1956: Krvavý základ gulášového socialismu
Maďaři povstali proti Rusům
Týdeník ECHO
4
Je konec října roku 1956, centrem Budapešti se valí pět tanků. V prvním z nich sedí velitel skupiny, plukovník Pál Maléter. Ještě neví, jak se má zachovat, až dojede na místo určení – Korvínovo kino, nedávno dokončený komplex ve stylu stalinistického brutalismu, s kinem, pasáží, labyrintem podzemních chodeb. V kině se uhnízdili protikomunističtí povstalci, kteří využívají zmíněného labyrintu průchodů i blízké benzinové stanice, kde mohou ve velkém vyrábět Molotovovy koktejly. Naproti jsou Kiliánova kasárna a v nich 900 čerstvých odvedenců. Mladým povstalcům se podle zpráv přicházejících na ministerstvo obrany podařilo navázat s odvedenci přátelské vztahy. Maléter má tomu bratření zabránit. Když přijíždí na místo, je po váhání: to, co plukovník spatří, je nerovný souboj pušek a pistolí proti sovětským tankům. Na ulici leží bezvládná chlapecká těla. Maléter svůj tank parkuje před hlavním vchodem do kina, jeho muži sbírají raněné chlapce a v rychlosti je odnášejí do bezpečí. Na ministerstvo podává Maléter hlášení, že přechází na stranu revoluce.
Tento 39letý, dva metry vysoký uhrančivý voják se stane jedním z prvních přeběhlíků od komunistického režimu k národnímu povstání a jednou z jeho mytických postav. Povstání trvalo dvanáct dnů, od 23. října do 4. listopadu 1956. Cílem bylo skoncovat nejprve se stalinisty, posléze s komunistickou vládou obecně – a také poslat domů sovětské vojáky a nastolit suverenitu. Vývoj povstání se promítl i v Maléterově osudu: z ikony revoluce za několik dní ministr obrany, vzápětí sovětské zajetí a šibenice.
Už v roce 1953 střílely sovětské tanky na dělníky ve východním Berlíně. I v roce 1956 se už předtím bojovalo s komunisty v polské Poznani, úřady tam byly nicméně schopny zadusit rebelii vlastními silami. V Československu o dvanáct let později zase vzpouru proti sovětským pořádkům sice povede sám režim, ale Sověti se po příchodu nesetkají s žádným ozbrojeným odporem. Maďarský podzim 1956, kde na stranu nespokojenců přešla i většina policie a armády, je proto v historii sovětského bloku naprosto jedinečnou událostí.
Nejlepší Stalinovo učiliště
Proč zrovna v Maďarsku? Stalinismus tu byl ještě o stupeň brutálnější než třeba v Československu. Gottwaldův maďarský současník Mátyás Rákosi se nechal titulovat jako „nejlepší Stalinův žák“, a adekvátně tomu zde byl i podíl obětí represí na obyvatelstvu na úrovni SSSR a vyšší než v jiných satelitech. Pro osmimilionovou zemi se udává 1,2 milionu obětí Velkého teroru, polovina z nich seděla ve vězení. Sídlo tajné policie AVO (dnes tu sídlí známé muzeum Terror Háza) bylo kromě mučíren vybaveno i vanou s kyselinou, kudy mrtvoly ubitých odpůrců odtékaly do městské kanalizace. Hlavní vyšetřovatel Prinz Gyula, na konci války bijec u fašistických Šípových křížů, podle odhadů osobně mučil 25 tisíc lidí. V zemi panovala bída, proti níž si tehdejší ojedinělí návštěvníci z Československa po návratu domů mohli připadat jako v ráji.
Stalin zemřel v březnu 1953 a za tři měsíce byl sesazen i jeho nejlepší žák Rákosi. Povolali ho do Moskvy, kde mu prý Lavrentij Berija řekl: „Poslouchej, soudruhu Rákosi, víme, že Maďarsko už mělo tatarské chány, polské prince, turecké sultány a rakouské císaře. Ale pokud víme, ještě nikdy nemělo židovského krále.“ Berija narážel na skutečnost, že přední stalinisté v zemi byli většinou židovského původu, což ve společnosti se silnou tradicí antisemitismu počínal být problém ve chvíli, kdy Sověti začali brát do úvahy mínění tamní veřejnosti. Ještě víc byl Rákosi nenáviděn pro svou rigidní politiku. V čele strany směl zůstat i nadále, úřad premiéra však musel postoupit reformistovi a příležitostnému nonkonformistovi Imremu Nagyovi. Nový premiér si troufl – nebo možná jeho představivost postačovala – jen na mírné uvolnění, i to však bylo pro Rákosiho kliku a posléze pro Moskvu příliš. Po necelých dvou letech ho znovu odvolali. Tentokrát už ale pád do nemilosti nebyl doprovázen veřejnou sebekritikou tak jako jeho pády minulé – což Nagyovi zajistilo stálý příliv obdivovatelů.
