Diktátoři životního stylu. Aspoň v něčem je Česko nejsvobodnější
Týdeník Echo
ESEJ
2
Novým hitem západního světa posledních let je nesvéprávnost. Postupná rezignace na kdysi základní hodnoty, jako je vůle, řád, schopnost odolat pokušení, vede k tomu, že k dospělým lidem se začínají vlády chovat jako k nesvéprávným jedincům, kteří nejsou schopni mít kontrolu nad svým životem. Snaží se je zbavit odpovědnosti a chránit před sebou samými. Vzít ochranu zdraví do státních rukou a udělat z ní doktrínu. Diktovat lidem, co mají jíst, pít a na co se můžou dívat, co se jim má líbit a co mají považovat za přitažlivé.
Z regulace životního stylu se stává nový fenomén, podle nějž se dá srovnávat míra svobody v různých zemích. Ta se dlouhodobě srovnává podle všemožných žebříčků. Světová banka už roky zpracovává velmi dobrou studii Doing Business, v níž měří, jak moc stát omezuje a ztěžuje všemožnými regulacemi všude na světě podnikání. Nikoliv překvapivě z něj vychází, že nejvíce prosperující země jsou ty, kde je té byrokracie a zásahů nejméně. Nadace The Heritage Foundation s deníkem Wall Street Journal už od roku 1995 pravidelně každý rok zveřejňují Index ekonomické svobody. Také ten srovnává, jak moc stát lidem zasahuje do života při podnikání a práci. Opět nikoliv náhodou z něj vychází, že čím je těch zásahů méně, tím víc země prosperuje. Už v roce 1948 vytvořil floridský podnikatel Dallas Hostetler populární Index daňové svobody, v němž rok podle výše daní dělí na dvě poloviny: kdy člověk pracuje na daně pro stát – a kdy už si vydělává do vlastní kapsy. Nic z těch žebříčků svobody ale s měnícím se stylem západní společnosti nedokázalo vystihnout nový trend byrokratické regulace životního stylu. Společnost, která je velmi svobodná, pokud jde o možnost podnikání a vůbec ekonomickou svobodu, může být totiž paradoxně velmi nesvobodná a byrokratická, pokud jde o svobodu životního stylu.
Ochrana před sebou samými
Proto londýnský Institute for Economic Affairs, který v roce 1955 na podporu myšlenek volného trhu založili Sir Anthony Fischer a Lord Harris, rozjel nový index regulace životního stylu. Anglický název je velmi trefný Nanny State Index. Volně se to dá přeložit tak, že se stát rozhodl, že bude svým občanům dělat chůvu, která jim různým stylem diktuje, jak mají provozovat co nejzdravější životní styl. Sleduje svobodu životního stylu ve třech částech: v regulaci jídla, alkoholu a kouření. Evropu podle regulace životního stylu dělí do čtyř kategorií. Nejvíce byrokratická a nesvéprávná je červená, nejméně svobodná. Za ní je druhá oranžová, méně svobodná. Žlutá je svobodnější. A zelená nejsvobodnější. Na rozdíl od jiných žebříčků svobody je Nanny State Index v jedné věci pozoruhodný. Míra svobody životního stylu není přímo svázaná ani s ekonomickou svobodou, ani s prosperitou.
V nejtvrdší červené kategorii se potkávají velmi bohaté i chudé země Evropy. Potkávají se tam hospodářsky liberální země s vyztuženými pečovatelskými státy založenými na sociálních dávkách od kolébky do hrobu. Potkává se tady Velká Británie s Finskem, Francií a Lotyšskem.
Úplně stejný mix bohatých, chudých, volně tržních a sociálních států se sešel i ve všech třech dalších kategoriích. V oranžové, méně svobodné skupině jsou spolu třeba Řekové, Poláci, Estonci a Belgičané. Ve žluté, svobodnější skupině Dánové, Bulhaři a Portugalci. Do zelené, nejsvobodnější skupiny patří chudí Rumuni, bohatí Holanďané, Rakušané či Lucemburčané. Vůbec nejsvobodnější zemí, pokud jde o zásahy do životního stylu, je Česká republika. Následovaná na druhé příčce Německem. Výsledky jdou dost proti přirozené intuici, s níž jsme o Evropě zvyklí přemýšlet. Britové podle ní mají být fanoušky co nejmenší regulace a Němci se svými byrokratickými pravidly a touhou po všech zelených moderních progresivismech tvrdě regulovanou zemí. Nanny State Index ukazuje, že u životního stylu je to na ose Londýn–Berlín přesně opačně.
Pozor na armádu starých chudáků
Ochrana před sebou samými je reakcí na civilizační neduhy a vědecký pokrok, který odhaluje stále víc jejich důsledků a souvislostí. Na zprávy o tom, jak obezita, kouření, alkohol a fyzické a psychické potíže jimi působené ničí západní civilizaci. Odborníci před nimi alarmují. Politici ten tlak cítí a cítí i povinnost s tím něco nějak dělat. Převzít zodpovědnost a věc vyřešit. A instinktivně jsou to připraveni řešit nařízením, zákazem nebo příkazem. Tím postupně vyztužují síť státu chránícího lidi před sebou samými, stejně jako v reakci na velkou hospodářskou krizi a druhou světovou válku začali budovat sociální pečovatelské státy, jejichž rozsah řadě západních zemí přerostl přes hlavu a začal dusit prosperitu a svobodu jejich obyvatel.
