‚Norové nám s Michalákovou prostě lhali‘

Z případu dvou chlapců odebraných v roce 2011 Evě Michalákové norským sociálním úřadem se po rozhodnutí krajské komise, která matce zrušila rodičovská práva k oběma dětem a mladšího dala do adopce k pěstounům, definitivně stala aféra po linii Praha–Oslo. Český premiér, ministr zahraničí i ministryně práce verdikt norské komise ostře kritizovali. Jaké možnosti ale český stát reálně má? Bylo adekvátní zrušit pozvánku pro norskou velvyslankyni na oslavy 28. října na Hradě? Do diskusního Salonu Týdeníku Echo přišli ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček, šéfredaktor Svobodného fóra Pavel Šafr, poslankyně TOP 09 a současně zmocněnkyně Michalákové Jitka Chalánková a poslanec hnutí ANO Jiří Zlatuška.

Začněme tím gestem prezidenta, který zrušil pozvání pro norskou velvyslankyni. Leckomu se zdálo příliš silné.

Kmoníček: Ta reakce byla silnější proto, že norská strana nám posledních šest měsíců dávala mírně řečeno nepřesné informace. Česká strana za tu dobu nabyla dojmu, že jakkoliv rozhodnutí komise je ze strany norských vládních míst neovlivnitelné, některé věci jako adopce nebo zbavení rodičovských práv nejsou vůbec na stole. Tedy že se nedostaneme do situace, že by ta mašina osvojování dětí a vyrábění Nora z Čecha došla do fáze, kdy jeden z rodičů bude zbaven rodičovských práv. Prostřednictvím paní velvyslankyně jsme byli ujišťováni, že k tomu nedojde. A došlo. Nebo opakované ujišťování, že když člověk zveřejní svůj případ a začne bojovat veřejně, že to v žádném případě neovlivní jeho pozici vůči norským orgánům. A následně zjistíme, že zbavení rodičovských práv bylo navrženo právě u matky, která o své děti projevuje zájem, zatímco biologický otec, který de facto spolupracuje s norskými orgány a proti postupné adopci svých dětí nebojuje, je odměněn tím, že jeho rodičovská práva zrušena nebyla. Tak potom nezbývá než konstatovat, že padají slova, a ve skutečnosti se děje pravý opak. To není spor mezi Českou republikou a Norskem, to je podiv nad jejich informační politikou.

Chalánková: Problém prostě je, že nám lhali.

Kmoníček: My to slovo v diplomacii nepoužíváme, paní poslankyně to může nazvat tak, jak se takovému aktu v politice říká. My diplomati chápeme lež jako vědomý akt. Dodávání nekompletních informací může být nevědomým aktem, my si popravdě řečeno vůbec nejsme jisti, nakolik norská velvyslankyně ty informace, které po ní česká strana chce, má, nebo dokonce může mít. To není osobní spor, to je spor dvou systémů.

Šafr: Já bych rád vaši národní jednotu tak nějak narušil. Já se divím vašemu hodnocení, že tady není žádný spor mezi Českou republikou a Norskem. Způsob, jímž prezident okomentoval možnost vyhostit velvyslankyni, jako že to vlastně není špatný nápad, a jak potom zrušil její pozvání na Hrad, víte, mně přijde jako chování velmi nekulturní. Zapadá mi to do celkové společenské atmosféry v naší zemi, kterou bych nazval buranokracie. Není vůbec myslitelné, abychom takovým způsobem zacházeli s velvyslankyní spojenecké země. My jsme spojenci v NATO, král Harald V. ani paní velvyslankyně nemají s tímto případem odebrání dětí vůbec nic společného. Mezistátní spor z toho dělá naše diplomacie v čele s prezidentem.

Celou debatu najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo.