Tanec na rozžhaveném uhlí

Ministerstvo financí v minulých dnech vydalo makroekonomickou prognózu, v níž upřesnilo své názory na vývoj základních veličin pro léta 2016 a 2017. Výsledkem je predikce snížení tempa růstu hrubého domácího produktu České republiky z 2,5 % na 2,2 % letos a z 2,6 % na 2,4 % pro rok příští. Podrobnosti zde.

Někdo by mohl mávnout rukou. Desetina sem, desetina tam…Krom toho, ekonomická teorie není o prognózování. Ve hře je příliš neznámých a ti, kteří se v různých – vesměs renomovaných – institucích doma i ve světě snaží odhadnout budoucí ekonomický vývoj, nemají příliš nástrojů, kterými své názory mohou pevněji podepřít. Pokud dojde v národním hospodářství k nějakému zlomu, ať už k poklesu, anebo k akceleraci, jsou tyto prognózy vždy beznadějně mimo.

Přesto má smysl predikce dělat, protože vyjadřují názor různých důležitých domácích i zahraničních úřadů, od České národní banky počínaje, přes ministerstvo financí, až třeba po Mezinárodní měnový fond. A tento názor se odráží do jejich předpokládané budoucí měnové, rozpočtové a hospodářské politiky. Vytváří se určité společenské klima, atmosféra, která ovlivňuje rozhodování ekonomických subjektů, zvláště bank, průmyslových podniků a domácností. Podle převládající atmosféry a konkrétní hospodářské politiky pak banky půjčují ochotněji, či méně ochotně, podniky investují více, či méně a podobně se chovají i domácnosti při rozhodování o své spotřebě, respektive o míře zadlužení a úspor. Případné šíření „blbé nálady“ má tendenci se sebepotvrzovat, cyklit se a ovlivňovat ekonomiku dlouhodobě negativně.

Právě proto je aktuální makroekonomická predikce ministerstva financí (MF) tak překvapivá. Nevychází totiž z reality, nýbrž z jakéhosi informačního filtru, který je veden negativním sentimentem autorů. A mění trend. Proč vzývat právě hodně hypotetickou – a ještě k tomu negativní – variantu? Samozřejmě, „kyselá“ ministerská prognóza se může nakonec ukázat jako pravdivá, ale považuji to za nanejvýš nepravděpodobné.

Posuďte sami: Česká ekonomika loni rostla o 4,5 %, což bylo po Irsku nejvíce z celé EU 28. Tempo eurozóny bylo zhruba o tři procentní body nižší. Letos se v Česku dalo předpokládat zpomalení. Důvodem mohl být zvláště pokles stavebnictví, kde se dalo očekávat jak snížené kofinancování infrastrukturních projektů ze strany Evropské unie, tak zásadní – legislativně podmíněná -nepřipravenost výstavby nových dálnic. K tomu nutno připočíst rozhodovací chaos zvláště na komunální úrovni, kde strach z policejní perzekuce stále více odrazuje zastupitelstva od investičního rozhodování. A také je třeba zaznamenat nedávný volební průnik exponentů různých bojůvek do místních zastupitelstev, jež mnohdy brání jakékoli výstavbě. Ale to všechno je příliš málo na tak razantní předpoklad zabrzdění ekonomiky, zvlášť když soukromý sektor si drží dynamiku a stát mohutně přifukuje spotřebu zvyšováním mezd ve veřejném sektoru.

První čtvrtletí to také ukázalo, když český HDP, přes razantní pokles stavebnictví, udržel dynamiku na 3 %. Údaje za druhé čtvrtletí ještě sice nemáme, ale známá čísla za duben a květen (od dalšího rychlého poklesu nezaměstnanosti, přes akceleraci průmyslu ((v květnu vůbec nejrychlejší tempo mezi padesátkou nejdůležitějších zemí, jejichž makroekonomické agregáty aktuálně zveřejňuje The Economist)), přes export, i velmi výrazný růst tržeb v maloobchodě) napovídají, že tříprocentního růstu bude nejen opět dosaženo, ale že bude v tomto druhém čtvrtletí téměř jistě i zřetelně překročen. Pokud v první pololetí HDP poroste rychleji, než o 3 %, což je, jak jsme zdůvodnili, na základě již známých dílčích údajů velmi pravděpodobné, tak zbrzdění celého roku na úroveň ministerských 2,2 % by znamenalo pokles dynamiky HDP ve druhém pololetí na cca 1 – 1,2 %. Tedy pod dynamiku ekonomik krizemi zmítané eurozóny! Čím argumentuje MF, aby vysvětlilo tak razantní pokles tempa české ekonomiky právě ve druhé polovině roku?

Argumenty analytiků z financí jsou velmi skoupé, málo věrohodné a dokonce si i vesměs protiřečí. Posuďte sami: Za prvé se v ministerské predikci argumentuje Brexitem a nejistotami z něho plynoucími. Zatím však máme jistotu, že do konce roku 2017 se se statusem Británie v EU nic měnit nebude. Pokud Evropská unie nebude chtít Británii (a sobě) škodit, těžko se dá očekávat něco jiného, než status jaký má nyní třeba Švýcarsko. My jsme s EU před rokem 2004 neobchodovali? Jak známo, Evropa byla stovky let založena na konkurenci různých ekonomických systémů a nakonec zvítězil na celé čáře právě ten britský, který všichni postupně okopírovali. Pokud nyní bude Británie svým ekonomickým uspořádáním a hospodářskou politikou konkurovat zcela zatuhlé a přelobované Unii, nic špatného se rozhodně nestane. Neomarxisté z Bruselu, kteří vidí svět jako jedinou továrnu a jedinou kancelář, jen budou muset více pohlížet do vlastního zrcadla. A reformovat, nebo jít.

Za druhé, ministerstvo financí mluví o snižování prognóz růstu v ekonomikách, které Brexit zasáhne. Žádné věrohodné údaje ale nejsou k dispozici. Materiály, které produkovaly různé mezinárodní instituce před brexitem měly jediný cíl: Vystrašit a „ukáznit“ britské voliče. A co víc, sami ministerští prognostici počítají ve svých číslech s rychlejším růstem Eurozóny v tomto roce, oproti predikci minulé. To už je tedy vyslovený protimluv. A logický lapsus. Co se týče celého světa, Mezinárodní měnový fond sice nedávno mírně snížil prognózu růstu světového hospodářství na tento rok, ale vycházel při tom z dat před Brexitem a poukazoval na prohlubující se negativní vývoj v některých jihoamerických zemích, také v Japonsku, a ve státech závislých na exportu ropy a plynu. Ministerská prognóza přitom na jedné straně straší růstem cen ropy (asi o dvacet procent), ale na druhé straně predikuje do budoucna nižší inflaci, než předpokládala dříve. Tady něco nehraje, zvlášť když prognóza současně i počítá s významně dynamičtějším růstem celkových mezd v letošním roce, než v prognóze předešlé (ze 4,5 % na 5,3 %). Realita patrně ještě překoná toto očekávání, protože nedávno vláda rozhodla o významných nárůstech mezd ve zdravotnictví, ve školství a ve státní správě (o významných 5-10 % a to už od září, respektive od listopadu).

Za třetí, nejnovější prognóza MF bere v úvahu i rychlejší pokles nezaměstnanosti. Tedy HDP České republiky ve druhém pololetí ztratí podle ministerstva výrazně svou růstovou dynamiku (cca o 2 procentní body), při nadále klesající nezaměstnanosti a výrazném růstu objemu platů, a i mírně akcelerující spotřebě vlády a rostoucím pozitivním příspěvku zahraničního obchodu (stoupající aktivní saldo obchodní bilance). To vůbec nezní věrohodně.

A za čtvrté, ministerská predikce hrozí propadem dynamiky investic, ačkoli sama vláda aktuálně plánuje rozestavět už v příštím roce 120 kilometrů dálnic a posiluje rozpočty některých resortů ještě pro letošní rok. Úvěrová dynamika v soukromém sektoru pak svědčí do blízké budoucnosti rovněž o pravém opaku – tedy o akceleraci investic.

Zkrátka predikovat všechny tyto věci zároveň, černé na bílém, v jednom materiálu, je stejné jako tvrdit, že uprostřed Zeměkoule je ještě jedna planeta a že její povrch je větší, než té naší…Za červenec tohoto roku česká ekonomika vykáže jistě horší čísla, ale ta budou dána o významné tři dny menším počtem pracovních dní (-15 %), což do konce roku bude vyrovnáno. V minulých dnech rovněž MF zveřejnilo informace o největším přebytku státního rozpočtu za prvních sedm měsíců v celé historii České republiky. To je jen další nepřímý důkaz pokračující prosperity, stejně jako informace o takřka deset procent vyšším výběru celkové daně z firemních zisků v prvních sedmi měsících tohoto roku.

Poslední makroekonomická prognóza MF je tedy velmi nepovedená a tendenční. Pokud v dobré víře vyloučíme nekompetenci příslušných úředníků a analytiků, pak vysvětlením protiřečících si dílčích údajů a prognózy HDP může být snaha vyhovět politické objednávce, která by mohla znít tak, že lepší je prognózu důkladně podstřelit, aby výsledná čísla neumožňovala sestavit rozpočet s vyššími výdaji v příštím roce. Reálný vývoj ekonomiky pak přinese rozpočtové přebytky, které mohou být vydávány za důsledek zavedení Elektronické evidence tržeb, za úspěch celkové politiky ministerstva financí a ministr ještě bude mít značné dodatečné zdroje na permanentní rozdávání peněz před sněmovními volbami na podzim příštího roku.

Pokud má ale prognóza ministerstva financí mít pro ekonomické subjekty nějaký smysl, neměla by se podstřelovat ani přestřelovat, nýbrž udělat až do důsledku solidně, férově a seriózně. Vyvolávat na případnou politickou objednávku negativní očekávání je nebezpečné a už se to v letech 2010-13 předchozí garnituře v ekonomice zle nevyplatilo. Hospodářství má velkou setrvačnost. Když už se jednou rozjede, těžko tu lokomotivu jen tak zastavíte. Když se ale opravdu zastaví, tak je zpět k silnému výkonu zase jen tak někdo nerozpohybuje. V krajním případě může být zbytečně ztraceno dalších několik let.

Další zajímavé články si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde