‚Hlavně nefoťte ty obrazy, ještě mi je ukradnou,‘ řekl Kissinger fotografovi Havla
Nové snímky Havla
FOTOGALERIE
Václav Havel na dosud veřejnosti neznámých snímcích například s prvním ruským prezidentem Borisem Jelcinem na Pražském hradě nebo s Henry Kissingerem u něj v bytě v New Yorku. Výstava fotografa Jiřího Jírů, který pracoval pro prestižní světová média jako Time, Paris Match, New York Times nebo National Geographic, přináší ale dnes už i slavné snímky prezidenta s kapelou Rolling Stones, zpěvačkou Tinou Turner nebo se spisovatelem Bohumilem Hrabalem a americkým prezidentem Billem Clintonem v pražské pivnici U Tygra.
Celkem 43 černobílých fotek s kolorovanými detaily z 90. let sdružených pod názvem Václav Havel objektivem Jiřího Jírů: Foto-obrazy z raného období prezidenta Havla mohou návštěvníci shlédnout během září v pražské galerii Českého centra v Rytířské ulici.
„Hlavně mi, prosím vás, nefoťte ty obrazy, ještě to uvidí zloději a pak mi je ukradnou,“ řekl Henry Kissinger, když ho Jírů coby doprovod Václava Havla navštívil v jeho newyorském bytě. „S každou fotkou se pojí nějaký příběh, a to někdy komický příběh,“ prohlásil fotograf Jiří Jírů v rozhovoru pro deník ECHO24.cz.
„Ježiši, to je krásná žena, musíme za ní jít ještě jednou, řekl mi Havel po setkání s Tinou Turner před koncertem v pražských Vršovicích. Domlouvalo se to s ochrankou, Tina pak ale vzkázala, že je unavená a že už ho vidět znovu nechce,“ komentoval Jírů snímek z roku 1996, který je součástí chystané výstavy.
„Polní porada? To si pan prezident potřeboval odskočit, a když se pak vrátil z pole, celá kolona vylezla z aut a něco tam ještě řešili, tak jsem tu fotku takto nazval. Skvělá fotka je i ta, na které Havel tancuje na Velikonočních ostrovech s místní indiánkou,“ přiblížil další ze 43 fotografií, které zachycují momenty ze života prvního českého státníka v 90. letech.
Čtěte také: Unikátní snímky: Havel v New Yorku 1968. I s Peroutkou
Vůbec poprvé budou moci návštěvníci také vidět třeba snímek Havla s Milošem Formanem a Janem Třískou v letadle nebo Olgy Havlové s herci Tomem Cruisem a Jonem Voightem. „Spousta těch fotek se mezi lidi vůbec nedostala a to si myslím, že je škoda,“ komentoval Jírů snímky, které vznikly z původních barevných negativů. Fotograf nejdříve vytvořil černobílé zvětšeniny, ty tónoval do sépiové barvy a nakonec ručně koloroval vybrané detaily podle původních barev.
„Havel si dával velmi záležet na tom, co půjde do tisku. Když jsem ho například fotil v nemocnici – nemohl mluvit, jen psát – a pak mi ty fotky schvaloval, napsal mi malý lísteček, že všechny jsou krásné, jen ať hlavně nemají všechny noviny stejný snímek,“ vylíčil s úsměvem Jírů. „Všechny snímky jsou komické, ale nikoho neponižují,“ doplnil.
‚Oni byli disidenti a já byl ten srab.‘
Podle Jírů, který působil letech 1993 až 2000 na Pražském hradě coby oficiální fotograf exprezidenta Havla, měla tato práce ale i svou stinnou stránku. Občas se s ním tak trochu nepočítalo a musel si mezi pracovníky kanceláře Hradu vydobýt své místo. „Oni byli disidenti, kteří zůstali a bojovali. A já byl v jejich očích ten srab, který utekl do zahraničí. Trvalo několik let, než mě hradní kolektiv přijal,“ uvedl Jírů, který v roce 1968 odešel do exilu do Belgie. Dodal, že ani samotné focení Havla nebylo úplně jednoduché.
„Pan prezident měl kolem sebe neustále spoustu lidí, kteří netušili, že ty fotky jsou důležité. Dokumentovala se jimi historie českého národa, která bez těch snímků jako by neexistovala. Všichni jednou zemřou, včetně mě a těch úředníků,“ říká.
Třeba takové fotografie ze setkání prezidenta se zpěvákem Bobem Dylanem ale nejsou vůbec. „Dylan například věnoval prezidentovi v zákulisí kytaru a ta fotka prostě neexistuje. To bylo tehdy ignorantství hradní administrativy, která mi to zakázala fotit jen proto, že si pan Dylan nepřál v šatně novináře,“ dodal.
Jírů do služeb Hradu nastoupil v roce 1993 poté, co se sám o post přihlásil. „Napadlo mě to na pohřbu belgického krále, kterého se Havel v Bruselu účastnil. O tři čtyři měsíce se mi z jeho kanceláře ozvali, že by to šlo a ať se přijdu představit. Tak jsem pak už jen zaklepal na bránu Hradu. Nikoho jsem tam tehdy neznal,“ přiblížil fotograf.
