Babiš: Vším, čím jsem, jsem nerad
Zrovna když jsme na redakční poradě přemýšleli o důvodech, proč jsou Češi se Sobotkovou vládou vlastně spokojeni a jedním z vysvětlení se stal klid na koaliční frontě, přichází zajímavá zpráva. O povaze vztahů uvnitř koalice vypovídá hodně, ačkoliv při ní nevzniká hluk, jaký vznikal, když se před pěti roky střídavě shazovali a usmiřovali pánové Bárta, Kalousek a Nečas.
O víkendu poskytl ministr vnitra a silný muž sociální demokracie Milan Chovanec rozhovor Mladé frontě Dnes, deníku místopředsedy vlády a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Chovanec v rozhovoru nahlas zauvažoval následujícím směrem: pokud ministr financí Babiš nezajistí slibované desítky miliard korun navíc v příjmech státního rozpočtu, nezbude vládě než zvýšit daně firmám. To je hospodářsky slepé, socialistické uvažování, nicméně se drží v rámci koaliční smlouvy uzavřené před rokem.
Tehdy vznikající koalice ČSSD, ANO a lidovců stála před obtížným úkolem: zvýšit některé dávky a zajistit slibované úlevy pro různé skupiny obyvatelstva, přitom udržet schodek na přijatelné úrovni. Pokud by se nedařilo dosahovat obou cílů, říkala koaliční smlouva, bude třeba zvýšit korporátní daně.
Andrej Babiš, jemuž asi půl roku předtím, v létě 2013, jeho marketingoví poradci doporučili vydávat se za muže na (mezitím vylidněné) pravici, trochu oponoval, ale ne zas tolik, aby se pozdržel jeho nástup do vlády, na který se těšil. Oznámil tedy, že nechá vyvinout svou wunderwaffe: radikální zlepšení výběru daní. To se zatím spektakulárně nedaří, v loňském roce, k němuž se Babiš se Sobotkou dobrovolně hlásí (viz poznámka Lenky Zlámalové „Stát hospodaří v prosperitě hůř než v recesi“,) se schopnost fiskálu vybírat příjmy zmenšila. Po koaličním hřišti se tedy kutálí docela horká brambora, a není divu, že Chovanec, který v politice prokazuje hráčský talent, ji kopl do Babišova kouta.
Ministr financí vyšší daně „a priori odmítá“ a v odvetu teď navrhuje, že by se varianta se zvyšováním daní z koaliční smlouvy úplně vyškrtla. Ať se koaliční smlouva otevře, to budou socani a lidovci koukat, jak jim zatopí.
Ale ministr financí ta slova nemyslí vážně. Jde o to, aby tzv. pravicovému voliči připomněl, že nebýt jeho, socani by si už dávno dělali, co je napadne. A že ať se v příštích měsících a letech bude podílet na jakékoliv socanské politice, nedělal to rád.
Byl to Andrej Babiš, kdo před rokem obratem souhlasil s koaličním programem včetně onoho možného zvýšení daní pro futuro. Podílel se na rušení zdravotnických poplatků, druhého důchodového pilíře, což pak obojí časem bez váhání označil za chybu, no. Teď, pokud neporoste ekonomika, se ocitá v malé pasti, kterou si spolu s vládními kolegy sami položili.
Tady vůbec nejde o souboj staromódních socialistických přerozdělovačů a těch zodpovědnějších, jde o styl práce. Všimněme si, že nejmocnější muž v republice Andrej Babiš je v nevídané míře otrokem cizí vůle. Nechtěl, se stát předsedou hnutí, dohnala ho k tomu až neochota jiných postavit se do čela. Pak nechtěl do vlády, dotlačili ho do ní spolustraníci. To, že se podílí na sociálnědemokratické hospodářské politice, je dílem vyjednavačů ČSSD, kteří ho při jednáních nějak zlomili. Když se ho nedávno odbojná část pracovníků ÚSTR ptala, proč vyčlenil peníze na manévr, který má znamenat čistku, při jednání s nimi se zatvářil, jako by ho ředitel ústavu podvedl (a pak manévr samozřejmě nechal doběhnout). I do té KSČ ho kdysi dotlačila nebožka matka.
Dřív by se o takovém člověku řeklo, že cigaňuje“ - v případě potřeby, dokonce jaksi do zásoby, se dokáže tvářit jako neviňátko, které nemůže za nic, na rozdíl od Franty, Pepy a Jirky, kteří s ním ten fotbal naproti výloze hráli taky. Chovancův výpad můžeme chápat tak, že kolegové v koalici už tohoto chování, dospělého člověka nedůstojného, pomalu mají dost. Asi by jim nebylo proti mysli, kdyby se stalo předmětem veřejné pozornosti.
