Konec starých časů, také v Rakousku

S tímto sousedem si opravdu přes plot nekoukáme. V Rakousku nemají ponětí o tom, že české parlamentní volby mohou 21. října fatálně změnit demokratické poměry, ovšem ani Češi netuší, že výsledky rakouských voleb příští neděli nejspíš zařídí největší převrat od druhé světové války. Jediný rozdíl je v tom, že každý informovaný tuzemec volební krizi čeká už dlouhé měsíce, u jižních sousedů to začalo nečekaně.

Na první pohled šlo o nevinnou historku. Kdosi neznámý zřídil na Facebooku dvě stránky, které měly znemožnit volebního favorita a dosavadního ministra spravedlnosti Sebastiana Kurze z Rakouské strany lidové. Stránky z kategorie fake news ho představovaly jako nacionalistu a rasistu a měly očividně za úkol srazit jeho suverénní náskok v preferencích. Od nástupu do čela kampaně lidovců před pěti měsíci se Kurzova obliba držela nad 33 procenty. Daleko za ním s pětadvaceti procenty klopýtali sociální demokraté kancléře Christiana Kerna i strana FPÖ pravicového populisty Heinze-Christiana Stracheho. Koncem září se rakouská média dostala k informacím, že stránky na Facebooku zřídila agentura izraelského lobbisty Tala Silbersteina, který byl placen sociálnědemokratickou SPÖ. V Česku by to možná vzbudilo jistý údiv, v Rakousku však šlo o zemětřesení sedmého stupně. Jak je možné, že jedna strana platí výrobu fake news na svého konkurenta? Nevymysleli si to nakonec novináři? Takové kýble špíny (německy Schmutzkübel) přece do předvolební diskuse nepatří. K chaosu přispěl i jeden ze Silbersteinových spolupracovníků, který naznačil, že byl krtkem lidovců a že fake news na Kurze pro sociální demokraty vyráběl, aby byly odhaleny a SPÖ poškodily.

V televizních debatách si dnes zástupci lidovců i sociálních demokratů vyměňují nepříjemné pravdy, a nejhorší na tom je, že jde o dvě strany, které byly hlavními pilíři poválečné demokracie. Každé volby v posledních sedmdesáti letech vyhrála některá z nich a polovinu toho času vládly jako velká koalice. Ostatně tak vládnou ještě dnes. Panika v nejvyšších politických i mediálních patrech vzbudila k životu i přízraky „interních průzkumů“, které si nechávají vyrábět parlamentní strany a ze kterých prý vyplývá, že sociální demokraté padají poprvé po sto letech pod hranici dvaceti procent. Ztrácejí i Kurzovi lidovci a favoritem voleb se stává Strache. Poprvé od války může vyhrát někdo jiný, navíc člověk, který postavil kampaň na podobných prioritách jako tuzemský populista Tomio Okamura, tedy na boji proti islámu a za přímou demokracii. Lidovci a SPÖ jsou tak rozhádaní, že si bude mezi nimi vybírat partnera.

Výměna generací

Nakonec nemusí k dojít k úplnému převratu, přesto si musí Rakušané připustit, že definitivně končí staré časy. Zemi, která chtěla být „lepším Německem“, teď čekají tvrdé politické boje, než bude nastolena nová politická rovnováha. Zpočátku to vypadalo jako běžná výměna generací. Lidovce a sociální demokraty řídili od dob kancléře Franze Vranitzkého dva patriarchové, dolnorakouský hejtman Erwin Pröll a vídeňský starosta Michael Häupl, teď předali místa svým následovníkům, ti už se distancovali od svých předchůdců a teď se namísto nové dohody před televizními kamerami navzájem obviňují z výroby fake news. Jistě šlo při výměně patriarchů o delikátní operaci, přesto muselo všechny zaskočit, jak se při ní všechno pokazilo. Nemění se jen lidé, nefungují ani stará zavedená pravidla. Už není možné se dohodnout, v boji o moc musí být prolita krev protivníků.

Předpovědět volby v Česku je těžší než v Rakousku a představit si konkrétně, co po nich nastane, je už úplně nemožné. Na obecné rovině můžeme stejně jako u jižních sousedů očekávat nové mocenské poměry a ostré konflikty mezi vítězi voleb, než bude nastolena nová rovnováha sil. Možná to půjde popsat jako výměnu politického establishmentu, jak ho známe z období po listopadu 1989. Také v Česku končí staré časy, i když trvaly jen čtvrtstoletí.