A co když je to pat?

Volební výsledek a ještě víc přízeň d’Hondtova přepočtu na mandáty zajistily Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO luxusní pozici. Obsazení 78 křesel ve sněmovně dává řadu možností, jak domluvit vládní většinu, bez ANO si žádnou koalici nejde představit, navíc prezident Miloš Zeman už před volbami přislíbil, že Babiše v pozici vítěze voleb jmenuje premiérem. Nikdy od založení českého státu nebyl volební výsledek tak přesvědčivý, proto záleží jen na slovenském miliardáři, jakého partnera si vybere ke svému vládnutí. Přesto dosud nejde vyloučit, že Babiš vůbec žádnou vládu s parlamentní většinou nesloží. V takovém případě by se současná situace nazývala pat.

Čtyři možnosti, ale…

ANO může sestavit dvoučlennou koalici s ODS, která by měla většinu tří hlasů. Stejnou většinu by zajistilo obnovení současné vlády se sociálními demokraty a lidovci. Další možností je 106 hlasů s Piráty a Starosty, případně „velká populistická koalice“ s komunisty a Tomiem Okamurou (115 poslanců). Babiš oznámil, že bude jednat s každým, a na první pohled si tedy nejde představit, že se jedna z těchto čtyř možností nechytí, třeba v podobě menšinové vlády s něčí tichou podporou.

Na druhý pohled je ovšem stejně těžko představitelná varianta, že jakákoliv ze zmíněných koalic vznikne. Sociální demokracie i strana lidová si mohou snadno spočítat, že je každá další účast ve vládě s Babišem může stát holou existenci. Po zkušenostech ČSSD a KDU-ČSL se stejnou cestou může jen s popřením zdravého rozumu vydat ODS. Občanští demokraté jistě mohou pokrýt mnohovrstevný střet zájmů šéfa ANO, který je největším mediálním magnátem v zemi a jedním z nejbohatších podnikatelů, ovšem dnes už dobře vědí, že všechno skončí ve chvíli, až také je Babiš pomocí tohoto propojení zájmů zlikviduje.

Slibnější je v tomto ohledu koalice s parlamentními nováčky Piráty a STAN. Pirátská strana může po zkušenostech obdobných hnutí v cizině pragmaticky vyhodnotit, že stejný úspěch jako letos už nikdy nezopakují, a proto je dobré prodat svůj náhlý vzestup v paktu s Babišem. Starostové mohou vinou koalice s ANO za čtyři roky vypadnout ze sněmovny, zase jim to však tolik vadit nemusí, protože starosty tak jako tak zůstanou. Ovšem v případě dvou nových stran lze ještě hůře než u těch starých překročit klíčový argument, kterým je trestní stíhání Babiše za dotační podvod. Podporu získaly do značné míry z toho důvodu, že podporu stíhanému premiérovi vyloučily, a jsou příliš málo disciplinované, aby udržely jednotu, kdyby se jejich vyjednavači nechali koupit. Schůdnější by byla tichá podpora při hlasování o důvěře, kterou by se ovšem srozumitelně pasovali do role užitečných idiotů.

Případ Čapí hnízdo se nepochybně stane důležitým zkušebním kamenem Babišova nástupu k moci. Na povolební scéně bude dobře vidět, kdo je ochoten podržet stíhaného Babiše či jeho hnutí při vytvoření vlády a kdo připustí, aby získal kontrolu nad státním zastupitelstvím a policejním sborem.

Noc dlouhých nožů na obzoru

Možnost dohody s komunisty a Okamurou je riskantní zvláště z toho důvodu, že na její stabilitu nejde sázet. Babiš se může s jejich pomocí pokusit o stejný manévr, jako byla „noc dlhých nožov“ vítěze slovenských voleb roku 1994 Vladimíra Mečiara. V noci na 4. listopad vyměnil ve sněmovním hlasování s podporou nacionalistů a populistické dělnické strany vedení všech státních institucí a kontrolních úřadů. Byl by to ovšem riskantní krok, který by způsobil roztržku se všemi západoevropskými spojenci, přitom existuje snadnější cesta k moci, například přijmout jmenování premiérem a vládnout několik měsíců bez důvěry až do doby, než si dá říct některá ze standardních parlamentních stran.

Z pohledu standardních stran ovšem mají všechny tři popsané scénáře jednu stejnou nevýhodu. Hnutí ANO je protisystémová strana, jejíž šéf je v konfliktu se zákonem. Pokud ho podpoří za účelem vlastního prospěchu, aby předešly mečiarovskému scénáři, nebo že to prostě jinak nepůjde, pak se dostanou do stejného konfliktu s dosavadními demokratickými pravidly a zvyklostmi, v jakém je sám Babiš se svým mnohočetným střetem zájmů, estébáckou minulostí a trestním stíháním.