Proč se Čínané spojují s našimi oligarchy

Na první pohled to vypadalo velkolepě. Jedna zpráva o investici čínské skupiny CEFC v Praze střídala druhou. Budova bývalé Živnobanky Na Příkopech, Martinický palác na Hradčanech, fotbalový klub Slavia, vydavatelství Empresa s časopisem Týden a televizí Barrandov, mediální agentura Médea, ovládající značnou část inzertního trhu, pivovar Lobkowicz, Travel Service fakticky kontrolující České aerolinie. Chystané investice v celkově hodnotě kolem 10 miliard korun vytvářely dojem, že tohle všechno nám svou obratnou ekonomickou diplomacií, jejímž pilířem je posezení na válečných oslavách, zajistil prezident Miloš Zeman.

Když si dovolíme druhý pohled z odstupu, vypadá to už méně bombasticky. Číňané se skutečně rozhodli k prvnímu vážnějšímu vstupu do české ekonomiky. Suma, kterou se tady chystají za zmíněné nákupy utratit, se ale vůbec nedá srovnávat s tím, co tady bez povyku investují Němci, Korejci, Nizozemci, Francouzi nebo Britové. Pro lepší představivost a srovnání: je to třetina částky, kterou finanční skupiny J&T a PPF nabízí polskému PKN Orlen za petrochemický holding Unipetrol.

Nic z toho, co se čínská CEFC chystá koupit, nejsou strategické firmy. Všechno jsou to naopak typické statusové symboly. Historické budovy, fotbalový klub, pivovar, televize, národní letecký dopravce. Je to podobné jako když se Japonci v osmdesátých letech vydali na nákupy do Ameriky, a pořídili si Empire State Building. Nebo když se ruští oligarchové rozhodli zabydlet v Londýně a svou stopu demonstrovali nákupy novin a fotbalových klubů.

Podstatné je, co CEFC, která vydělává většinou v ropném a energetickém byznysu, od českého angažmá čeká a jak to ovlivní mocenské a společenské poměry v zemi. Společnost, která se v už v roce 1980 stala jednou z prvních čínských soukromých firem, toho o sobě v otevřených zdrojích zrovna moc neprozrazuje. My máme výhodu, že se dřív nebo později dozvíme, jestli pro nás je nebo není bezpečnostním rizikem.

Už při loňské proslulé první návštěvě Miloše Zemana v Číně se firma s obratem 850 miliard korun ročně (což je srovnatelné s 1,1 bilionem korun, který se protočí přes český státní rozpočet) dohodla se skupinou J&T, že v jejím bankovním holdingu získá až 30 procent. Po jedenácti měsících od prvního velkolepého vyhlášení tam ale zatím má jen 5 procent a teď svůj podíl zvyšuje na 9,9 procenta. Vstup nad tuto hranici musí schválit jako regulátor finančního trhu Česká národní banka. A ta si jistě velmi pečlivě prověří, co je CEFC zač dřív. než povolení vydá.

Kdyby se Číňané vydali do jakéhokoliv jiného strategického sektoru, který nepodléhá dozoru, jako je třeba energetika nebo petrochemie, netušili bychom, co jsou zač. Tady vzhledem k tradiční rigoróznosti a opatrnosti centrální banky budeme tušit, s kým máme tu čest.

Pokud ČNB potvrdí, že CEFC není bezpečnostním rizikem, je to dobrá zpráva. Znamenalo by to, že Číňané, jimž se podbízí celý Západ, chtějí z nějakých důvodů, jež plně pochopíme teprve časem, utrácet zrovna tady. V ideálním případě by mohli přinést cennou různorodost vlastnictví ve chvíli, kdy se tady začíná koncentrovat politická a ekonomická moc mezi několika málo skupinami, které si jsou schopny navzájem dělit vliv.

Čínané z CEFC se ale bohužel rozhodli investovat v Česku právě v symbióze s vlivnými domácími skupinami. Jejich investičním průvodcem a poradcem je J&T, které si díky včasné investici do médií daří držet mocenský kartel s Andrejem Babišem. Dalším, koho si vybrali, je miliardář Jiří Šimáně, který už teď otevřeně říká, že Slavii bude fakticky řídit on. To stejné nejspíš platí pro České aerolinie, kde už má dnes Šimáně vliv přes svůj Travel Service. I on patří k věrným podporovatelům Andreje Babiše. Ministr financí mu postupným vytlačováním Korean Air fakticky dohodil vládu nad ČSA.

Bohatý CEFC se stamiliardovými obraty fakticky otvírá česko-slovenským oligarchům cestu k penězům, na něž by sami nikdy nedosáhli. Jen J&T by si za peníze, které do ní CEFC vloží, mohla půjčit dalších 200 miliard korun. Největším strategickým rizikem, které už teď vidíme, je posílení partnerů, které si tady Čínané vybrali.

Role prezidenta Miloše Zemana je v každém případě okrajová. Pánové z CEFC si možná vzali vizitky, že jsou jeho poradci. Ale spíš proto, aby uspokojili jeho ješitnost. Není vyloučené, že mu také jako výraz díků za jeho vlídnost zaplatí příští prezidentskou kampaň, pokud se do ní někdy pustí. Na to by se ale jistě našlo i dost domácích financiérů. Ať už říká prezident cokoliv, jeho vliv je minimální. Číňané sem nepřišli kvůli němu, ani v něm nevidí klíčového partnera.

Zajímavější je, jak na příchod CEFC reagovali ostatní politici. Premiér Sobotka věcně a výstižně upozornil, že rozsah a typ investic není nijak zásadní. Zato Andrej Babiš v anketě Radiožurnálu prohlásil: „Doufám, že ta skupina tady skutečně přichází za byznysem a ne za nějakými zájmy, které by měly nějakým způsobem ovlivňovat naši politickou scénu.“

Cítí obavy z někoho, kdo má zdroje a chuť mu v ovlivňování konkurovat?