1 Komentář

Robert Pelikán komunikující

Témata: , ,

To jsou zase konce, znělo mi hlavou při četbě dnes již pověstného rozhovoru Roberta Pelikána pro Respekt, v němž ministr spravedlnosti velmi rezolutně tvrdil, že policejní žádost o vydání Andreje Babiše je motivována předvolebním bojem, a později se snažil zabránit publikaci interview s tím, že se jedná o jeho „autorské dílo“ (od úspěšného advokáta vskutku pozoruhodný právní názor).

Přesto otištěný rozhovor pak nechal opatřit douškou, v níž čtenářům sdělil, že slova, která v interview s novinářem použil, by ministr spravedlnosti používat neměl, jakkoliv si za nimi stojí, a uzavřel ji omluvou čtenářům za to, že je museli číst. Je si zjevně jistý, že říká-li politik v interview novináři věci, které by neměl říkat, je chyba na straně novináře nebo tak nějak.

Poněkud zvláštní forma sebereflexe, nebo spíš hodně extravagantní argumentační gymnastika, přinejlepším nezvládnutí komunikace v míře tolerovatelné u politického zelenáče, nikoli u člena vlády. Během včerejška pak ministr dále rozvinul svoje myšlenky v tezi, že sice neví, co policie dělá, ale ví, proč to dělá.

Těmi „konci“ samozřejmě nemyslím, že touhle blamáží nutně končí kariéra Roberta Pelikána v politice, třeba ji svým bojem za stranického šéfa ještě stabilizuje a pak jednou, třeba zanedlouho, pěkně rozvine. Končí ale jedna její fáze, ta, v níž se Robert Pelikán mohl alespoň pokoušet prezentovat se coby svěží vítr, těžit z image dynamického mladého politika s hlavou plnou nápadů, který do práce drandí na svém opotřebovaném bicyklu.

Svěží a dynamický – „ocaď pocaď“. Protože pak přijdou chvíle, kdy je potřeba splácet. Robert Pelikán je na tom podobně jako jiné osobnosti, které přitáhlo hnutí ANO, aby mu dodaly zdání šmrncu, salonní přístupnost, intelektuální váhu, nebo přesněji její zdání.

Přijde ale čas, kdy je potřeba pro hnutí zafungovat jiným způsobem, prokázat loajalitu, hezky ukázněně. Ministr spravedlnosti v tomhle testu jistě „uspěl“, možná třeba víc, než by mu bylo milé si naplno připustit. Nakonec ale – je to jeho život, to největší a možná jediné „autorské dílo“ každého člověka.

/
komentátor

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.