Horší výrobky pro východní Evropany? Česko je bojkotovat nebude
DVOJÍ KVALITA POTRAVIN
NOVÉ
1
Rozdílné složení a často i horší kvalita výrobků na trhu východní Evropy se stává v posledních dnech politickým tématem. Rychlé řešení ale nespokojení Češi očekávat nemůžou, zatímco slovenský premiér Robert Fico je ochotný i za cenu porušení unijních předpisů začít takové výrobky bojkotovat, Česko se k ničemu podobnému nechystá. Potravinářská komora lidem radí, ať prostě horší výrobky nekupují.
„Ministerstvo zemědělství iniciuje jednání na evropské úrovni a chce primárně dosáhnout shody mezi jednotlivými členskými státy. Cílem těchto aktivit je nastavení jednotných požadavků v jednotlivých členských státech Evropské unie (EU) pro všechny potraviny, které nesou stejnou obchodní značku a mají stejný marketingový záměr,“ uvedla pro server Echo24 Markéta Ježková z resortu zemědělství na otázku, zda by Česko nemělo zvážit bojkot koncernů, tak jak o tom mluvil slovenský premiér.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Ten v úterý pohrozil, že pokud Evropská komise celou věc nevyřeší, slovenská vláda je připravená učinit jednostranná opatření. Podle Ježkové ale toto není řešení. „Je nutné mít vytvořený kvalitní legislativní rámec, který bude tyto praktiky regulovat napříč všemi členskými státy EU, nikoli jen na území České republiky,“ dodala.
Prostě to nekupujte
Podle Potravinářské komory ČR by ale bojkot, který navrhuje Fico, měl být až jednou z krajních možností. „Bylo by ale asi komplikované ho uvést do praxe, zejména vytvořit seznamy výrobků a výrobců, které se odlišují, stanovit kritéria ‚odlišnosti‘ a podobně,“ uvedla pro server Echo24 za komoru Dana Večeřová.
Večeřová ale spotřebitelům doporučuje, aby si sami aktivně vybírali, co kupovat a co ne, a aby se některým výrobkům vyhýbali. „V neposlední řadě je důležitá také osvěta spotřebitele, čtení etiket, zveřejňování průzkumů srovnávacích testů. I spotřebitelé musí být aktivní a výrobky, o kterých ví, že jim nevyhovují, nebo jsou výrazně méně kvalitní než na západ od našich hranic, prostě nekupovat. Nebude-li poptávka, určitě se změní i nabídka,“ uvedla Večeřová.
Problém ale je, že v některých případech ani čtení etikety nepomůže – údaje na obalech totiž nebývají nepravdivé. Člověk rozdíl může zaznamenat až ve chvíli, kdy v ruce drží dva stejné výrobky, ve stejném obalu, které se ale prodávají na různých trzích. Pak zaznamená, že výrobek prodávaný v Česku například obsahuje palmový olej, zatímco ten prodávaný v sousedním Německu nikoliv.
Je motivací cena?
Výrobce se většinou brání tím, že výrobky nejsou méně kvalitní a že rozdíl ve složení je daný místem, kde k výrobě dochází. „Evropští spotřebitelé mohou zaznamenat nepatrné rozdíly ve složení produktů v závislosti na místě jejich výroby. V továrnách společnosti Mars v rámci Evropské unie jsou někdy používány odlišné ingredience, výsledkem čehož můžou být mírné odlišnosti ve složení, které ale nemají jakýkoli vliv na chuť či kvalitu produktu,“ vysvětluje například Irena Setikovská za společnost Mars.
Bonbóny M&M, které společnost Mars vyrábí, například vykazují rozdíly v použitých tucích v závislosti na zemi. Zatímco česká, rakouská a maďarská varianta obsahuje palmojádrový, palmový či bambucký tuk, na Slovensku a v Německu obsahují bonbóny kokosový olej.
Že se výrobky liší potvrzuje i Kateřina Švecová, ze společnosti Coca-cola. „V závislosti na konkrétní zemi výroby se do nápojů lokálně přidává místní voda, CO2 a některé z portfolia našich prověřených a vysoce kvalitních sladidel,“ uvedla Švecová. Například čaj Nestea, který firma vyrábí, se liší v použitém sladidle. „Konkrétně pro nápoj Nestea využíváme jako sladidlo kombinaci cukru, fruktózy a steviol-glykosidů, což je sladidlo přírodního původu, vyrobené z listů rostliny stévie, nikoli umělé, ve většině zemí střední Evropy, tedy v České republice, na Slovensku a také v Rakousku. V Německu se používá ke slazení Nestea pouze cukr,“ uvedla.
Podle Potravinářské komory je ale záměna suroviny motivována ve většině případů především cenou. „Složení výrobku rozhodují velmi často řetězce, které dají výrobci cenu, za kterou jsou ochotny výrobek nakoupit, a nezřídka také přímo recepturu. Na výrobce je tak vyvíjen enormní tlak řetězců na co nejnižší cenu a tedy nucené snížení nebo záměna té nejdražší složky výrobku,“ dodala Večeřová.
Vyřeší něco Evropská komise?
Celá diskuze se opět rozpoutala před několika dny, když ministr zemědělství Marian Jurečka zveřejnil výsledky testu výrobků, které se pod stejným názvem a ve stejném obalu prodávají v různých zemích EU. Podle resortu zemědělství se takovýto průzkum i v mezinárodním měřítku okolních států dělal vůbec poprvé. Test prováděla Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, která zkoumala celkem 21 výrobků.
Ukázalo se, že některé výrobky prodávané v Německu či Rakousku mají odlišné složení než ty prodávané v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku. U některých byl rozdíl třeba jen nepatrný, u některých se lišily použité suroviny (například tuky či sladidla), u pracích prášků se lišil především objem, či doporučené dávkování. Ne vždy se přitom dá hovořit o tom, že by jiný obsah snižoval kvalitu potravin.
Dvojí kvalita potravin se řešila také ve středu na zasedání zemí Visegrádské čtyřky. Země sdružené v rámci V4 pověřily právě Fica, aby vše příští týden projednal v Bruselu s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.
