Šlachta mě kvůli únosu vyslýchal. Ale neobviní mě, věří Fajádův právník

Jan Švarc byl mezi pěticí unesených Čechů, které Libanonci minulý čtvrtek vyměnili za krajany Alího Fajáda a Chalída Marabího. Právě Švarc coby Fajádův advokát podivuhodnou cestu do Libanonu za peníze Fajádovy rodiny zorganizoval. Podle českého rozhlasu Švarc obdržel pět milionů korun. Rojí se spekulace, že někdo skupinu na Blízký východ vylákal, aby se stala kořistí pro budoucí únosce. Právník okolnosti zvláštního výletu vysvětluje v rozhovoru pro deník ECHO24.cz.

Vy jste byl ještě na území Libanonu vyslýchán útvarem ÚOOZ či dokonce přímo jeho velitelem Robertem Šlachtou?

Pan Šlachta tam byl a pracovníci ÚOOZ nás vyslýchali. Je samozřejmé, že po takové věci musí být podání vysvětlení, protože únos je velmi těžký trestný čin.

A na co se ptali?

Bez komentáře.

Neměl jste z těch otázek pocit, že vás podezřívají?

Vůbec jsem neměl ten pocit. Mám v pana Šlachtu a celý útvar velkou důvěru. Slyšel jsem o nich v advokacii různé fámy, ale byli naprosto profesionální.

Pro někoho můžete být v celé té záležitosti podezřelou postavou. Neobáváte se, že to skončí s obviněním vůči vám?

Ne.

Libanonský server Ya Libnan napsal, že jste byli spíše něčími hosty než rukojmími...

To jsme se zasmáli. Být hosty si představuji poněkud jinak. Čtyři z nás měli vážné zdravotní potíže, já jsem po infarktu a beru různé léky a ty jsem vysadil. Byli jsme v jedné malé místnosti, se zaplechovanými okny, bez větrání, molitanové matrace na podlaze, kondenzovala se tam vydýchávaná vlhkost, takže za dva tři dny byla plíseň všude po stěnách. Na zemi byla voda, takže jsme byli na těch matracích jako na lodích, týdny a měsíce.

Na místě, kde vás zavřeli, jste bydleli v jedné místnosti všichni spolu?

Všichni v jedné místnosti celkem na pěti místech, šestkrát nás převáželi.

Byl tam s vámi po celou dobu i bratr Alího Fajáda, který vás na místo, kde vás unesli, vezl?

Ano, ten byl vždy pod stejnou střechou, ale protože byl strašně hubatej a ze začátku ho evidentně příliš nemuseli, šoupli ho někam pod zem do nějaké kobky, ale pak už byl s námi až do konce. On na tom byl nejhůř, málem tam zemřel.

Nemohla to být hra?

To nemohla, zahrát se dá leccos, ale srdeční záchvat ne, když je v bezvědomí, na pokraji smrti, a oni do něj kopou a léčí tím, že ho polívají vodou.

Co je podle vás hlavní důkaz, že únos nebyl zorganizován na podnět Alího Fajáda či lidí kole něj?

To, že unesli nejbližší lidi pana Fajáda. To je přece na hlavu. Jeho bratra a mě unesli v době, kdy jsme v Praze vyhráli Vrchní soud a vypadalo to, že vše skončí pozitivně, přestože Městský soud a státní zastupitelství byly evidentně nějakým způsobem ovlivněny Spojenými státy. I tak to ale vypadalo, že to dopadne dobře.

Ale soud v Praze v dubnu rozhodl, že Fajáda do USA vydají.

Ano, to byl Městský soud. Ale v květnu to rozhodnutí Vrchní soud zrušil s tím, že uznal naše tvrzení o policejní provokaci, která je v našich končinách nepřípustná, zatímco v USA přípustná je. (Fajád byl americkými žalobci obviněn, že v Praze nabízel prodej zbraní federálním agentům vydávajícím se za kolumbijské teroristy – pozn. red.) Já bych justici v Americe označil jako utrženou ze řetězu. Soud se zabýval naším tvrzením, že v Americe panu Fajádovi hrozí doživotí bez možnosti předčasného propuštění. Existuje judikatura Evropského soudu pro lidská práva Trabelsí proti Belgii, která říká, že jestli hrozí takovýto trest, není možné vydání, a ta judikatura je závazná. Vrchní soud tedy vyzval Městský soud, aby požádal USA, ať objasní otázky, týkající se doživotí bez možnosti propuštění a té policejní provokace. Jde o to, že ke skutku, za který je můj klient žalovaný, by bez vstupu policejních orgánů vůbec nedošlo. To je jasný případ, protože tady neexistovali žádní teroristé, kteří by chtěli zbraně.

Ale na konci roku 2015 soudy přece jen rozhodly, že k vydání do USA může dojít. Takže únos by dával smysl.

Je ale nesmysl, aby byl na podnět pana Fajáda, protože tím únosem oni samozřejmě zhatili obhajobu. Fungoval jsem tam s panem doktorem Řičicou, ale o tomto případě jsem byl stoprocentně v té době informován především já, protože jsem na něm pracoval osm hodin denně po dobu 1,5 roku, nedělal jsem nic jiného než tento případ a tím, že mě unesli, tak znemožnili v následné době kvalitní obhajobu.

Jenže vaše obhajoba možná právě díky únosu byla nakonec stoprocentně úspěšná: pan Fajád není v americkém vězení, ale v Libanonu.

To jistě, ale nerozhodly soudy, proto pan Fajád nemůže žádat odškodnění a navíc je velmi špiněno jeho jméno. Dále si myslím, že mohl být na svobodě dříve, kdyby únosu nebylo. Kdyby chtěli někoho unést, tak třeba hned na začátku, ale ne v absolutně nejnevhodnější chvíli, kdy zmařili obhajobu. To je naprosto nepochopitelné, to je to, co mi celých sem měsíců lítalo hlavou, snažil jsem se z těch únosců dostat nějaké informace, což bylo strašně těžké. Nebyli komunikativní, byli až hloupí, jakkoli se chovali profesionálně až vojensky.

Kdo to podle vás byl?

Byl to někdo, kdo má velké možnosti. Nebyla to žádná kriminální skupina ad hoc.

Libanonská tajná služba?

To je nesmysl, protože libanonská tajná služba měla informace o tom, jak proces v Praze probíhá. Neunesli by, proboha, právníka a bratra. Nevím, kdo to byl, fakt nevím. V té oblasti operuje strašně moc všelijakých skupin, Syřani, Hizballáh, různé libanonské složky. Nevím, kdo to byl, ale byli to profíci.

Řekl jste, že jste tam jel pro podklady pro obhajobu a také pro peníze. Peníze na co? Svou výplatu?

Já se k tomu nevyjadřuji, ale můžete si to lehce odvodit, protože v té obhajobě bylo vykonáno strašně moc, tisíce hodin, práce s cizím právem, v cizím jazyce a výdaje byly obrovské.

Také jste tam prý jeli udělat tiskovou konferenci. Proč musela být v Libanonu, když se může udělat kdekoliv?

Ano, ale pan Fajád mi vysvětloval, že tam mají dobré osobní vztahy s regionální redakcí CNN a že se tiskové konference měl údajně účastnit i nějaký ministr libanonské vlády a Fajádova rodina, pak ta lokace byla logická.

Je pravda, že Fajád byl spolupracovníkem libanonské tajné služby?

Ano, mluvilo se o tom u soudu, není tedy důvod to zamlčovat.

Vás prý překvapilo, že zdejší služby se o něj nezajímaly.

On byl velice zajímavá osoba pro zpravodajské služby, dojednával zbrojní obchody pro Ukrajinu na Středním východě, a jestli se najednou taková osoba ocitne v české vazbě a je tam rok bez povšimnutí, to je velmi zvláštní. Dokonce mi to říkal i pan Fajád, že se tomu sám divil, protože si tuto svou zajímavost pro tyto složky uvědomuje.

Pak ho ve vazbě podle vás navštívil plukovník Vojenského zpravodajství Horáček.

Ale, to bylo až v souvislosti s mou žádostí o pomoc, kdy ho tam pan Horáček navštívil.

Proč jste se rozhodl veřejně uvádět jména důstojníků tajné služby?

Já bych neříkal ta jména, kdybych si je předtím nepřečetl v novinách.

Nevím o tom, že by se o Horáčkovi psalo.

Psalo a dá se na netu dohledat, kdo je velitel a zástupce velitele Vojenského zpravodajství.

Vaši spolucestující na začátku věděli, že jeden z nich, Martin Psík, je důstojníkem vojenské rozvědky?

Ne, dozvěděli se to až po únosu.

Vy jste sám řekl Vojenskému zpravodajství, že by bylo dobré, aby do Libanonu někdo od nich jel?

Ne, něco domlouvali s panem Fajádem. Mělo dojít k nějakému setkání v Libanonu. To bych nerad rozviřoval. Pan Beroun (Jan Beroun, šéf Vojenského zpravodajství – pozn. red.) řekl v televizi, že (Martin Psík) tam jel v zájmu České republiky a to je pravda.

Šlo o Čecha uneseného loni v Libyi Pavla Hrůzu, k němuž prý měly být v Libanonu k dispozici informace?

Vzhledem k tomu, že o tom mluvil ministr obrany a v podstatě to řekl, tak ano, šlo o Pavla Hrůzu.

Pan Fajád nabídl českým službám, že bude jejich spolupracovníkem?

No comment. Řekl, že může nějaké informace v zájmu České republiky získat.