsou široce dostupné a v rozvinutých zemích je stále upřednostňuje většina žen.

Dotacemi nebo sníženými daněmi přispíváme na: pivo, léky, knihy, obnovitelnou energii, zemědělství, veřejnou dopravu, obědy v kantýnách nebo učební pomůcky. Proč nejsou tyto hygienické produkty, které nutně potřebuje polovina z nás, výrazně dotované, nebo prostě k disposici zdarma? A proč nejsou volně k mání na toaletách, tak jako mýdlo nebo toaletní papír?

Dvakrát do měsíce někde potkám ženu, která jako na spasení čeká u dveří veřejných WC, aby nově příchozí mohla oslovit naléhavým „nemáte prosím u sebe tampon?“ Žádná z nás totiž neví se stoprocentní určitostí, a nemáme ani žádnou kontrolu nad tím, kdy přesně naše menstruace začne.

Podíl Američanek ve věku 18-54, které uvedly, že začaly krvácet někde mimo domov, a neměly u sebe vložky nebo tampon? 86 %. Tuto situaci si snad trochu dokáží představit i muži, kteří někdy zažili průjem: člověk doběhne na záchod, a pokud tam není papír, zoufalství se záhy mění v zoufalství na druhou.

Aktivistka Nancy Kramer se ve své prezentaci pro TEDx, již vřele doporučuji, velmi trefně ptá: kdo určil, že na záchodech má být papír? Utěrky na ruce? Mýdlo? Kryty na prkýnko na jedno použití? A zrovna tampony ne? A dodává: Když nikdo v moderní zemi neočekává od zaměstnanců, že u sebe budou nosit do práce toaletní papír „kdyby náhodou“, proč něco takového očekávat od menstruujících žen?

Nancy Kramer tedy začala ve své firmě dodávat tampony na všechny záchody. A roční cena za to, že mají její zaměstnankyně klid mysli? $4.57 na jednu osobu. Když pak dostaly menstruaci její dcery, začala vyvíjet tentýž tlak na jejich školu. Chce totiž, aby žádná z nich, a ani žádná jiná žena, nemusela zažít trapnou situaci, kdy se z nich řine krev a ony ji nemají jak zadržet. O dost trapnější, než když se ve škole ocitnete bez dotovaného pravítka.

A na původní otázku Jessiky Valenti: taková země zatím není. Ale rozhodně by být měla.