Strašlivé osudy žen v nacistickém Německu musí vystoupit na světlo

Profesorka na katedře gynekologie a porodnictví v kanadské Ottawě Beverley Chalmersová sepsala děsivé svědectví o osudech židovských i německých žen během druhé světové války. Kniha pod názvem „Zrození, pohlaví a zneužívání: Ženské hlasy pod nacistickou nadvládou“ je od začátku do konce naplněna strašlivými příběhy žen, které byly brutálně znásilňovány, nuceny k prostituci, musely podstoupit sterilizaci nebo jít na potrat. Pokud už se těmto německým ženám dítě narodilo, byly donuceny odevzdat ho k adopci.

Pětašedesátiletá spisovatelka se specializuje na těhotenství a porodnost v obtížných sociálních politických, ekonomických a náboženských podmínkách. V minulosti se již účastnila výzkumů porodnosti v rámci apartheidu v JAR či v bývalém Sovětském svazu. Věnovala se také nucené sterilizaci žen v Kanadě.

Chalmersová v rozhovoru pro list The Times of Israel popisuje svůj intenzivní výzkum, který trval téměř 10 let. Chalmersová během té doby přečetla více jak 600 knih, stovky článků a prozkoumala desítky archivních materiálů v Izraeli, USA a Velké Británii. „Bylo to emocionálně vyčerpávající. Mé děti se mě ptaly, jestli bych nechtěla psát o něčem veselejším, ale já jsem byla přesvědčená, že tyto příběhy se zkušenostmi týraných a zraněných žen musí vystoupit na světlo,“ řekla autorka v rozhovoru.

Spisovatelka prý nebyla množstvím pamětí a deníků, které objevila, překvapena. Zároveň je podle ní pochopitelné, že se v letech po válce osudům žen z ghet, kempů a nacistických táborů nikdo podrobněji nevěnoval, nikdo nechtěl slyšet o zvěrstvech, která se během války udála a ženy samy se o zkušenosti dělit nechtěly. Zároveň v 50. letech byly debaty o ženách, pohlaví a feminismu celospolečenské tabu. „Ženy, které přežily, nechtěly mluvit o tom, co zažily, protože se styděly a nepřály si, aby jejich děti a vnoučata znaly osud, který je potkal,“ dodává Beverley Chalmersová. Zkušenosti žen z období druhé světové války se začaly uveřejňovat až v průběhu 80. let 20. století.

Podle spisovatelky bylo nutné nezpracovat jen osudy židovských žen, ale i těch německých. Popisuje například osudy těch, kteří byli nuceně sterilizováni, zdaleka nešlo jen o ženy. Hlavním důvodem byla Hitlerova idea o vytvoření národa s čistou árijskou rasou, do kterého z různých důvodů tito Němci nepatřili. „Těžkosti tam byly na obou stranách, přestože židovská zkušenost byla mnohem horší a děsivě nepopsatelná,“ objasňuje důvody pro koncepci knihy.

Na druhou stranu byl podle spisovatelky obrovský tlak na německé ženy, které měly poslání porodit árijské děti pro Říši, což spadalo do nacistického projektu tzv. Lebensbornu, jenž měl za cíl vyšlechtit rasově čisté obyvatele pro poválečnou Evropu. Pokud ženy děti mít nemohly, museli se s nimi muži rozvést a vzít si mladší ženy, aby se mohli dál rozmnožovat. „Vedlo to až tak daleko, že mimomanželský sex byl podporován. Nemanželské porody nebyly odsuzovány a současně byly zákonem zakázány potraty árijských žen,“ uzavírá své vyprávění profesorka z Ottawy.

Publikace byla oceněna jako nejlepší židovská kniha několika cenami v Kanadě a Americe.

Čtěte více:V Česku vyšel Hitlerův Mein Kampf. Je z něj bestseller