Uprchlická krize: legalizujme mnohoženství!
Napadlo vás někdy, jak je zákon o registrovaném partnerství nespravedlivý? Od července 2006 mohou homosexuální páry vstoupit v ČR do úředního svazku srovnatelného s manželstvím. Přitom ostatní skupiny vyznávající jiné vztahy než tradiční manželství muže a ženy podobné privilegium nemají.
Je to diskriminační a nelogické. Jakmile jsme jednou řekli „OK, nikomu tím neubližují, tak ať si to klidně mají, aby nebyli diskriminováni“, už nám chybí argument pro to, upírat stejné právo dalším.
Vezměte si důvodovou zprávu k návrhu zákona o registrovaném partnerství, kde se píše, proč je nutné přijmout takový zákon. Zaměňte všude „vztah osob opačného pohlaví“ za „polygamie“. S výjimkou pár odkazů na přijaté rezoluce týkající se diskriminace homosexuálů bude celý text pořád stejně platný.
Konzervativec zapláče, ale z pohledu liberála, či dokonce libertariána, samozřejmě není žádný důvod, proč nějak omezovat svobodu vyznavačů mnohoženství či mnohomužství a nepřiznávat jejich svazkům právní ochranu. Pokud jim to tak vyhovuje, je třeba projevit k jejich preferencím respekt a nevnucovat jim uspořádání domácnosti, které oni sami nechtějí. A poskytnutí právní ochrany jen části jejich svazku je samozřejmě jistá forma nátlaku ze strany většinové společnosti.
Proč by tato logika měla platit jen pro homosexuály, a nikoli pro polygamisty? Máme-li zákon o registrovaném partnerství, pak je kriminalizace polygamie (stále je trestné dvojí manželství, viz § 194 trestního zákoníku) pěkným pokrytectvím. Diskriminovat nebudeme, ale jen vybrané skupiny!
Argument ochrany lidské důstojnosti není relevantní, pokud jde o dobrovolný svazek dospělých svéprávných osob, které snad nejlépe vědí, co je pro ně dobré. Argument ochranou veřejné morálky je zpozdilý v situaci, kdy máme od loňského prosince již první uznání adopce homosexuálním párem.
Ani argument o případných životních komplikacích ve vícestranných vztazích není přesvědčivý. Je pravdou, že v domácnostech, kde žije více partnerů pohromadě, hrozí více konflikty, zejména žárlivost a další citové problémy mezi spolu-partnery. Ale kvůli možným citovým komplikacím neuznávat polygamii dává asi takový smysl jako neuznávat kvůli tomu normální manželství. Tam přece také nastávají konflikty. V době, kdy jsou rozvody (bohužel) běžnou součástí života, není potřebné někoho proti jeho vůli chránit před legalizací vztahu, kde by - možná - někdy v budoucnu - nebyl spokojen. Buď bude spokojen, nebo udělá to, co dělá (znovu bohužel) každé druhé dnešní manželství.
Ani by nehrozil žádný rozvrat společnosti. I v islámských zemích, kde má tradici mnohoženství, nejsou tyto svazky časté, a to ze snadno pochopitelných důvodů. Zdaleka ne každý si to může dovolit a ani u nás by si to zdaleka každý nemohl dovolit.
Pochopitelně bude zajímavé sledovat, jak pohled na polygamii ovlivní přísun pár milionů uprchlíků z Afriky a Asie do zemí Evropské unie. Jak dříve uvedlo Echo24, už se na Západě uznávaly svatby s dětskými nevěstami v muslimských rodinách. Nově se od toho mělo v Nizozemí ustoupit, ovšem tlak imigrantů na evropský právní systém bude spíše sílit než slábnout a polygamie mezi dospělými partnery je ze zjevných důvodů daleko méně konfliktní téma než svatby s dětmi. Zde se s již zmíněnými libertariány shodnou pro změnu multikulturalisté. Nechejme se tedy překvapit.
