Berou Severní Koreu i Kábul. Do Bruselu diplomaté nechtějí
Novela služebního zákona
NOVÉ
1
Sehnat dobrodruhy do Severní Koreji nebo Afghánistánu? Pro ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) žádný problém. Zato poslat diplomaty například do Bruselu, to je pro resort oříšek, který se mu se současnou legislativou nedaří rozlousknout. I to je jeden z důvodů, proč navrhuje novelu zákona o státní službě. Ta počítá mimo jiné s tím, že by bylo možné zaměstnance resortu poslat do zahraničí, a to i bez jejich souhlasu.
Novela služebního zákona má z pohledu ministerstva zahraničí přinést hned několik změn. Ukázalo se totiž, že aplikovat služební zákon na zahraniční službu není stoprocentně možné. Jednou z novinek je to, že by resort mohl své zaměstnance vysílat do ciziny i bez jejich souhlasu. To se týká nejen velvyslanců, ale hlavně lidí na nižších pozicích.
„Máme celou řadu míst, která se nám nedaří obsazovat. A já paradoxně nemám problém někoho dostat do Severní Koreji nebo do Kábulu do Afghánistánu. Takový typ dobrodruhů kupodivu máme. Ale ti lidé nechtějí třeba do Bruselu. Protože se ví, že je tam hodně práce. Tam se skutečně nezastavíte,” vysvětloval ministr ve středu poslancům z ústavně-právního výboru, proč se změnou přichází.
Kromě neoblíbeného Bruselu je problém s vysíláním i u některých zemí, které jsou pro Česko důležité například kvůli rozvíjející se ekonomické spolupráci. Volná místa jsou tak třeba i v Číně či Indii.
Debaty se zaměstnanci ministerstva jsou přitom podle Zaorálka občas dost náročné. Kupříkladu když si některý z nich přinese kružítko, udělá ministrovi na mapě kruh a řekne, že pro něj není problém sloužit kdekoliv v okruhu 300 kilometrů od Prahy.
‚Nejsou na dovolené, ale slouží státu‘
“Někdy jsem se skutečně ztrácel v tom, jestli ministerstvo má svým zaměstnancům plnit sny, nebo jestli jde o službu občanům,” doplnil Zaorálek.
Aby ministr nemohl povinného vysílání podřízených do zahraničí zneužívat třeba jako způsob osobní msty, bude v zákonu i několik pojistek. Zaměstnanci by mohli být bez svého souhlasu vysláni nejdéle na šest měsíců (resort původně plánoval rok) a takové vyslání by bylo možné maximálně jednou za pět let. Vždy navíc bude projednáno s odborovou organizací ministerstva.
“Není žádný důvod posílat zaměstnance jen tam, kde se jim líbí. To bychom za chvíli měli velký problém. Nejedná se o dovolenou, ale o službu státu,“ souhlasí se Zaorálkem šéf výboru Tejc.
Podobný systém vysílání funguje například i v Německu či USA. A žádný problém s tím neměli ani členové ústavně-právního výboru, který je pro přijetí normy klíčový.
“Není žádný důvod posílat zaměstnance jen tam, kde se jim líbí. To bychom za chvíli měli velký problém. Nejedná se o dovolenou, ale o službu státu,“ souhlasil třeba šéf výboru Jeroným Tejc z ČSSD.
Novela přináší i řadu dalších změn. Upravuje práci diplomatů po jejich návratu z misí a počítá s tím, že by v zahraničí mohli být zaměstnáni i partneři diplomatů, což by ušetřilo náklady, ale dnes to není možné.
Poslanci ústavně-právního výboru k návrhu také přidali možnost, aby diplomaté mohli dokončit službu i poté, kdy překročí věkovou hranici 70 let. Pokud se zákon stihne schválit do konce roku, znamenalo by to záchranu mise pro Livii Klausovou na Slovensku a Evu Filipi v Sýrii.
