Jak se adaptují migranti ve Velké Británii

Způsobem myšlení a uznávanými společenskými hodnotami se muslimští migranti během jedné generace přiblížili většinové britské populaci.

Muslimové v Londýně

Podle prezidenta České republiky Miloše Zemana je integrace muslimů v Evropě prakticky nemožná. Pan prezident neuvedl prameny, o které své tvrzení opírá. Jeho názor lze konfrontovat například s novou studií britských vědců pod vedením Alexe Mesoudiho z University of Exeter publikovanou ve vědeckém časopise PLoS ONE. Studie se zabývá adaptací dětí bangladéšských imigrantů na podmínky britské společnosti.

Jak uvádějí autoři studie: „První generace, která přišla do Británie v 70. letech, sama sebe identifikovala jako Bangladéšany, mluvila bengálštinou či jejími dialekty. Následující generace už se identifikují jako Britové, britští Bangladéšané nebo britští muslimové a mluví anglicky. Všechny generace se identifikují jako muslimové a 2. či 3. generace často upřednostňuje identifikaci jako muslimové před identifikací jako Bangladéšané.“

Lidé s bangladéšskými kořeny zkoumané populace londýnského správního obvodu Tower Hamlets rozhodně nepředstavují v této části britské metropole menšinu. Tvoří zhruba třetina tamějšího obyvatelstva. Studie tedy ukazuje, jak se adaptovali muslimové v jedné z významných evropských zemí, a to v situaci, kdy jim v dané lokalitě patří významný podíl na celkovém osídlení.

WEIRD

Země našeho kulturního okruhu jsou někdy charakterizovány zkratkou WEIRD. Za těmito písmeny se skrývají anglické termíny Western čili západní, Educated čili vzdělané, Industrialised čili průmyslové, Rich čili bohaté a Democratic čili demokratické. To, že jsme vyrůstali v podmínkách země z okruhu WEIRD se promítá i do toho, jak uvažujeme a jaké hodnoty uznáváme. Jsme mnohem individualističtější než třeba Bangladéšané nebo Číňané.

Jedním z významných faktorů, které historicky významně přispěly k tomuto rozdílu, je skutečnost, že naše civilizace vyrostla na pšenici, zatímco civilizace východní Asie vyrostly na rýži. Vyplývá to ze studie publikované týmem Thomase Talhelma v časopise Science. Pěstování rýže vyžaduje značné kolektivní úsilí při budování a údržbě rýžovišť, protože tato plodina je existenčně závislá na zavlažování. Jedinec nemá při pěstování rýže šanci. Pěstování pšenice se dá naopak zvládnout svépomocí bez zástupu spolupracovníků, protože úroda závisí na dešťových srážkách a ty přicházejí „bezpracně“.

Další odlišnost obyvatel zemí z okruhu WEIRD spočívá v tom, že jednání a chování lidí vysvětlují z perspektivy vnitřních pohnutek a osobních vlastností. Když například žák ve škole propadne, pak jsme nakloněni závěrům, že na vině je jeho nedostatečné nadání nebo že nedostatek píle, popřípadě, že je hloupý a navrch ještě líný. Rodilý Bangladéšan má tendenci vysvětlovat stejnou situaci nepříznivými podmínkami a okolnostmi. Žák podle jejich názoru propadl například proto, že se mu nedostalo potřebné podpory nebo se stal obětí enormního, neúnosného tlaku společnosti na úspěchy ve škole.

Škoda i toho, čeho se vzdali

První generace bangladéšských přistěhovalců si drží hodnoty a způsob myšlení typický pro jejich domovinu. Generace narozená v Británii přemýšlí podobně jako jiní obyvatelé WEIRD zemí. Je méně kolektivistická než jejich rodiče a je jí bližší individualistický životní styl. Chování lidí si vysvětluje mnohem více vnitřními pohnutkami jednotlivce, než podmínkami. Potomci Bangladéšanů narození v Británii si přitom udrželi mnoho z kultury svých rodičů – vedle angličtiny mluví bez problémů i bengálštinou a zachovali si muslimskou víru.

„Tato studie uklidňuje ty, kteří se obávají, že se migranti neintegrují z důvodů nezměnitelných sociálních a kulturních rozdílů. Jiné studie prokázaly, že si polovina britské veřejnosti myslí, že člověk nemůže být „pravý Brit“, když nemá britské kořeny. Ale naše studie odhalila během jediné generace rychlý posun v hodnotách a způsobu myšlení, a to i když si druhá generace britských Bangladéšanů udržela svou identitu v jazyce a náboženství,“ promlouvá Alex Mesoudi nejen k Miloši Zemanovi a pokračuje: „Na jedné straně je posun pozorovaný u druhé generace možné vnímat jako dobrý v tom, že napomáhá větší integraci skupin migrantů do širší britské společnosti. Na druhé straně je ale škoda, že migranti ztrácejí zároveň i hodnoty, které nejsou pro moderní britskou společnost tak typické, například pevnější rodinná pouta nebo podpora v rámci širší komunity.“

Studii v PLoS ONE lze panu prezidentu Miloši Zemanovi (a nejen jemu) vřele doporučit k přečtení. Prezidentův tiskový mluvčí pan Jiří Ovčáček bude mít s jejím sháněním méně starostí než s pátráním po údajném článku Ferdinanda Peroutky. Studie v PloS ONE je na výše uvedeném odkazu volně dostupná.