Robejšek: Není v zájmu národa, aby ho zaplavila cizí civilizace

NOVÁ STRANA NA POLITICKÉ SCÉNĚ

Robejšek: Není v zájmu národa, aby ho zaplavila cizí civilizaceROZHOVOR
Petr Robejšek Foto: FOTO: Jan Zatorsky
1
Domov

Tereza Vilímová

Nově vzniklá strana Realisté věří, že bude mít v nastávajících sněmovních volbách silnou podporu v krajích. Máme napsáno na našich praporech „zájmy obyčejných lidí“, říká v rozhovoru pro deník ECHO24.cz její zakladatel Petr Robejšek. Podle něj současná politická elita dělá špatná rozhodnutí – například rozhodnutí neuzavřít hranice příchozím migrantům nebo nevyloučení Řecka z eurozóny.

Před týdnem jste oznámili vznik nové strany. Máte už nějaké ohlasy od veřejnosti nebo dokonce nějaké zájemce, kteří by chtěli do strany vstoupit?

Upřímně řečeno nás ten obrovský ohlas překvapil. A to jsme měli optimistická očekávání, jinak bychom do toho nešli. Momentálně máme zhruba dva tisíce zájemců, kteří mají zájem buď se přímo na té práci podílet, nebo ji sponzorovat.

Když hovoříte o sponzorování, jsou tam nějaká výrazná jména? Hovořilo se o tom, že podporu vám vyjádřil spolumajitel investiční skupiny Penta Investments Marek Dospiva. Objevil se někdo další, podobně výrazný?

My budeme o sponzoringu přesně v souladu se zákonem informovat. Ale teď nemá smysl hovořit o věcech, které jsou v běhu, o nedojednaných záležitostech. Pravda je, že pan Dospiva nám vyjádřil podporu a i ochotu nás sponzorovat jako osoba. To souvisí hlavně s tím, že si zřejmě cení mého typu myšlení a mých úvah. Vychází to z toho, že podporoval už Institut 2080 a zřejmě bude podporovat i politickou stranu. V každém případě máme velký zájem na tom, aby těch sponzorů bylo co nejvíce a co nejrůznějších. A aby, když nás někdo sponzoruje, dal jasně najevo, že sdílí naše názory.

Když mluvíte o zájemcích, kteří chtějí k vám do strany, budete mít nějaká kritéria, nějaké limity?

Máme v podstatě dvě možnosti, jako ostatně každá strana. Buďto restriktivní, elitářský klub, což degeneruje, nebo naopak masová záležitost, kam se může dostat nějaká pátá kolona. Což už se koneckonců některým stranám stalo. My se chceme pohybovat někde mezi a vyhnout se tomu. Že se člověk splete, je jasná věc. A že je o nás velký zájem a mezi zájemci jsou i ti, kteří si myslí „aha, to je můj padák nahoru“, to je také jasná věc. My se tomu budeme snažit bránit a zachovat si tu specifičnost naší strany. Protože jedině to nás dělá zajímavé pro obyčejné lidi. Na to musíme klást důraz, nikoli na množství nebo špičkovost těch lidí. Ale aby ti lidé věřili tomu, co hlásáme.

Přichází zájem i z regionů?

Ano. Což možná můžeme trošku přičítat tomu, že jsme byli v posledním roce hodně na cestách po České republice. Také jistě tomu, že moje jméno a jméno Institut 2080, který vlastně byl takovou startovní plochou pro to všechno, není úplně neznámé. Zároveň je třeba říct, že jsme už několik měsíců před oficiálním spuštěním strany hledali spřízněné duše v regionech. A to se nám podařilo. V každém z regionů už máme své kontakty. Pak si myslím, že přes ně i přes naši přítomnost v médiích a na sítích získáme pozornost a možná i podporu ostatních lidí.

Jakou bude mít strana strukturu? Bude se jednat o tradiční hierarchii – ústřední, okresní, oblastní organizace, nebo jiný model?

My se snažíme být netradiční nejenom v metodice, ale i pokud jde o další věci, jako je organizační struktura. Budeme se snažit o plochou hierarchii. To znamená, že centrum bude hrát svoji roli, ale určitě nebudeme chtít řídit všechno, co se děje v našich regionech. Ne náhodou je jedním z našich hesel „síla regionu“. Máme zájem na tom, aby minimálně v prvních několika letech strana jednoznačně zachovala svůj profil a to, co ji dělá odlišnou. Proto je tady Sbor zakladatelů. Ale to všechno jsou věci, které jsou obsaženy v našich stanovách, které momentálně leží na ministerstvu vnitra. Poté, co budou odsouhlaseny, je samozřejmě zveřejníme.

Někdy se stává, že strana je silná v Praze, ale v regionech už nikoli. Počítáte s tímto jevem?

Já si myslím, že i v tomto můžeme být trošku odlišní. Samozřejmě, že jsme vděční za podporu Pražanů. Řekl bych ale, že v Praze je i velká část našich oponentů, těch, kteří nás kritizují a vidí věci jinak. Z toho odvozuji a nejen z toho, že právě v regionech mimo hlavní město můžeme mít větší podporu než tradiční strany. Máme napsáno na našich praporech „zájmy obyčejných lidí“ a Praha je svým způsobem trošku zvláštní. Je to metropole této země, tady se odehrávají věci, tady se vydělávají peníze, zbytek země je trošičku mimo, možná se tak dokonce někdy cítí. A toto chceme nějakým způsobem kompenzovat. Myslím si, že naše přítomnost v regionech bude silnější než přítomnost jiných stran.

Jak velkou roli hraje ve vaší straně politický marketing? Například o hnutí ANO se říká, že se prosadilo právě díky výbornému politickému marketingu.

Politický marketing byl potřeba vždycky. Každý, kdo chce něco nabízet společnosti, musí o tom společnost informovat. Takže ta či ona forma politického marketingu je něco, co patří k politice. Samozřejmě, že politický marketing jakkoliv dokonalý a drahý nestačí, když nemáte co prodávat. A my si myslíme, že máme co prodávat. Umění lidi nějakým způsobem získat, ošálit, nadchnout nestačí, když se pak najednou ukáže, že to byla bublina. A teď nemluvím o nikom konkrétním. Musíte lidem nabídnout to, co přetrvá a to my máme.

V jednom z vašich dokumentů píšete, že „tradiční strany nejsou schopné nacházet léky na vznikající problémy“. Vy podle svých slov nabízíte nový způsob, jak je řešit. Můžete jmenovat některé z těch problémů, se kterými si podle vás současná politická reprezentace neví rady, a říci, jak to dělat lépe?

Základní problém je, že přistupují metodicky, z našeho hlediska chybně, k tomu, co nazýváme politické problémy. Snaží se řídit, nanormovat, určit úplně všechno a tímto směrem společnost vést. To odmítáme, to selhává. Náš způsob vládnutí hledá opravdu to důležité a to podstatné a snaží se ovlivnit jen to, co může měřitelně ovlivnit. Abych nemluvil moc teoreticky, tak praktický příklad je dejme tomu řecká krize v roce 2010. Správné rozhodnutí, ta silná proměnná, co bylo třeba udělat a mnohé by vyřešilo, bylo vyloučit Řecko z eurozóny. Neudělali to, rozhodli se to zkusit podchytit v rámci různých struktur – Evropská centrální banka, dluhopisy a další instituce, které si pak ale navzájem stojí v cestě a neřeší vůbec nic. Protože to základní vyřešeno nebylo.

Můžete uvést další příklad?

Dalším příkladem je migrační krize. V té je podstatné zavřít hranice a pak můžeme řešit další věci. Ale nemůžeme nechat otevřené hranice a zároveň se snažit vyřešit problémy v těch zemích, odkud ti lidé přicházejí, zajistit jejich integraci, zajistit pocit bezpečnosti našich občanů atd. Takže tam je ten rozdíl, který je úplně zásadní. Hledáme to, co je nejvlivnější, co může nejvíce změnit v tom daném problému a na to se snažíme působit.

Když jste zmínil uprchlickou krizi, narážíte i na to, že se podle vás Česká republika měla více vymezit vůči Evropské unii?

Do jakéhokoliv spolku, do kterého vstupuje země, vstupuje jedině proto, aby členstvím získala pro svou zemi více, než kdyby byla mimo spolek. Pokud ji vedou racionální politici. V tu chvíli, když mě členství ve spolku nutí, abych dělal něco, co přínos členství znehodnotí, je mým právem a povinností říct si, že to dělat nebudu. To se stalo třeba v migrační krizi, to se stalo v eurokrizi, děje se to v energetické politice EU. Národní politik musí mít páteř, sílu říci „to omezuje, ohrožuje, škodí národním zájmům a já jsem odpovědný především této zemi“. Členství není svatý oltářík, kterému vše obětuji. Členství je čistě otázka účelu, co dám a co dostanu. Když dostávám méně, než dávám, tak to členství nedává smysl.

Chápu to správně, že dle vašeho názoru by bylo lepší vystoupit z EU? Hodně se hovoří o finančním přínosu, který pro nás EU má.

Finance nejsou všechno. Když jsem mluvil o nákladech a přínosech, tak jsem nemluvil o financích. Já bych dnes nešel tak daleko, že bych radil vystoupit. Řekl bych pečlivě zvažovat, co nás členství stojí a co za to získáváme. Ale jestliže se politická elita nějakého národa není schopná a ochotná se vymezit, říci: to nám nesedí, s tím nesouhlasíme, tak ta politická elita nemá ve vládě co dělat. A když se podíváme do historie posledních let Unie, tak vidíme, že i podobně velké státy jako my, třeba Irsko, dokázalo říct ne. A nic se mu nestalo. Je povinností té které vlády sloužit zejména svému národu. Tím, že sloužím svému národu, se nechovám jen egoisticky. Jestliže můj národ funguje, tak pomáhá stabilitě celého regionu.

Hodně používáte slovo národ. Mám pocit, že u nás má spíše negativní konotace ve spojení s extrémní pravicí, určité postavení má i u levice. Máte ambici změnit vnímání slova národ?

Je načase, protože já vnímám, že většina Čechů se chová vlastenecky jenom při hokeji. A to je opravdu trošku málo. Tím spíše, když se podíváme do našeho okolí. Když se ptáme, jak se chová francouzská elita, tak francouzská vláda má v první řadě na mysli svoje národní zájmy. Já nemám zapotřebí nějakým způsobem omlouvat, že považuji národní orientaci za zásadní. Ale pro vysvětlení chci říci, že naše představa o národě nemá žádný rasistický podtón, není spjata s tím, že někoho odmítáme. Pro nás je podstatná sourodost národa a z něho odvozená jeho akceschopnost. Národ pro nás znamená soubor, pospolitost lidí, kteří mají společný jazyk, společné hranice, tradice, hodnoty, kteří si rozumí. A v této koncepci samozřejmě jsou součástí národa například Ukrajinci, kteří tady žijí a Vietnamci, kteří jsou integrovaní. A nakonec to nemusí být tak, že skvěle mluví česky, ale že se chovají jako Češi. Tohle nevyslovené souznění je něco, co je ve světě k nezaplacení, protože vám poskytuje možnost smysluplně, efektivně jednat.

Tohle je právě teď asi velkým společenským tématem v souvislosti s uprchlickou krizí…

Výrazně.

Myslíte si, že náš Čechy skutečně uprchlická krize výrazným způsobem ovlivňuje, když to porovnáme například s Německem, kde ten příliv uprchlíků je nesrovnatelný?

Víte, ono je to velice jednoduché říkat, že u nás nyní existuje pár tuctů cizinců a odvozovat od toho, že to takhle zůstane vždycky. To je naivní, nebo je to lež. Evropa je cílem migrační vlny obrovských rozměrů. Je jenom otázkou času, kdy počet lidí, kteří jsou z kultury, která má ve svém vnitřním kódu napsáno, že se nemíní přizpůsobit žádné další, začne růst i tady. Když se nepodaří vlnu zastavit nebo zbrzdit na vnějších hranicích Evropy.

Každá strana má nějaké spojence v zahraničních stranách. Máte nějakou paralelu v zahraničí?

To teď bude znít hodně sebevědomě, ale nemáme. Ne proto, že bychom byli tak skvělí, ale my jsme opravdu jiní. Náš metodologický přístup k vládnutí je naprosto odlišný, v tom jsme opravdu jedineční a je to unikátní záležitost i v Evropě. Takže nemáme žádné spřátelené strany.

Objevila se už nějaká přirovnání s Národní frontou ve Francii. Asi právě kvůli tomu národnímu směřování.

Víte, to přirovnání jen dokazuje, že ten, který takhle přirovnává, o nás nic neví. Pokud to jen velmi povrchně beru vážně, tak jisté je, že paní Le Pen má poměrně velmi výrazně levicový hospodářský program. Náš hospodářský program bude spíše liberálně-konzervativní. A tam už to nepasuje. Pasuje to v té jediné možné proměnné – ona říká a my říkáme také, že není v zájmu domácího obyvatelstva, aby bylo zaplavené a posléze pokořené nějakou cizí civilizací.

Říkáte, že svým vznikem reagujete na určité společenské změny. Vidíte je jako celosvětové? A je jejich výsledkem to, že si Američané zvolili za prezidenta Donalda Trumpa? Hledala Británie jiné řešení, když se rozhodla vystoupit z EU?

Ano. Jedná se o fenomény, které jsou vnitřně příbuzné. A kdybych měl vyjmenovat společné jmenovatele, tak první je, že doznívá éra ekonomického růstu. Nemůžeme počítat s tím, že vize, že se nám povede stále lépe, se dá udržet pro celou společnost. Druhá věc je to, že ve všech západních společnostech, v Americe nejvíce, ale i v evropských zemích, se stále výrazněji společnost rozpolcuje na malou část superbohatých a zbytek, který je odstupňovaně chudý. I u nás v Čechách máme zhruba milion lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby. A vládnoucí elity na tento fenomén mnohdy nereagují, naopak ho svoji nečinností podporují. A to je podle mě jedním z důvodů, proč Donald Trump získal takovou podporu.

Jak bychom podle vás měli nahlížet na zvolení Trumpa? Mohlo by to být nakonec pro Českou republiku prospěšné?

Víme zatím strašně málo. Mám svou analýzu a doufám, že bude odpovídat realitě. Kdyby zvítězila Hillary Clintonová, tak je jisté, že se nic nezmění. Všechno zůstane při starém. Protože ona je reprezentant toho typu vládnutí i těch vládnoucích oligarchií, o kterých jsem hovořil. Donald Trump je outsider, alespoň politický. Jestli bude skutečně schopný něco měnit, to se neví. Ale impulz voličů, že chtějí změnu, je zřejmý. Jestli Trump změny udělá, je otázka. Ale z mého hlediska je tento muž, který přichází politicky odnikud, lepší než známá rutinovaná politička.

Může pro nás něco znamenat, že Donald Trump chce měnit politiku s Ruskem?

Já se neodvážím říct, jestli se Donald Trump bude snažit o sblížení s Ruskem, to mohla být jen volební replika. Teď se ukáže, jestli to provede a jak úspěšný bude. Pro zemi našich rozměrů je však důležité, aby okolo ní vládla co největší stabilita. Měli bychom volit takový směr politiky, který vede spíše k ní než ke konfrontaci.

Takže pro nás je dle vás důležitější budovat si pozici v rámci V4?

Bezesporu. To je náš formát. V4 je instituce, která najednou nabývá velkého významu. Přál bych si, aby se česká politika výrazněji názorově integrovala do toho hlavního proudu, který reprezentují ostatní tři země, zejména Polsko a Maďarsko, a nepokoušela se hrát tak, že jsme jednou nohou venku. Protože když už v nějaké takové struktuře pracujeme, měli bychom v ní pracovat naplno.

Čtěte také:

Všechno je jinak, Babiš to změnil. A co Realisté?

Robejšek: Proti ANO se nevymezujeme. Nabízíme novou formu vládnutí

Babiš: Realisté jsou mi blízcí. Podle Kalouska jde o české AfD