Cesta architekta Pleskota: nevyrážet dech

Když člověk prochází tunelem u Pražského hradu, v hlavě se mu vybaví téma cesty za světlem. Na konci oválného průchodu nečeká posmrtný život, ale Jelení příkop s dalšími cestičkami v podobě ocelových a dřevěných chodníků. Vše vymyslel architekt Josef Pleskot, pro kterého jsou cesty zásadní a magické. V těchto dnech získal Pleskot cenu Architekt roku.

Čestný titul udělovaný každoročně osobnosti, která vynikla nebo dlouhodobě vyniká v oblasti architektury a která se významně podílí na jejím dobrém jméně, si oficiálně zasloužil za návrh Světa techniky v oživené oblasti Dolní Vítkovice.

Čtěte také: Architektem roku se stal Josef Pleskot

Sám má ale za to, že roli hrálo právě starší propojení hradu a Jeleního příkopu, které inicioval ještě Václav Havel.

Cesta dala před pár lety název i bilanční výstavě, která se u příležitosti architektových šedesátin konala v ostravské hale Gong. Tento třicet metrů vysoký plynojem přestavěný na multifunkční aulu pro kulturu se stal symbolem Dolních Vítkovic, díky kterým po sobě Pleskot může i ve 21. století zanechat vlastní katedrálu. Místo kdysi spojené s nejtěžší prací manuální chtěl přetvořit v prostor, kde dostává přednost práce duchovní.

Ocelové město

Podle Pleskota nemá architektura vyrážet dech a fascinovat, má být přívětivá. Větším oceněním než titul Architekta roku je pro něj nejspíš pohled na návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, kteří si mezi hudebním programem užívají stín vysokých pecí a těžebnách věží a obdivují propojení zrezlého s moderním. Jako kdyby před divákem ožívalo Ocelové město z románu Julesa Vernea.

Svět techniky je jeho novým přírůstkem, vědecké a technologické centrum má propojovat tvůrčí vzdělávání a průmysl. „Role architekta nespočívá jenom v tom produkovat jeden dům za druhým, má vysvětlovat, popularizovat,“ říká. Svět techniky se slavnostně otevře 26. září.

Střídmost Pleskotových staveb souzní i s jeho pověstí skromného člověka. Narodil se v roce 1952 v Písku, maminka chtěla, aby byl učitelem po dědečkovi, ale on sám tíhl k malířství. Zákaz rodičů chtěl obejít tím, že půjde na dějiny umění, ale tam jeho budoucí cestu ovlivnil profesor Josef Pešina. Jestli umí aspoň trochu kreslit, měl by jít raději na architekturu, doporučil mu tehdy. Pleskota přitom do té doby ani nenapadlo, že by mohl navrhovat domy.

Tak začal AP Atelier

V roce 1979 absolvoval Fakultu architektury Českého vysokého učení technického. Po studiu na škole zůstal a podílel se na výzkumech. Přání maminky, aby se stal učitelem, nakonec nesplnil také kvůli tomu, že s profesí souvisel vstup do strany. Přestože podle svých slov nebyl velkým revolucionářem, tuhle nabídku ihned odmítl a raději si otevřel vytouženou praxi.

Do roku 1990 pracoval v Krajském projektovém ústavu v Praze. Později na něj v restituci zvláštní shodou okolností zbyla bývalá továrna na vodoměry, kterou v roce 1884 založil jeho prastrýc Adolf Pleskot. Zachoval tedy iniciály AP, přidal slovo Atelier a v roce 1991 se v holešovickém prostoru usídlila jeho oceňovaná architektonická kancelář.

Ta patří k prominentním tuzemským studiím – kromě stezky v Jelením příkopě a průchodu pod Prašným mostem se tam rodila například rekonstrukce pivovaru v Litomyšli, pražská centrála ČSOB, radnice v Benešově, kancelářská budova Palmovka Park v Libni, vinařství Sonberk nebo vila pro jednoho z nejbohatších Čechů Petra Kellnera.