Krach nesmyslných ambicí lidí bez zkušeností
V roce 2008 vznikl Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek. Mladá instituce převzala dokumenty od ministerstev vnitra, obrany a spravedlnosti. Většina zaměstnanců přešla z ministerstva vnitra a menší část z obrany. Během několika měsíců vznikl lustrační systém pro potřeby státní správy i badatelské veřejnosti. Zatímco ministerstvo vnitra vyhledávalo na několika oddělených pracovištích v manuálních kartotékách, podařilo se rychle digitalizovat nejdůležitější evidenční pomůcky a pomocí odkazů v lustračním systému umožnit jejich elektronické vyhledávání. Do současné doby zdigitalizoval ÚSTR asi 35 milionů stránek, které jsou badatelům k dispozici. Všechny jsou opatřeny popisnými údaji a je možné jejich okamžité vyhledání v digitálním úložišti. Od samého počátku čelila digitalizace útokům některých archivářů, pro které je textový editor Word vrcholem jejich počítačové gramotnosti. V současné době se vedení ústavu i archivu snaží digitalizaci všemožně kritizovat. Obzvlášť pikantní je tato snaha od ředitelky ABS Světlany Ptáčníkové, která je po téměř celou dobu existence ABS náměstkyní ředitele. To však není příběh, o kterém chci psát.
Již od roku 2004 s přijetím nového „archivního“ zákona vznikl v Národním archivu tým pracovníků pro vypracování strategického projektu Národního digitálního archivu, jehož existenci předpokládal například Národní plán zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek pro období let 2006 až 2010. Tým pracovníků byl v Národním archivu ustaven v roce 2005. V dubnu 2008 vláda svým usnesením č. 447 schválila čerpání finančních prostředků na vybudování Národního digitálního archivu. Následně byl projekt přílohou vládního usnesení č. 536 ze 14. května 2008.
Dne 9. února 2011 byl náměstkem ministra vnitra pro veřejnou správu, legislativu a archivnictví Františkem Vaverou a ředitelkou Národního archivu Evou Drašárovou celý projekt zahájen. Na stránkách ministerstva vnitra se lze dočíst: “Tento projekt výrazně pomůže zefektivnit práci s elektronickými dokumenty. Budou bezpečně a hlavně trvale uchovány. Veřejnosti budou dostupné v mnohem kratším čase a z jakéhokoli místa.“ Náměstek Vavera projekt komentoval takto: „Jsem přesvědčen, že realizace projektu Národní digitální archivu je nutností. Pokud by k ní nedošlo (…) museli bychom tisknout a ukládat tuny papíru. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na téměř sedmileté přípravě projektu podíleli.“
Celkové náklady na projekt dosahovaly 466 433 100 Kč, ze kterých 85 % pocházelo z Evropských strukturálních fondů. Měla být vybudována dvě samostatná úložiště vzdálená od sebe nejméně 100 km. Projekt předpokládal dálkový přístup k archiváliím, podobně jako si klienti bank spravují své účty. Na stránkách ministerstva vnitra se stále můžeme dočíst, jaké úžasné možnosti nám přinese. A tak zatímco ÚSTR digitalizoval miliony dokumentů, opatřoval je signaturami a zpřístupňoval za 50 Kč cd nebo dvd disk s tisíci stránek, budoval Národní archiv svůj velkolepý projekt, při kterém neopomněl šířit i takovéto nesmysly: „V současné době neexistuje v České republice žádný institut, který by umožňoval trvale uchovávat a zpřístupňovat archiválie v digitální formě.“ Tvrdil na stránkách ministerstva vnitra manažer celého projektu Jiří Bernas. „Příprava projektu trvala sedm let. Časová a finanční investice se však bohatě vrátí, nemluvě o efektivnější státní správě.“ Ještě v lednu 2012 v materiálu „Úspěšné projekty“, který lze dohledat na stránkách ministerstva vnitra Jiří Bernas říká: „Nedílnou součástí systému elektronického archivu je datové úložiště Národního digitálního archivu.“ Ještě zajímavější je úspora, kterou NDA přináší: „Odhady hovoří o úspoře přes 90 milionů korun ročně. Postupně dochází k budování hlavního i záložního pracoviště pro uložení digitálních archiválií, pořizovány jsou technologie pro jejich správu, vznikne archivní portál pro přístup a dokončuje se odpovídající metodika.“
Jak už čtenář jistě tuší, dalším zajímavým dokumentem nemůže být nic jiného než oznámení o krachu celého nesmyslně ambiciózního podniku řízeného navíc lidmi bez zkušeností s velkými zakázkami. A tak se na webových stránkách Národního archivu www.nacr.cz vpravo dole krčí malé oznámení o: „Ukončení financování projektu NDA z evropských strukturálních fondů ke dni 19. září 2014 (…) Důvodem byly opakované časové průtahy při realizaci výběrového řízení klíčové zakázky na dodávku technologií ICT v jejichž důsledku nebylo možno dodržet časový a finanční harmonogram projektu.“ Vezmu–li tedy manažera projektu NDA za slovo, očekává ztrátu a vícenáklady na tištění digitálních dokumentů ve výši 90 milionů každý rok.
