Lid hlasoval pro stopku ve vyšetřování Čapího hnízda

Ohromný propad sociálních demokratů z 21 procent před čtyřmi lety na třetinu plus nejslabší výsledek komunistů od listopadu 1989 napovídá, že Andrej Babiš je po čtyřech letech tam, kam vždycky patřil – na levici. Získal famózních 30 procent a přímo z jeho úst i z jeho tábora slyšíme útěšné řeči, že se nemáme děsit, že to neznamená konec liberální demokracie.

To asi ne, ono není potřeba měnit přímo parametry systému, abychom jednou léta, v nichž právě žijeme, vyhodnotili jako nejhorší dobu od listopadu ’89, éru, kdy republice napřímo vládl velký byznys, upravoval ve svůj prospěch dotace, zákony a také fungování české spravedlnosti. Teď, když už není potřeba dělat dojem na voliče, je pravděpodobné, že nová sněmovna Babiše a jeho kolegu Jaroslava Faltýnka kvůli došetření podvodu na Čapím hnízdě nevydá.

A i kdyby Babiš vládl nepřímo přes nějakého spolustraníka, jsem zvědav, jestli budou orgány činné v trestním řízení ochotny nebo schopny kauzu dokončit. Po víkendu získávají opětovně imunitu Faltýnek a Babiš, ale nikoliv Babišovi rodinní příslušníci a jeho zaměstnanci z Agrofertu. Bylo by trochu divné, kdyby před soudem stanuli lidé předhození tatínkem a manželem, když byl v politické tísni, který tou dobou už bude premiér. Ale zastavovat případ jen proto, že váš blízký příbuzný je předseda vlády, taky nejde. Nebo jde – a odtud vede cesta buď k dalšímu zcyničtění, nebo k pouličním demonstracím po vzoru slovenské Gorily. Obojí by člověk oželel.

Tyto volby byly unikátní tím, že o jejich favoritovi bylo nashromážděno množství velmi nepříznivých informací – agent StB, nevysvětlené počátky podnikání, triky, jak neplatit daně z příjmu, nestoudnost, s níž boháč inkasuje peníze určené pro řádově chudší lidi, silné podezření na zneužití státu proti obchodní konkurenci, nárůst dotací pro Agrofert po dobu vládnutí... A přesto se kritická většina voličů tak či onak zachovala, jako že jí to nevadí. Poprvé jsme zažili stav, kdy se veřejný prostor rozpadl do několika mimoběžných sektorů. Informace byly v prostoru, Babiš se k nim většinou nevyjadřoval po věcné stránce, nevyvracel jednotlivé argumenty, vystačil si s ublíženeckým kňouráním. Zafungovalo mu to, což znamená, že jsme se i civilizačně přesunuli do nových vod.

Pro Babišovo vítězství nebyly věcné důvody. Hnutí bralo i Prahu (byť menším podílem hlasů než zbytek republiky), kde je přitom vláda primátorky Adriany Krnáčové naprostá katastrofa. Babišovi ministři dopravy za čtyři roky nepohnuli se stavbou dálnic. Samotný Babiš nezlepšil výběr daní tak, aby objem vybraných peněz předstihl výkon ekonomiky. Jediné objektivní plus je znatelná chuť vládnout, kombinovaná s vysokým sebevědomím. Touto kombinací se radikálně lišil od zbytku účinkujících.

Náskok vítěze byl tak mohutný, že se vlastně hrály dvě soutěže. V olympiádě byl Babiš sám, v nižší soutěži porazila o prsa Piráty a Tomia Okamuru ODS. Jak chabě na tom strana, která patřila k hegemonům české politiky prvních dvaceti let po převratu, je, se ukazuje na tom, že se z tohoto vítězství v paraolympiádě upřímně raduje.