Soud odmítá všechny české důkazy, zoufá si obhájce Michalákové
Advokát v úspěch nevěří
ROZHOVOR
1
Okamžité navrácení dětí do péče Evy Michalákové považuji za sci-fi, úspěch by zatím byl, kdyby matka mohla syny vídat častěji a obnovit s nimi vztah, říká v rozhovoru pro deník ECHO24.cz její obhájce Pavel Hasenkopf. V Norsku skončil třídenní proces s Evou Michalákovou. Odvolala se proti loňskému verdiktu o zbavení rodičovských práv k oběma dětem a adopci mladšího hocha. Rozsudek padne do čtyř týdnů.
V jakém duchu probíhalo soudní líčení?
Soud na mě nepůsobí příznivým dojmem. Nechci ho zatím kritizovat, když neznáme výsledek. Druhá strana ale dostala mnohem více prostoru v předkládání důkazů. V pátek panu Pavelkovi (otec Evy Michalákové – pozn. red.) soud zamítl předložit nahrávky ze schůzek s dětmi, kterými vyvrací, že by se děti k němu neměly. Odmítl také přijmout výpověď dětského psychologa Jaroslava Šturmy. Soud odmítá veškeré důkazy české strany.
U soudu vypovídali pěstouni hochů.
Ano, všichni čtyři. Byli jedna ruka s úředníky Barnevernu. Ti jim o přestávkách radili, co mají vypovídat. Stáli spolu u stolečku a propiskou jim ukazovali na konkrétní pasáže.
Jak se stavěli k Evě Michalákové?
Můžu pouze obecně říct, že od chvíle, kdy vešli do soudní síně, tam byla dusná atmosféra. Z jejich strany byla patrná averze vůči paní Michalákové.
Na čem jste založili vaši argumentaci před soudem?
Strategie byla založená především na tom, že už na začátku došlo k pochybení Barnevernu. Podezření na zneužití se neprokázalo a děti přesto zůstaly u pěstounů, navíc každý syn v jiné rodině. Paní Michaláková je také jediná osoba, která může umožnit dětem žít společně.
Byl u soudu přítomen také otec dětí Josef Michalák?
Ano, byl. Od začátku jsme se s ním snažili domluvit a táhnout za jeden provaz. Paní Michaláková nevěří, že z jeho strany došlo ke zneužití dětí, přestože se s ním rozešla. Tehdy si myslela, že bude mít větší šanci na vrácení dětí zpátky do péče. Pan Michalák ale zvolil jinou cestu než my. Nebojuje, spolupracuje s Barnevernem. Doufá, že mu za to umožní vídat se s dětmi. Jemu paradoxně rodičovská práva zůstala. Můj dojem ale je, že ho Barnevern využije a odhodí.
České ministerstvo zahraničí se do případu zapojilo písemným podáním ve veřejném zájmu. Přihlédl k němu soud?
To se dozvíme až z písemného vyhotovení rozsudku.
Kdy by mohl padnout verdikt?
Soud má na to ze zákona čtyři týdny. Řekl bych ale, že by mohlo být rozhodnutí známé zhruba za dva týdny.
Je možné podle průběhu řízení usuzovat, jak soud rozhodne?
Jsou v zásadě čtyři možnosti. Soud může potvrdit rozhodnutí krajské komise, kdy zbaví Evu Michalákovou rodičovských práv a děti dá k adopci. Nebo zruší její rozhodnutí a děti ponechá u pěstounů, v tomto případě bychom se ocitli na začátku, v bodě nula. Pak je možné, a to by se nám líbilo nejvíc, že paní Michalákové soud rozšíří možnost vídat se se syny. Tím by se postupně mohl obnovovat jejich narušený vztah a ukázalo by se, zda jsou děti schopné nalézt cestu zpět k matce. Po roce bychom pak mohli opět otevřít otázku navrácení. Nemůžeme po dětech chtít, aby si okamžitě zvykly na změnu prostředí. Poslední možnost je, a to považuji za říši sci-fi, že by soud děti paní Michalákové vrátil.
Pokud by soud Evě Michalákové syny nakonec skutečně vrátil, přesídlila by s nimi do Česka?
Otázka návratu je otevřená. Paní Michaláková v současnosti žije v Norsku, má tam přítele, jehož dceru vychovává. Také by nechtěla bránit pěstounům případně vídat děti, pokud by projevili zájem.
Norsko ratifikovalo haagskou Úmluvu o právech dítěte, která vstoupí v platnost v červenci. Podle dokumentu nebude možné umístit odebrané děti u pěstounů v cizině přes nesouhlas rodičů, preferovat se bude umístění u příbuzných. Mohlo by se to v případu Evy Michalákové nějakým způsobem odrazit?
Nevím, uvidíme, až padne rozsudek. Postupné právní změny donutí úřady jednat se zahraničím. Norská sociální služba je vůči sociálním službám v ostatních evropských zemích nejvíce uzavřená.
