Češi. Bezvěrci a bez hodnot

Týdeník ECHO

Češi jsou národ bez společné hodnoty. Jen těžko se hledá nějaká společenská idea, kterou by Češi většinově přijali nebo která by je spojovala. Ať se podíváte kamkoli za hranice, v každé zemi najdete něco, co jejich občany aspoň trochu sjednocuje. U velkých zemí je to hledání pochopitelně snazší. Známá je fixace Rusů na rodnou zemi a utrpení vyhnanců, kteří měli s Ruskem ty nejhorší zkušenosti, přesto do smrti nepřestanou toužit po návratu domů. Silné vazby k zemi a státu mají Francouzi, Britové, nezávisle na tom, jestli jsou Angličané, nebo Skotové. Němci to mají pochopitelně taky. Poláky ve vztahu k zemi posiluje katolická víra, i když hranice jejich země se v historii dramaticky měnila. Slováci jsou zase viditelně identifikovaní se svým prvním regulérním vlastním státem. V Evropě by se těžko hledala země, jež by nějaké pouto, silnou ideu, systém hodnot neměla. Čechům je totiž všechno tak trochu jedno. Vrcholem jejich souručenství je  maximálně hopsání na fotbale nebo hokeji. Češi vše podřizují své individuální existenci, žvanci na talíři a tomu jsou schopni obětovat cokoliv.

 

 

Nebylo tomu tak vždycky. Stačí vzpomenout na atmosféru 30. let, skautské a především sokolské hnutí, oběti, které přinášel protinacistický odboj. Není nyní účelem zkoumat, proč tomu tak bylo, a dnes není. Jde o schopnost nectít společný zájem. Možná i proto, že tento zájem není nijak definován – nebo jen vágně.

Češi chtěli po 17. listopadu 1989 do Evropy, chtěli do NATO. Dnes neví, jestli o to pořád stojí. Neví, jestli chtějí na Západ, anebo se lísat k Putinovu Rusku. Je vůbec otázka, kolik Čechů chce demokracii nebo liberální demokracii a kolik z nich by spíš volilo autoritářský systém orbánovského typu v Maďarsku. Předpoklady by tu byly.

Češi jsou povětšinou bezvěrci, neopírají se o žádný institucionální hodnotový systém a to jim uvolňuje ruce pro jakékoliv chování, které se řídí jen a jen osobním zájmem. Mylně se nám za přednost dává tolerance k homosexuálům nebo cizincům, mimomanželským vztahům či promiskuitě. Češi se o ostatní moc nestarají, tedy pokud se někdo nemá výrazně lépe než ostatní, a většinou to neřeší, pokud je to samotné nezačne ohrožovat. Dokonce by se mohlo zdát, že jsou ultraliberální individualisté. Zároveň je však není až tak složité přesvědčit, aby popřeli a odmítli své dosavadní směřování za neurčitý slib, že jim bude líp. A je jim v principu jedno, kdo jim zařídí, aby se měli lépe. Že kdysi bonzoval a sloužil totalitnímu režimu? To přece nevadí, jasně ukázal, že je přece schopný, a v nových podmínkách ukázal, že si umí poradit. Chyby dělá každý. Co bylo, to bylo. Terazky je majorom. Pomohl sobě – a pomůže i nám. Zvláště když to říká. Prostě, chceme se mít líp! A trochu zapomínáme, že může být i hůř než líp. Tak uvidíme, jak to zařídí.

Naše druhé číslo je z logiky pětadvacátého výročí 17. listopadu trochu bilanční. V Tématu se k výročí vrací Daniel Kaiser, Salon tentokrát připravil Ondřej Štindl a Lenka Zlámalová pořídila rozhovor s ústředním filozofem změn v 90. letech Václavem Bělohradským, byť i on je důkazem názorového vývoje. Krátký komentář k Listopadu přidává Petr Holub. K hlavní postavě listopadových změn, a to si musíme říci bez falešných slůvek, že na tom se opravdu, ale opravdu nic nemění, Václavu Havlovi, se přes různé jeho monografie vrací Lukáš Novosad.

Více o obsahu čísla: Týdeník Echo: Komunisti a estébáci vzkvétají. Bělohradský o ANO

Chtěli bychom vám moc poděkovat za zájem, který jste o Týdeník Echo projevili ve svých reakcích, v objednávkách předplatného a snad i při koupi na stáncích. My se vám budeme snažit odvděčit tím, že se budeme chtít pořád zlepšovat.

 

Týdeník ECHO si můžete koupit v trafikách, předplatit. Anebo číst v elektronické verzi. 

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.


/
vydavatel a šéfredaktor

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.