Dávno nejsme strana pro mladé a IT magory

Je to nejvíc nevyzpytatelný adept na vstup do sněmovny. Piráty média řadí mezi progresivní městské voliče i stoupence Tomia Okamury. Ivan Bartoš vysvětluje, že oni sami se považují za klasicky liberální stranu, která chce svobodu a otevřenost a je proti regulaci a progresivismu.

Jako lídr Pirátů do voleb jste si mohl vybrat kraj, v němž budete kandidovat. Žijete v Praze. Proč jste se rozhodl pro střední Čechy?

Je to kraj, kde kandiduje Andrej Babiš. My jsme věděli, že tady bude kandidovat. Nejdřív přišel s nápadem, že půjde z posledního místa kandidátky. Pak si to samozřejmě rozmyslel, když mu došlo, jak budou volby vypadat. Byl to jeden z důvodů, proč jsem si střední Čechy vybral. Středočeský kraj je důležitý i v přepočtu hlasů. Abychom se mohli dostat do sněmovny, jsou důležité výsledky ve čtyřech krajích: Praze, středních Čechách, na jižní Moravě a v Moravskoslezském kraji. V Praze myslím ti naši kluci odvádějí na magistrátu v opozici dobrou práci a jsou vidět. Proto nebyl důvod, abych jako lídr a viditelná figura kandidoval v Praze. Střední Čechy dobře znám. Hodně po nich s harmonikou i jako DJ cestuju.

V kom vidíte vaše voliče? Cílíte na progresivisty, kteří chtějí měnit svět, nebo spíš na lidi, kteří mají pocit, že jim naopak stát a byrokracie příliš zasahují do života, a chtějí víc svobody? Jsou to v zásadě libertariáni.

Ačkoliv teď máme silný ekonomický program a vůbec plány na ministerstvo financí, není pro nás uvolňování ekonomiky tím nejpodstatnějším. Kvalita života se neměří penězi. My jsme liberálové. Piráti nejsou žádní technokraté ani IT geeci posedlí stahováním zdarma. Nejsme ani žádní slepí následovníci neviditelné ruky trhu. Jsme sociálně vnímaví. Umíme s lidmi komunikovat. Proto je, myslím, taky přitahujeme. Na rozdíl od lidí, kteří si myslí, že penězi se měří úspěch, máme sociální cítění.

To jste se za ty roky dost posunuli od svých kořenů...

My jsme samozřejmě na začátku měli jedinou platformu, jíž byl internet. Před těmi devíti lety, když jsme začínali, byl doménou mladší generace. Dneska už ho běžně používají lidé jako moji rodiče, kterým je sedmdesát. Jsou na Skypu, mají internetové bankovnictví. Díky tomu, že se nám postupně podařilo dostat se i do velkých médií, oslovujeme výrazně širší vrstvy voličů než jen mladé internetové geeky. Je přežitek vnímat nás jako stranu pro mladé. Náš program se najednou otvírá všem. A z reakcí lidí je vidět, že ten program je srozumitelný a přitažlivý pro široké vrstvy. Naši voliči jsou i padesátníci. Jádro našich voličů jsou stále lidé do čtyřiceti, ale přibývají i ti starší. Tradiční politické strany velmi často neumí oslovit nejen mladé, ale ani starší generace. Rétoricky se snaží působit moderně. Zkoušejí to na Twitteru. Ti politici se občas snaží být vtipní na sociálních sítích. Ale je to pořád ta stará politika těch starých hesel. Parametrické změny. Výše HDP. Zkoušejí na lidi pořád to stejné, co už jednou, kdysi uspělo. Myslí si, že se lidé nijak nevyvíjí. V tom si myslím, že jsou Piráti unikátní. Jsme otevření. Mluvíme normálně bez floskulí a klišé. Člověk, který chce mít svobodu, chce být informovaný a chce mít i nějakou autonomii, nechce mít vysoké daně, chce cestovat, se v naší nabídce najde.

Jak pro vás vypadá typický volič Pirátů?

Nemusí mít dredy. Náš volič ví, že internet není hračka, ale technologie, na které má svět fungovat. Dokáže pojmenovat problémy společnosti. Ví, že je potřeba mít transparentní státní správu, kde nejsou ztráty na veřejných zakázkách 60 miliard korun ročně. Chce být informovaný. Jedno z našich hesel je: Pirát ví. Role politiků není didaktická. My nechceme a nemůžeme suplovat soudy ani školy. Jsou to lidé, kteří na nás oceňují, že jim nabízíme cestu k informacím. A oceňují samozřejmě i rebelii. Jsme slušní, nejsme agresivní. Ale nejsme rozhodně nějak extrémně korektní.

Proti čemu rebelujete?

Styl, jakým se tady dělá politika, není pro občany přívětivý. Kvůli tomu jsem do politiky šel. Mě uráží, když o mém životě rozhodují lidé, kteří nejsou čestní a někdy ani moc chytří, a udělali si přitom z politiky byznys. Málokterá regulace je tady schválená ve prospěch lidí, vždycky se to hodí nějaké vlivné zájmové skupině. Nakonec na tom vždycky někdo vydělá. Myslím, že mám vyvinuté sociální cítění, a vadí mi, kdy se někdo veze v systému se svým byznysem, a přitom mizí veřejné miliardy. Já bych dokonce dokázal přimhouřit oči nad nějakou mírou korupce, protože korupce je v každé zemi. Ale v momentě, kdy jde politika na ruku byznysu, je to za hranou. A někteří byznysmeni už rovnou vstupují do politiky kvůli ochraně svých zájmů.

Zhoršilo se to za poslední čtyři roky?

V České republice politici nikdy nebyli žádní svatouškové. To máte jednu kauzu za druhou. Privatizace OKD, Diag Human, sKarta (karta na sociální služby, kterou prosazovala v Nečasově vládě TOP 09 – pozn. red.). Lidé, kteří jsou za to zodpovědní, v politice furt jsou. Pak přišel Andrej Babiš, který se s nimi se všemi z minula znal. Byl součástí toho systému, a najednou začal křičet, jak proti tomu bojuje. Možná už se ale trochu změnilo vnímání politiky. A doufám, že se nám s tím podaří pohnout po našem vstupu do sněmovny. Zároveň přes to všechno byly v tradičních politických stranách jakési standardy, které byly demokratické a fungovaly. Bohužel s příchodem ANO a SPD Tomia Okamury se z politiky vytrácejí i tyto elementární základy, kdy jsou lidé na funkce ve straně nějak věrohodně voleni. Kandidátky jsou sestavovány, protože proběhly nějaké primární volby. Doufám, že se nám to podaří zlomit. Přístup k politice „stát jako firma“ nemůže být nový politický standard. Korupce musí být odsouzeníhodná, stejně jako střet zájmů. A lidé by kvůli tomu měli odcházet z politiky. Přece není normální, když předseda může svévolně dělat změny na kandidátkách. Nebo když svévolně zrušíte krajskou organizaci. U nás máme celostátní fórum. A já jako předseda, když pochybím, můžu být přes ty demokratické mechanismy během čtrnácti dnů odvolán. To je demokracie.

Je ANO demokratická strana?

Některá opatření, která navrhuje pan Babiš, nemají s demokracií nic společného. Třeba to, že by města měli řídit jen starostové. Představte si, že by Prahu řídila jen paní Krnáčová. I ty další věci, které Babiš prosazuje, jsou za hranou demokracie. Oslabování Senátu, omezení debat ve sněmovně. To, jak si řídí svoje vlastní hnutí, je hodno kritiky, ale nám do toho nic není.

Šli byste s Babišem do vlády?

Rozhodně bysme s ním nikdy nešli.

A s jeho spolkem ANO?

Dokázal bych jim říct, že bych se s nimi o tom zvládl bavit za podmínky, že z toho hnutí odejde pan Babiš, pan Faltýnek a všichni zaměstnanci Agrofertu.

Je normální, když se chce stát premiérem člověk obviněný z podvodu?

Jedna otázka je, co je legální. A pak má právo se o to ucházet. Jiná věc je, co je morálně přijatelné. Já osobně si myslím, že by Andrej Babiš ve své současné situaci vůbec neměl usilovat o účast ve vládě. Ale je veřejně známé, že je obviněný, a volby jsou za pár dní. Lidé rozhodnou, jestli je to normální.

Kampaň je nebývale krotká. Proč?

Myslím, že většina politických stran už kalkuluje na budoucí poměry ve sněmovně. Proto nejdou do žádného střetu. Současná koalice má ambici pokračovat ve stejném složení, pokud se lidovci dostanou do sněmovny. Je to spíš taková hraná rivalita. Je to patrné i v televizních debatách. Vládní politici tam chválí ministra Ťoka za mýtné brány. To si klepu na hlavu a říkám si, že buď vůbec neví, o čem mluví, nebo je v tom čistý kalkul do budoucna.

Říkáte o sobě, že jste liberálové. To je dnes jedno z nejvíce zavádějících slov. Na jedné straně jsou klasičtí liberálové, kteří chtějí co nejvíc svobody. Na druhé straně si ten termín pro sebe unesli progresivisté, kteří různou tvrdou regulací chtějí lidem diktovat, jak mají žít a co mají říkat. Kam se řadíte vy?

V tom se tedy zásadně lišíme od jiné nejmenované strany (naráží na Zelené – pozn. red.). My rozhodně nechceme lidem diktovat, jak mají žít, co mají říkat a co si mají myslet. Nemůžete diktovat lidem z nižších vrstev, co je správné, jak mají žít, a vysmívat se jim, že nežijí jako vy. V mém pojetí je liberalismus svoboda, nikoliv diktát správného životního stylu zákony a regulací ani prosazování skupinových práv a nároků. Mně je jedno, že si někdo ideologicky myslí něco jiného než já. Když se díváme na východ od nás, třeba konzervativní vlády v Polsku nebo Maďarsku rozhodně nejsou můj styl a jejich hodnoty nesdílím. Nikdo by je za to ale neměl peskovat a křičet, že jsou kvůli jiným hodnotám nedemokratické. To pro mě není liberál.

Progresivisté jdou cestou příkazů a zákazů. Fakticky chtějí přes zákony diktovat životní styl.

Úkolem politika je přesvědčit lidi, že je pro ně nějaká věc dobrá. Když lidem něco diktujete a nedáte jim možnost volby, pak se plaší a hlasují pro věci, jako je brexit.

Takže pro kvóty na ženy ve vedení firem, homosexuální manželství, adopce a spol. by Piráti ve sněmovně nehlasovali?

Já jsem si vzal za manželku samoživitelku. A vidím to z vlastního okolí. Pro vstup žen do politiky třeba u nás v Pirátech není problém jejich počet, ale podmínky, aby mohly s dětmi a rodinou v té politice normálně fungovat. Snažíme se postarat o hlídání dětí. Ona ta jejich pozice ale nikdy nebude stejná, protože jejich potřeby budou kvůli rodině vždycky jiné. Žádnými kvótami rovnost šancí rozhodně nezlepšíte. Naopak tím utvrdíte hierarchickou strukturu společnosti, kterou chceme rozvolnit.

Často mluvíte o školách. Co si myslíte o inkluzi, kdy se stát snaží natlačit všechny děti do běžných škol?

Jsme zásadně proti plošné inkluzi, kterou prosazovala paní Valachová, aniž by stát ve školách pro ni zařídil dobré podmínky. O inkluzi by si měly rozhodovat samy školy a rodiče. My chceme svobodu volby, aby si každý pro dítě mohl vybrat odpovídající školu a stát nikoho nikam netlačil.

Francouzský prezident Macron vyzval k hlubší integraci EU. Jak by mělo Česko reagovat?

Určitě jsou věci, kde vítáme hlubší spolupráci, jako je azylová nebo bezpečnostní politika. Za úvahu stojí společná obrana. Pro nás jako otevřenou ekonomiku s 83 % vývozu do EU je zásadní volný obchod. My Piráti jsme pro subsidiaritu. Věci by se měly rozhodovat na co nejnižší úrovni.

Má Česko přijmout euro?

Myslím, že se to nemá stát, a v příštích deseti letech se to podle mě nestane. Než se vyřeší, kdo za koho platí, jak se sdílí dluhy, není to v našem zájmu. Euro je spíš politický než ekonomický projekt. Za Řecko reálně platili Slováci. Kdo chce teď přijmout euro, hazarduje s penězi občanů České republiky.