Lék na řeckou krizi? Uspořádejte další olympiádu, radí Klausův institut
Sportovní megaakce
NOVÉ
Pořádání olympijských her se často namísto oslavy sportu zvrhne v masivní prodělečnou akci, z níž se hostitelská země může ekonomicky vzpamatovávat ještě několik let. Své o tom ví v Řecku, kde od letních her v roce 2004 stále přetrvává hospodářská krize. Institut Václava Klause (IVK) ovšem na tento problém našel řešení. Má jím být uspořádání další olympiády.
Institut shromážděný kolem bývalého prezidenta Václava Klause ve svém novém stanovisku připomíná, že pořadatelskou zemi provází kromě zákulisních bojů o přiklepnutí konečného pořádání her v jejich zemi i další nezbytné výdaje na vybudování sportovišť a odpovídající infrastruktury.
Celá akce navíc končí v posledních letech spíše ekonomickou a politickou krizí, namísto původně plánovaného pozitivního zviditelnění pořadatelského státu ve světe. Takovýto vývoj připomíná IVK u Řecka.
Právě země, ve které se tradice sportovního zápolení mezi národy zrodila, totiž dosud nebyla schopna vypořádat se s vlastními ekonomickými problémy. S těmi Řekům nepomohla ani finanční injekce 326 miliard eur (zhruba 8,8 bilionu korun). Cesta z ekonomické krize je přitom podle IVK nasnadě.
„Protože přesvědčit Řeky i EU o tom, že jediným rozumným řešením je opuštění eurozóny je asi utopií, nabízí se jiný návrh pomoci – vrátit olympijské hry do země jejich vzniku, kde se naposledy konaly v roce 2004 a kde tudíž základní infrastruktura již existuje, ale zahálí,“ navrhuje výkonný ředitel institutu Jiří Weigl.
Výhody celé této záchranné akce považuje Weigl za jasně patrné: „Řecko by získalo stabilní ekonomický impuls pořádání globální sportovní akce a svět by ušetřil prostředky vyplýtvávané na budování nevyužitelných sportovišť v dalších a dalších zemích a městech.“
Po letní olympiádě v Athénách z roku 2004 zůstala v zemi nejen nevyužívané stadiony a další sportoviště, ale také zpustlé administrativní budovy a příjezdové silnice. Země pro ně nedokázala po odjezdu mezinárodních výprav sportovců najít odpovídající využití a tyto stavby tak už více než deset let chátrají bez zjevného užitku.
O tom, že se olympiáda pořadatelským zemím nemusí ekonomicky vyplatit vědí své kromě Řecka například i v Kanadě. Právě tamní hry v Montrealu v roce 1976 se totiž považují za vůbec nejprodělečnější. Původní odhadovaný rozpočet 120 milionu dolarů (necelé tři miliardy korun) totiž pořadatelé překročily více než desetkrát. Země pak dluhy splácela ještě dalších 30 let.
