Také ČSSD má své Čapí hnízdo

Není správné vytahovat na své politické soupeře staré maléry, bránil se ministr financí Andrej Babiš, když veřejnost chtěla vědět, jak to bylo s dotací na luxusní areál Čapí hnízdo. Stejně by si dnes mohla stěžovat ČSSD, když znovu vyplul letitý problém s Lidovým domem. Vypadá to, jako kdyby nějaká vyšší spravedlnost nadělovala oběma vládním partnerům stejně.

Staré příběhy mají často nevýhodu, že připomínají události, o kterých by jejich účastníci raději už nevěděli. Proto musí historky z období před deseti nebo dvaceti lety převyprávět, aby to vypadalo, že možná něco spletli, ale v každém případě sledovali dobrý úmysl. Babiš utajil svou kontrolu nad Čapím hnízdem v období čerpání dotací prostě proto, že chtěl chránit svou rodinu. Sociální demokracie se domáhala historického práva na Lidový dům, měla však smůlu, že narazila na neseriózního advokáta Zdeňka Altnera. Jenom souhrou nešťastných okolností dnes dotační příběh Čapího hnízda vyšetřuje policie a sociální demokracie musí Altnerovi zaplatit 337 milionů korun.

Ve skutečnosti nejsou Babiš ani představitelé ČSSD jenom trochu popletení dobráci. Příběhy obou zmíněných nemovitostí skutečně skrývají rozměry, které by postižení politici raději zapomněli.

Druhá rovina hříchu

ČSSD není nevinnou obětí. Třeba není pochyb o tom, že v roce 1997 uzavřela smlouvu se Zdeňkem Altnerem, podle které právník dostane za své služby zaplaceno, až spor o Lidový dům vyhraje. Lukrativní nemovitost v centru Prahy pro stranu skutečně v roce 2000 vybojoval. Jednou z položek, které měl dostat za odměnu, bylo deset procent z částky, kterou ČSSD získá na nájmech. Sociální demokraté však osmnáct milionů nezaplatili a soud mohl těžko rozhodnout jinak, než jim nařídit, ať dlužnou částku uhradí. Měli smůlu v tom, že ve smlouvě s Altnerem přistoupili na pokutu z prodlení ve výši tři promile denně. Ovšem ustanovení o pokutách v této výši se v době kolem přelomu století užívalo běžně a tak se zbytečně rozčilují, že namísto osmnácti nakonec zaplatí 337 milionů. Člověk dnes může jen s údivem sledovat chování představitelů ČSSD, kteří ignorují pravomocné rozhodnutí soudu a nechtějí Altnerovi jeho peníze dát.

Nedůstojnou roli ČSSD ještě lépe ukazuje druhá rovina sporu. Sociální demokraté dobře vědí, že Lidový dům pro ně nezískal sám Altner. Skutečnou odbornou práci odvedli advokát Zdeněk Hájek a notář Václav Halbich, se kterými Altner uzavřel smlouvu, podle níž se s nimi o výdělek rovným dílem rozdělí. Po vyhraném procesu však smlouvu zpochybnil a slib nesplnil.

Málokdy se připomíná, že sociální demokraté právníkům jednu položku z domluvené odměny vyplatili. Konkrétně šlo o deset procent z hodnoty Lidového domu, tedy o padesát milionů. Přímo ovšem vyplatili jen třetinu z této částky Altnerovi. Protože Altner smlouvu s kolegy zpochybnil, tak zbylou částku ve výši 32 miliony uložili do soudní úschovy. Vyplacena měla být, až soud mezi rozvaděnými právníky rozhodne, což ovšem nevýkonné tuzemské soudy zatím nestihly. ČSSD dobře věděla, že si právníci Hájek a Halbich odměnu zaslouží víc než sám Altner, peníze jim nedala z čistého alibismu. Halbich a v případě Hájka jeho dědicové nedostali od sociálních demokratů za odvedenou práci ani korunu dodnes.

Hamouni z Lidového domu

Právě druhá rovina dluhu ČSSD zdůrazňuje další vážnou otázku. Sociální demokraté nezaplatili Hájkovi a Halbichovi, riziku smluvní pokuty se však vyhnuli tím, že požadovaných 32 milionů dali úschovy. Bylo to logické. Když jsou peníze v úschově, smluvní pokuta nenabíhá, a vyplatí se až po soudním verdiktu. Jen nesmyslným hamounstvím, lakotou a neschopností pak jde vysvětlit, proč stejně ČSSD nepostupovala v případě osmnácti milionů, které nechtěla dát Altnerovi (a jeho dvěma kolegům). Kdyby tak učinila, problém s třemi sty miliony by neexistoval.

Také tímto závěrem se případ Lidového domu podobá Čapímu hnízdu. Za Babišovo hamounství a iracionalitu označuje podnikatel Karel Janeček fakt, že mnohonásobný miliardář nechal své příbuzné žádat o dotaci padesát milionů, i když jejím poskytnutím nijak výrazně nezbohatl. A jako u Čapího hnízda je veřejnost i v případě Lidového domu teprve na začátku zjišťování, co všechno podivného, nečestného nebo možná dokonce nezákonného sociální demokracie prováděla.