Proč právě Nice

Může se to stát kdekoli a každým okamžikem. Takové je poselství teroristického útoku ve francouzské Nice, při kterém jednatřicetiletý Tunisan zabil nejméně 84 lidí. Islamisté neudeřili během fotbalového mistrovství světa a mnozí si určitě oddychli v domnění, že přísná policejní opatření dokážou vražedným útokům zabránit. Necelý týden po šampionátu je jasné, že nedokážou. Když se nic nestane v Paříži, pak může do té doby nenápadný občan se sympatiemi k Islámskému státu zaútočit třeba v jižní Francii.

Není třeba pochybovat, že terorista z Nice jednal v intencích Islámského státu. Jak říkal jeho mluvčí Abu Mohamed Al-Adnani v proslulé řeči ze září 2014, kdy vyzýval „vojáky kalifátu“ k útokům v Evropě: „Když nemůžete odpálit bombu nebo střílet z pušky, pak buďte rozvážní a uvědomte si, že máte k dispozici jiné prostředky. Když se ocitnete sami s nějakým nevěřícím z Francie nebo Ameriky, potom vezměte kámen a rozbijte mu lebku. Zabijte ho ranou meče, přejeďte ho vaším autem, shoďte ho do propasti, můžete ho uškrtit a otrávit.“

V uplynulých dvou letech posloužily automobily ve Francii už ke třem teroristickým útokům. V Dijonu, Nantes a Valence byl zabit jeden voják a celkem dvacet lidí zraněno. Vojáci byli automobilem zabiti i v jiných zemích, konkrétně v Montrealu a Londýně. Po krvavém útoku v Nice se dá očekávat častější frekvence.

Jak píše řada zahraničních komentátorů, vyloučit se nedá nic. Zkušenost terorismu bude pro příslušníky současné generace znamenat něco podobného jako válka pro jejich otce nebo dědy.

Důvody tu jsou

Samozřejmě se nedá smířit s tím, že prevence proti islamistům není možná. Obvyklé úvahy vycházejí ze skutečnosti, že tři ze čtyř velkých teroristických útoků v Evropě za posledních osmnáct měsíců se odehrály ve Francii. Francouzi jsou přednostním terčem nenávisti islamistů, protože jejich armáda bombarduje po boku Američanů území Islámského státu.

Na periferiích francouzských měst také žije marginalizovaná vrstva přistěhovalců ze severní Afriky či jejich potomků, nad kterou nemá většinová společnost žádnou kontrolu. Terorista z Nice byl stejně jako mnozí z nich stíhán za méně vážné trestné činy. Právě tito lidé z okraje společnosti jsou ideální sociální skupinou, na kterou se s úspěchem zaměřují verbíři teroristů. Region okolo Nice je známý tím, že odtud pochází desetina všech francouzských občanů, kteří odešli bojovat do Sýrie a Iráku, a že zde působil přední propagandista džihádu Omar Diaby. Jde tedy o rizikové území, kde měla státní moc využít mimořádná opatření už dávno.

Obdobné úvahy nemusí mít mnoho společného s realitou, a především přicházejí pozdě, stejně jako pozdě přijdou i po příštím teroristickém útoku, který se může odehrát někde úplně jinde. Přesto je nejde přejít už jenom z toho důvodu, že nakonec mohou ukázat cestu k většímu bezpečí občanů. Třeba prevence opravdu do značné míry funguje, i když o tom přesvědčivé důkazy ani nemohou být.

Nezbytné ji vyhlásit

Kardinální otázka, jak zabránit teroru islamistů, bude klíčovým tématem kampaně před volbou francouzského prezidenta, která proběhne za deset měsíců. To je jisté už dnes. Po útoku v Nice se nechali slyšet mnozí konzervativní politici v čele s jedním z prezidentských kandidátů Alainem Juppém, že neschopnost úřadů zabránit opakování teroru padá na hlavu socialistického prezidenta Francoise Hollanda, který nedokázal dobře koordinovat protiteroristické oddíly a který vsadil na nepříliš efektivní vojenské hlídky v ulicích.„Válka proti hrozbě islámského fundamentalismu ještě nezačala. Teď už je nezbytné ji vyhlásit,“ ozvala se kandidátka Národní fronty Marine Le Penová a myslí tím, že vláda musí připravit seznam opatření, která vymýtí všechny předpoklady pro další teroristické útoky.

Další zajímavé články si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo