Bagdád, Bejrút, Paříž. Útočí wahhábismus

Teroristé povraždili v Paříži přes sto lidí a stovky jich zranili. K odpovědnosti se přihlásila organizace Islámský stát. Ten stejný Islámský stát téměř současně útočil i na šíitské komunity v libanonském Bejrútu a iráckém Bagdádu.

Moralizovat a napomínat všechny, které upřímně zasáhly události v Paříži, že současně nevyjadřovali stejnou lítost nad útoky v Libanonu a Iráku, nepovažuji za šťastné. Reakce Evropanů je zcela přirozená a lze se jí těžko vyhnout. Přesto bychom útoky v Bejrútu a Bagdádu neměli zcela opomíjet. Ukazují totiž na důležité souvislosti.

Francie je nejdosažitelnější západní cíl

Útok na Francii není útokem jen na tuto konkrétní zemi. Jde o útok na „dekadentní“ Západ jakožto jednoho z úhlavních nepřátel Islámského státu. Tvrzení, že teroristé zaútočili právě ve Francii, aby se pomstili za její angažmá v Sýrii, je třeba vnímat spíše jako záminku. Ano, Francie se v Sýrii angažovala již před útokem, ale zdaleka ne tolik jako jiní aktéři.

Proč tedy ze Západu zrovna Francie a ne třeba USA? Protože ve Francii mají džihádisté lepší zázemí. Mnoho bojovníků Islámského státu přišlo do Sýrie a Iráku z Francie. Leckteří se vrátili. Je zde mnoho spících buněk.

Francie je z tohoto pohledu pro násilné islamisty jedním z nejlépe dosažitelných západních cílů. A i když se objevila informace, že na místě jednoho z útoků byl nalezen falešný syrský pas, který se měl do Schengenu dostat přes Řecko, zrovna v případě Francie nejsou podobné manévry vůbec nutné.

Islámský stát chce vyhladit šíitské muslimy

Sebevražední atentátníci v libanonském Bejrútu ve čtvrtek zavraždili 43 lidí a dalších 239 zranili. Měla to být pomsta libanonskému Hizballáhu za to, že jeho bojovníci v Sýrii i Iráku bojují proti Islámskému státu.

A několik hodin před útokem v Paříži Islámský stát udeřil i na pohřbu provládního šíitského bojovníka. Zemřelo 18 lidí, dalších 41 bylo zraněno.

Zakladatel wahhábismu Muhammad ibn Ab al-Wahhab považoval šíitské muslimy za nevěřící psy. V devadesátých letech 20. století toto pojetí oživil velký muftí wahhábistické Saúdské Arábie Abd al-Aziz ibn Baz.

I proto chce Islámský stát vedle „dekadentního“ Západu a nemuslimských menšin Blízkého východu vyhladit i šíity. Jeho brutální salafistický džihádismus totiž čerpá především ze saúdského wahábbismu.

Saúdská Arábie je součást problému

A tím jsme se dostali k jedné poněkud nepříjemné pravdě. Saúdská Arábie, vážený spojenec Západu na Blízkém východě, není kýženým řešením problému s džihádisty. Saúdská Arábie je součástí problému.

Saúdská Arábie v září přišla s nabídkou, že v Německu postaví 200 mešit. Reagovala tím na vlnu kritiky, která se na království snesla za lhostejnost vůči uprchlíkům z válkou postižené Sýrie. Na hlavu si tehdy ťukal kdekdo. Saúdové tím však sami nechtěně poukázali na to, kdo připravuje půdu extremismu v Evropě i na Blízkém východě.

Království neváhá investovat své petrodolary do šíření wahábbismu, kdykoliv a kdekoliv to je možné. Právě tento faktor významně přispívá jak k radikalizaci druhé či třetí generace muslimských imigrantů v Evropě, tak k expanzi Islámského státu na Blízkém východě. Saúdská Arábie zasazuje semínka své extremistické varianty sunnitského islámu a Islámský stát sklízí úrodu.

Pokud se nám snad časem podaří zničit Islámský stát, ale kolem Saúdská Arábie budeme i nadále našlapovat po špičkách, vzestup dalších džihádistických skupin bude jen otázkou času.

Je třeba bojovat proti skutečnému nepříteli

Jak velice případně poznamenal Scott McConnel v magazínu The American Conservative, nyní bude zásadní, aby se v reakci na Paříž bojovalo proti skutečnému nepříteli. Aby nedošlo k něčemu podobnému, jako když se po 11. září s válkou proti terorismu svezla válka v Iráku, který s 11. zářím neměl co do činění.

Naopak, nepořádek a mocenské vakuum, které v zemi vznikly, vedly k vzestupu džihádismu v zemi a v konečném důsledku i k dnešnímu stavu. Podobně i dnes existují snahy rozličných aktérů zneužít všeobecného rozhořčení vůči Islámskému státu ke svým velmi odlišným cílům – Erdoganovo Turecko k vyřizování účtů s kurdskými milicemi, spousta dalších ke svržení diktátora Asada.

V době, kdy vrcholila jednání o íránském jaderném programu, se éterem šířilo strašení šíitským Íránem. Úspěšná dohoda totiž otevírá dveře k normalizaci vztahů s tímto státem. K nelibosti právě Saúdské Arábie.

Stejně jako Islámský stát i wahábbistická Saúdská Arábie vede nemilosrdnou válku proti šíitským muslimům, kdekoliv je to možné. Při svém počínání nemá přílišnou snahu pomáhat západním zájmům, spíše se snaží využívat Západu k vlastním zájmům. Nechat se materiálně a logisticky podporovat v brutální kampani Jemenu nebo lobbovat za útok na Írán.

Po útocích v Paříži, Bejrútu a Bagdádu by bylo v první řadě dobré přestat dělat Saúdům užitečné idioty. V druhé řadě pak přemýšlet, zda šíité náhodou nejsou našimi logickými spojenci ve válce proti Islámskému státu.