Když New York postihne armagedon

„Ne, nemůžete přijít. Máme úplně plno. Ještě několik dní budeme dohánět dny, co jsme museli zavřít kvůli falešné sněhové bouři,“ vysvětluje znovu a znovu otráveně sestra do telefonu pacientům, proč je nemůže tento týden objednat na kontrolu.

Blizard, který byl minulé pondělí a úterý očekáván v celé oblasti takzvané Nové Anglie, a který zasypal části východního pobřeží, a stát Massachusetts včetně Bostonu, skoro metrem sněhu, se městu New York nakonec téměř vyhnul. A to i přesto, že na základě varovné předpovědi počasí guvernér Cuomo i primátor DeBlasio dramaticky označili přicházející bouři za bezprecedentní a historickou, vítr za tak extrémní, že nebylo doporučeno vycházet, a podmínky za všeobecně „životu nebezpečné“.

Ve městě se ve velkém shromáždily pluhy. Letecké společnosti zrušily na 7000 letů. Vlaková spojení byla pozastavena. V úterý byly zavřeny školy. Lidé vykoupili obchody -  a protože jsme v New Yorku, z polic v potravinách nemizely konzervy jako jinde, ale vybrané italské sýry, mexická salsa, francouzské bagety a irské máslo a gurmánské čokolády.

Deník New York Times, vlajková loď to města, vyhlásil, že během bouře bude digitální předplatné pro všechny přístupné zcela zdarma, a redaktoři připravili přehledy doporučených filmů, knížek a článků, s nimiž se čtenáři mohou zabarikádovat doma. A pak přišel onen skutečně „historický“ a „bezprecedentní“ krok: v noci z pondělka na úterý bylo poprvé během své stodesetileté existence - zcela zavřeno newyorské metro, na než spoléhá přes deset milionů lidí. Dá se říct, že to způsobilo větší kalamitu než by se podařilo všemu sněhu světa: New York je opravdu velký. Uklízeči, prodavači, kuchaři, zdravotní sestry, řidiči, hlídači, ošetřovatelky, majitelé malých obchodů, chůvy – všichni bez šance dostat se do práce.

Město jako by v ten moment opravdu někdo vypnul. A představte si teď tu komickou situaci: pracující, velmi privilegovaní rodiče, včetně právníků, doktorů a investičních bankéřů, kteří všeho všudy s vlastními dětmi moc času doma netráví, jsou nejen najednou mezi čtyřmi stěnami s batolaty bez možnosti je někam vzít nebo je zabavit na hřišti, ale hlavně bez šance je alespoň na pár hodin předat jinak každodenní chůvě. Není co naplat. Dveře všech bytů se zavřou, a pak se už jen sleduje jako vždy hysterické americké zpravodajství („armagedon“ a „katastrofa“ jsou zhruba každé druhé a třetí slovo na všech kanálech), a čeká se.

A zatímco se zbytek Nové Anglie probudil do bíla a několik dní se bude vykopávat ze závějí sněhu, v New Yorku napadly komické tři centimetry. A místo vděku, že se nám ona kalamita vyhnula, že nemusíme teď týdny v mrazu čekat na opravu zhuntovaného elektrického vedení, že nedošlo k žádným ztrátám na životech, že podobně jako po hurikánu Sandy nebudou teď ochromeny části města, a že máme sice volno, ale nemusíme odklízet sníh, Newyorčané byli zcela vyvedeni z míry. Ušlý zisk. Zrušené schůzky. Zrušené pracovní cesty a dovolené. Zrušené termíny u prestižních lékařů, na které se lidé objednali týdny dopředu (viz. ona zdravotní sestra, která musí jako hráběmi odhánět pacienty).

A aby toho nebylo málo, ani výlet do oblíbené restaurace neutěší rozbolavělá srdce: mnohé zůstávají zavřené. Latinskoamerická pracovní síla, která obstarává naprostou většinu práce v útrobách restaurací od úklidu, přes drhnutí nádobí po přípravu ingrediencí, se do práce stejně nedostala včas. Ty lepší restaurace, které nakupují čerstvé zásoby každý den, pochopitelně den po uzavírce nic servírovatelného nemají. Těm restauracím, co mají co nabídnout, se raději vyhnout.

Tak místním nezbývá, než sníst doma ty hordy výběrové buvolí mozzarelly a vydat se odpoledne znovu fungujícím metrem do Central Parku stavět sněhuláka. 

Dnes je v New Yorku opět mráz, silnice opravdu ledové a padá sníh. Všichni, včetně primátora, guvernéra a meteorologických služeb k možné kalamitě ale raději po nedávném „zklamání“ významně mlčí.