‚Se zákazy a tresty se to přehání. Svobody ubývá‘

Většina lidí, jež nemá s dodržováním pravidel žádné problémy, začíná mít pochybnosti, jestli žije ve svobodné společnosti. Politici se lidem zbytečně snaží nařizovat, co je pro ně dobré, a chránit je před sebou samými, říká v rozhovoru pro Týdeník Echo předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Vláda přijímá čím dál víc zákonů, které mají někoho kontrolovat nebo za něco trestat. Zužuje se prostor důvěry a svobody?

Ten pocit mám dlouhodobě. Nejde jen o represi. Právo se čím dál víc zahušťuje. Regulace se rozšiřuje i tam, kde dřív nebyla a připadala nám zbytečná. Nejvíc toho přibývá v oblasti veřejného práva. Tam, kde se ukládají různé zákazy a příkazy a s nimi související sankce. Kdyby byl stát schopný z odstupu posoudit, kam to došlo, musel by si přiznat, že už ani neví, jaké všechny zákazy, příkazy a omezení vyplodil. Natož aby je byl schopen kontrolovat a vynucovat.

Klesá se zvyšováním příkazů a zákazů schopnost je vymáhat?

Je to podobné, jako když vidíte bezradnou utahanou maminku, která je na všechno sama. Děti po ní lezou. Ve stresu začne vyhrožovat a zakáže jim nejdřív jednu, pod zvyšujícím se tlakem druhou, pak třetí věc. Ještě jim vyhrožuje, že až se vrátí domů táta, bude to ještě horší. A pak nic z těch výhrůžek nesplní. Už nemá sílu ani motivaci. Tím ztrácí autoritu právo a instituce, jež slouží k tomu, aby to právo prosazovaly.

Proč těch příkazů tak přibývá?

Má to více důvodů. Když lidé vidí, že něco není v pořádku, říkají politikům: dělejte s tím něco. Ti politici by ale měli mít odvahu říct, že to, co se stalo, je velmi špatné. Ale měli by hned vysvětlit, že je to potřeba vidět v širších souvislostech. Nereagujme hned na každou jednotlivost novými obecnými zákony, příkazy a zákazy. Tím, že se na konkrétní problém vymyslí nový příkaz nebo zákaz, se zase nastaví prostředí, které bude omezovat miliony dalších lidí, kteří nepotřebují být v ničem omezováni. Někde vyhoří dům, a vy hned přijmete hurá zákon, že si všichni musí upravit technické parametry svých komínů a každý rok si je musí nechat kontrolovat.

Přehání se to se snahou chránit lidi před nimi samými a důsledky jejich chování?

Z toho vzniká ta přemíra regulace. Velmi často se úplně zamlčují dopady regulací na část společnosti, která nemá vůbec žádný problém s dodržováním pravidel. Nepotřebuje, aby se jí přidávaly žádné další povinnosti. Ta regulace je obtěžuje. Ta většina, která nemá s dodržováním pravidel žádné problémy, pak právem začíná mít pochybnosti, jestli žije ve svobodné společnosti. Nejhorší je, že ty zákazy jsou často vedeny těmi nejlepšími úmysly. My vás ochráníme. Přece potřebujete být v bezpečí. Musíte se ale zamýšlet nad tím, jestli lidé skutečně potřebují, aby nad nimi někdo pořád držel deštník a podával jim tu pláštěnku. Stavěl před ně plot, aby si proboha nějak neublížili. Měli bychom přece chtít, aby každý člověk byl odpovědný sám za sebe a za svou rodinu. A přitom mu pořád říkáme: my víme líp než ty sám, co je pro tebe dobré. Co smíš a nesmíš, a proto ti to dobro tady zákonem nařídíme. A když to své dobro porušíš, budeme tě za to trestat.

Celý rozhovor najdete v novém speciálu Týdeníku Echo 30 ROZHOVORŮ, který si můžete objednat zde.