1

Nebezpečné hry v Bělorusku. Svobodné divadlo není svobodné

Sklízí úspěch po celém světě. Jeho hry získávají ocenění a recenze vyzdvihují herecké výkony. Doma v Bělorusku však soubor vystupovat tajně v provizorních prostorech, bez honoráře. Jeho členové navíc neustále čelí obavám ze zatčení a represí. Takový je dvojí život Běloruského svobodného divadla.

Dokumentární film autorky Madeleine Sackler Nebezpečné hry v Bělorusku, který uvedl festival Jeden svět, sleduje osudy divadla na pozadí situaci v zemi od poloviny roku 2010. Běloruské svobodné divadlo, přes svůj název, nemůže v Bělorusku svobodně vystupovat. Je odkázáno k tajnému pořádání undergroundových představení. Rok 2011 se pro mnohé z herců a tvůrců divadla stal přelomovým. Kvůli událostem konce předchozího roku museli někteří členové divadla natrvalo opustit svoji zemi. 

V prosinci 2010 proběhly v Bělorusku prezidentské volby a staronový prezident Alexander Lukašenko porazil svých devět protikandidátů s výsledkem 79,7%. Po volbách, které kritizovaly mezinárodní organizace jako nesvobodné, následovaly protesty. Policie je tvrdě potlačila a pozatýkala mnoho lidí, mezi nimi i sedm z devíti kandidátů na post prezidenta.

V Bělorusku se vypráví takový vtip, který situaci přesně vystihuje. Předseda volební komise říká Lukašenkovi: „Mám pro vás špatnou a dobrou zprávu. Kterou chcete slyšet jako první?“. „Tu dobrou,“ odpoví Lukašenko. „Gratuluju, jste opět prezidentem.“ říká předseda komise. „A jaká je tedy ta špatná?“ ptá se Lukašenko. „Nikdo vás nevolil.“

Členové souboru museli utéct do New Yorku a někteří už se do Běloruska vrátit nemohli. Hrozilo jim, že budou zatčeni. Divadlo ve volbách otevřeně podporovalo Andreje Sannikova, který byl při protestech mezi zatčenými a hrozilo mu až 15 let vězení. 
Ve snímku se prolínají ukázky z divadelních her, výpovědi herců a tvůrců, reálné záběry z prezidentských voleb a protestních akcí. Vše dohromady vytváří mozaiku událostí roku 2010 v Bělorusku, jako posledním evropském státě, kde panuje diktatura. Herci vkládají do svých představení sami sebe.

„Pracovala jsem ve státních divadlech, ale kvůli mé práci ve svobodném divadle mě vyhodili. Teď nemůžu vystupovat v žádném státním souboru. Moje příprava na studium na univerzitě, můj profesní život – všechno bylo pryč,“ říká jedna z hereček Maryna.

Padesátiletý Oleg zase ve hře Zóna ticha (Zone of Silence) vypráví svůj tragický životní příběh: smrt syna. „Nikitův ředitel si pozval jeho matku a nevlastního otce do školy. Nevlastní otec pak řekl mému synovi, aby šel domů, že si s ním promluví později. Na mluvení s ním měl Nikitův nevlastní otec speciální pásek. Našli ho na něm viset ve schodišťové šachtě. Můj syn se oběsil, když mu bylo deset. Čtyři roky jsem jenom pil.“ Pro něj i pro další herce je divadlo vším. Jediná možnost, jak se vyjádřit k tématům, která jsou v běloruské společnosti tabu, nebo k politické situaci. Představení jsou kritická a často provokativní.

Běloruské svobodné divadlo založil v roce 2005 Nikolaj Chalezin, žurnalista a autor her, spolu se svojí ženou. Právě oni spolu s dvěma dalšími členy byli nuceni zemi trvale opustit a získali politický azyl ve Velké Británii. 

Dokument se řadí mezi filmy jako je např. Běloruský sen nebo Ať žije Bělorusko, které tematicky spojují prezidentské volby, jež byly pro mnohé nadějí na svobodné a lepší Bělorusko, ale skončily zmanipulovaným vítězstvím Lukašenka.

Nebezpečné hry v Bělorusku (Dangerous Acts Starring the Unstable Elements of Belarus)
Madeleine Sackler / USA / 2013 / 76 min.

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.