Kolik peněz utopí Česko v Řecku?

Aniž je to na první pohled viditelné, těžko nalezená dohoda o dalších půjčkách Řecku se minulý týden fakticky rozpadla, poté co MMF řekl, že nový program jen tak neschválí. Nevěří, že reformy, k nimiž se marxistická vláda Syrizy zavázala, zdecimovanou ekonomiku oživí. Hlavně ale nevěří, že Řecko je schopné se probrat z úpadku se současnou dluhovou zátěží.

Fond jasně vyzývá k restrukturalizaci dluhů, což fakticky znamená odpis. Nikoliv maskovaní odloženou splatností a sníženými úroky, jak freneticky přesvědčuje třeba francouzský ministr financí Michel Sapin v rozhovoru pro německý deník Handelsblatt. Odpis dluhů je ale v rozporu se setrváním v eurozóně. Bez účasti Mezinárodního měnového fondu zase do dalších půjček Řecku nechtějí jít Němci nebo Nizozemci. Takže se točíme v bludném kruhu a vracíme se na začátek před nejdelší krizový summit v historii.

Toho bludného kruhu se přímo účastníme i my, přestože nejsme v eurozóně.

Peníze do Řecka bylo potřeba poslat rychle, aby se Atény dostaly z bankrotu a zaplatily dlužné splátky Mezinárodnímu měnovému fondu a dalším věřitelům. Jenže záchranný val ESM (do nějž přispívají jen země eurozóny) má celkem přísná pravidla a schválení půjček z něj nějakou dobu trvá.

Proto se hledala překlenovací půjčka, než se podaří dostat všem procedurám ESM. Byl pro ni vybrán výrazně pružnější a starší fond EFSM, do nějž přispívají všechny země Evropské unie, včetně těch, které eurem neplatí jako Česká republika. Všichni ho považovali za již nepoužitelný, protože byl předchůdcem zmíněného ESM, který ho měl nahradit.

Když ale není kde brát, hledají se i vyhořelé varianty. Proto se Evropská unie dohodla, že pošle hned v pondělí 20. července z tohoto fondu do Atén 7,16 miliardy eur. Bohuslav Sobotka i Andrej Babiš byli rétoricky proti, přestože už týden předtím přijala vláda pozici, že když dojde na hlasování, má Babiš zvednout ruku pro. Na financování Řecka se nechtěly podílet ani další země mimo euro, Británií počínaje a Dánskem konče. Nakonec souhlasily výměnou za garanci, že kdyby hrozily ztráty, zaplatí jim to Evropská centrální banka z výnosu řeckých dluhopisů.

Půjčka měla být na tři měsíce. A měla být splacena právě z nových peněz z ESM. My se na ní podílíme dvěmi miliardami korun.

Po rozhodnutí MMF, že peníze do Řecka nepošle dřív než příští rok a ještě za podmínky odpisu dluhů, ale vůbec není jasné, kdo a z čeho peníze, které už Řekové dávno utratili za jiné splátky, za ty tři měsíce vrátí.

Na půjčování předluženým zemím, které je pochopitelně ve věřitelských státech velmi nepopulární, je efektně vidět rozpor slov a činů. Andrej Babiš nejdřív hlasitě vykřikoval, že nepošleme Řekům ani korunu, přestože už věděl, že ho vláda zavázala peníze poslat. Když musel přiznat, že kývl, zdůrazňoval, jak dobře máme peníze zajištěné. Když je teď celý řecký projekt po zpátečce MMF ohrožen, mlčí.

Nejsme unikátní případ, spíš potvrzením trendu, že v Bruselu se říká a koná úplně něco jiného než se prodává domácímu publiku. Slovenský ministr financí Peter Kažimír je díky svým ostrým příspěvkům na Twitteru, v nichž razí tvrdou linii proti posílání dalších peněz do Řecka, hvězdou anglosaských médií. I premiér Robert Fico vždycky plamenně mluví proti. A pak oba kývnou, aniž by to už dál rozebírali. V běžných pozorovatelích ale uvízne dojem, že dělali, co mohli.

Francouzi dlouho v éře prezidenta Nicolase Sarkozyho, když se v roce 2010 schvalovala první pomoc Řecku, žili v dojmu, že posílají do Atén jen miliony eur. Fakticky posílali desítky miliard. Po skutečném stavu věcí nebyla společenská poptávka. Běžní Francouzi byli proti a bylo v Sarkozyho zájmu, aby měli realitu co nejméně na očích. Francouzská vláda v té době přispívala dotacemi všem hlavním deníkům, které tradičně udávaly agendu veřejné debaty. A tak držely ústa a krok a nechávaly žít čtenáře v nevědomí.