Když je chuligán gayem. Když je gay chuligánem

„Klub může prohrát zápas, ale my můžeme vyhrát před stadionem.“ Tímhle děsivým mottem se řídí anonymní antihrdina snímku Navždy hooligan, který se představí na festivalu Jeden svět.

Lásku k nespecifikovanému fotbalovému klubu zdědil po dědečkovi, ale sám fanouškovství pokroutil do podoby bitek s policií a příznivci soupeře. Holohlavý Nizozemec je do jisté míry chodícím stereotypem, proti nimž festival brojí: posilněný alkoholem, drogami či obojím rozdává při utkání nadávky a po něm rány, zápasy sleduje svlečený do půl těla, prohra týmu ho bolí i týden, několikrát byl zatčený, ale „vždycky se z toho nějak dostal“.

Snímek Jana-Dirka Bouwa odlišují od hraných i dokumentárních příspěvků k tématu dvě věci, tou první je stylizace. Navždy hooligan je animovaný dokument, který se nebojí odbočit od reality k expresivitě - je tu i okamžik, kdy se z chuligána v ráži stává až jakýsi vzteklý pes. Kresba s tlustou obrysovou linkou a výraznými černými plochami přitom evokuje komiksy.

Důležitějším ozvláštněním je sexuální orientace chuligána, jenž musí v machistickém prostředí neustále hrát roli a skrývat, že je gay.

To znamená, že kvůli „kamarádům“ ze smečky pokřikuje na ženy a v souvislosti s rozhodčím a hráči soupeře nejčastěji používá oslovení „buzna“ nebo „teplouš“. Film se ho nikdy a v ničem nezastává, ostatně mluví v něm pouze onen bezejmenný. 

Když hovoří o své osamělosti a touze po milovaném muži, vedle kterého by se probouzel, těžko s ním soucítit. Krátký dokument totiž během třinácti minut nestihne jeho osobnost představit komplexněji. Proměnilo se kdysi fanouškovství v chuligánství, protože potlačoval svou identitu? Prožívá něco, když lidem „nadává“ do teploušů? Jako by byl definován jenom klubem a basou piv v bytě. Jakmile ji režisér v portrétu jednou ukáže, divákovi už nezbývá než usuzovat, že to je nutné vybavení chuligánova bytu a že má alkohol v jeho životě nějakou důležitou roli stejně jako věšák obalený šálami a oblečením s motivy klubu.

Navždy hooligan poukazuje – spíš bezděčně – alespoň na zrovnoprávnění homosexuality, která proniká i do oblastí tradičně spojovaných s „chlapáctvím“. Vybírá si záporného hrdinu, aniž by tvůrcům hrozilo nařčení, že gaye démonizují.

NAVŽDY HOOLIGAN
I Love Hooligans
Jan-Dirk Bouw / Nizozemsko / 2013 / 13 min.