Je tu problém? Máme složku! Proč je AB kmotrem na druhou

Investigativní reportér a spisovatel Jaroslav Kmenta přišel před lety na schůzku s Andrejem Babišem kvůli privatizaci Unipetrolu. Majitel Agrofertu mu ale navrhl jiné téma a odkázal na pěticentimetrovou složku na stole, v níž byly podklady o spekulativních obchodech s pozemky na okraji Prahy. V redakci listu MF Dnes, kde Kmenta tehdy pracoval, materiály prostudovali, informace ale nepoužili. Stejné materiály dostali i jiní a nakonec se ujaly. Výsledná zpráva vyšla v internetovém deníku Aktuálně.cz a znamenala konec tehdejšího ministra zemědělství Petra Zgarby.

Tato příhoda, dosazená k nynější aféře kolem Babišovy složky na sociálnědemokratického poslance Ladislava Šincla, dokumentuje patologický vztah šéfa hnutí ANO ke shromažďování a účelovému využívání informací. Lidé, kteří se ocitli v jeho blízkosti, mohou potvrdit, že dokumenty s citlivými údaji vždycky byly důležitým Babišovým nástrojem v konkurenčním boji, nejprve dlouhá léta v byznysu a později také v politice.

Možná to vyzní přehnaně, ale je to srovnatelné s metodami, které používal nebohý kmotr František Mrázek. Pravda, v jeho případě šlo o spíše hrubé vydírání a vynucování spolupráce, s drsnějším průběhem nebo dokonce důsledky. Podstata je ale stejná. Získat „kompro“ na určitou osobu a v klíčovém okamžiku to vytáhnout a díky domu dosáhnout svého.

Aby si Babiš vytvořil dostatečně velký informační „repertoár“, potřeboval k tomu profesionály z bezpečnostních složek. Výčet bývalých policejních důstojníků nebo lidí pracujících před listopadem 1989 v komunistické StB a dnes hájících barvy jeho koncernu nebo hnutí (případně obojího), by vydal na samostatný odstavec.

Dnes má Babiš k dispozici mnohem širší možnosti, než jen služby firemní policie s moderním sledovacím zařízením. Jako místopředseda vlády a ministr financí svůj záběr rozšířil o přístup k informačním zdrojům, o nichž si může naprostá většina jeho soupeřů v politice i v podnikání jenom nechat zdát. I v tomto případě projevil svůj pověstný smysl pro dokonalost a vytváření řetězů a se vstupem do politiky si pořídil také vlastní tlampače. Nemusí už lákat jednotlivé novináře, ale prostě informace posune ke zpracování do své mediální divize.

Nelze přijmout zdůvodnění, že ti, kterých se složky týkají, údajně spáchali nějaké zlo. Zgarba nebo Šincl mohou mít za sebou leccos, ale takové metody jsou prostě nepřípustné. Byť je veřejným tajemstvím, že silné bezpečnostní divize, vybavené technikou jako odposlouchávací zařízení Agáta, si vybudovaly také jiné podnikatelské skupiny, zneužívání informací v podmínkách takto koncentrovaného politického, ekonomického a mediálního vlivu dělá z Babiše jakéhosi kmotra na druhou.

Člověk aspoň trochu znalý způsobů slovensko-českého oligarchy tak může jen těžko věřit jeho tvrzením, že Šinclovi citoval pouze nějaký monitoring novin. V tomto případě ani nemusel spoléhat na vlastní zdroje. Velké firmy podnikající ve finančním zprostředkování mají velkou motivaci, aby u ministra mohutně zalobbovaly a použily k tomu i nestandardní páky. Ostatně jedna z nich je přímo vázaná na Agrofert.