2 Křivdy komunismu

Zemřel v Osvětimi, pro komunisty byl ale kolaborant

PŘÍBĚH

Rozsáhlý majetek se vrací do rukou potomků rodu, který nacisté téměř vyvraždili v době holocaustu. Náprava poválečných majetkových křivd na židovské rodině Fischmannů udělala krok dopředu. Obecní úřad Puklice na Jihlavsku úředně oznámil změnu adresy a odstěhoval se z budovy velkostatku Fischmannových, kde sídlil od roku 1947.

„Nebylo to z mojí vůle, mohli zůstat. Zámek si ponechám ve svém vlastnictví,“ sdělil restituent Michal Fábry. Michal Fábry je synem Elišky Fischmannové, která s bratrem Vítězslavem jako jediná z rodiny přežila holocaust. Rozsáhlý majetek byl rodině po válce zabaven státem coby kolaborantům, bez ohledu na fakt, že většina rodiny zahynula v plynových komorách. 

„Žil německým způsobem života“

Velkostatkář Richard Fischmann zahynul v Osvětimi 11. února 1942, dědické řízení se nikdy nekonalo. Jen zabavení rodového majetku formou arizace majetku a později po válce podle dekretu o zabavení majetku zrádců a kolaborantů s nacistickým režimem. Fischmannova smrt v koncentračním táboře se přehlížela. Stačilo prohlášení o tom, že Fischmann „žil německým způsobem života“.

Přitom dlouholetí zaměstnanci Fischmannova velkostatku písemně dosvědčili jeho vlastenecké vystupování i pronájem dvou místností v zámečku ve prospěch Sokola. Konfiskační vyhlášku to neovlivnilo.

Hlavním argumentem pro konfiskaci byl fakt, že továrník Fischmann vyřizoval úřední korespondenci v jazyce německém a v tomto jazyce vedl i hospodářské knihy. Námitky rodiny Fischmannů proti konfiskaci ONV Jihlava i Zemský národní výbor v prosinci 1945 zamítl. Na Fischmanna nahlížel český stát jako na Němce.

Na životním příběhu Elišky Fischmannové a jejím poválečném návratu do Puklic postavila svůj příběh Radka Denemarková v knize Peníze od Hitlera.

Velkostatkář Fischmann a celá jeho rodina se ve sčítání lidu roku 1930 přihlásili k židovské národnosti, jeho děti navštěvovaly české školy. Fischmannův syn Vítězslav se vrátil v létě 1945 na rodné Jihlavsko jako voják Svobodovy armády s nedoléčeným průstřelem ramene po útěku z tábora smrti v jižním Polsku. Do armády se přihlásil v Trebišově.

Jeho sestra Eliška byla s rodiči poslána do Osvětimi. Prožila selekci dr. Mengeleho, byla poslána napravo. Přežila. Zbytek rodiny poslal Mengele nalevo. To znamenalo plynovou komoru.

Sourozenci Vítězslav a Eliška přežili válečné útrapy, ale mohli jen bezmocně přihlížet zabavení rodového majetku pod smyšlenou záminkou otcovy zrady na českém národu, protože byl Němec.

Fischmannovi versus Puklice

Benešovy dekrety ale stanovily také neplatnost majetkových převodů po 29. září 1939 pod tlakem rasové nebo politické perzekuce. Tohle ustanovení bylo v roce 1945 přehlíženo, majetek židovského rodu byl značný a vidina jeho zabavení státem a pozdější rozdělení mezi Fischmannovy sousedy v Puklicích velice lákavá. Nepomohl ani dopis sourozenců Fischmannových ministrovi vnitra Václavu Noskovi na nezákonný postup.

Ministerstvo zemědělství roku 1947 přidělilo židovský zámeček v Puklicích do užívání Místnímu národnímu výboru. Po roce 1989 svitla potomkům naděje v podobě zákonů o nápravě majetkových křivd. Ačkoliv český parlament přijal po roce 1989 hned dva zákony (č87/91Sb. a č. 229/91 Sb.), žádný z nich se netýkal navracení židovského majetku. Eliška Fischmannová žádala počátkem devadesátých let Puklice o veřejnou rehabilitaci svého otce Richarda Fischmanna. Na zámeček v Puklicích měla být podle jejích představ umístěna pamětní deska.

Obec Puklice ale blokovala vydání rodového majetku s poukazem na údajnou německou národnost. Případ se dostává až k výboru OSN pro lidská práva, který k němu zaujal stanovisko roku 2001. Místo veřejné rehabilitace židovského rodu ale začíná dlouholetý soudní spor „Fischmannovi versus Puklice“. Podstatou sporu je fakt, kdy Richard Fischmann přišel o majetek a zda byl německým státním příslušníkem. Tím by bylo ovlivněno i případné vydání majetku.

V lednu roku 2012 rozhodl Krajský soud o tom, že Vítězslav Fischmann nikdy nepřestal být československým občanem. Soud také konstatuje, že „došlo ke zneužití dekretu č. 108/1945, neboť šlo nepochybně o majetek oběti nacismu a nikoliv jeho představitelů“.

„Rehabilitace mé rodiny je moje povinnost, protože jsem přežila,“ řekla redaktoru Stanislavu Mottlovi Eliška Fischmannová. Eliška Fischmannová umírá v roce 2006. V právním sporu poté pokračoval její syn Michal Fábry. Až po komunálních volbách 2010 přestává obec Puklice svými žalobami blokovat vydání majetku. A nyní obecní úřad oznámil, že se téměř po 70 letech z budovy velkostatku vystěhoval.

Na životním příběhu Elišky Fischmannové a jejím poválečném návratu do Puklic postavila svůj příběh Radka Denemarková v knize Peníze od Hitlera.


Vážení čtenáři,
internetový deník Echo24 se rozhodl změnit podobu čtenářských diskuzí pod texty, které na našich stránkách publikujeme. Diskuzí se nově mohou účastnit pouze ti čtenáři, kteří jsou přihlášení a kteří mají zaplacený nějaký typ předplatného. To si můžete pořídit již od 149 korun měsíčně zde.

K tomuto kroku jsme se rozhodli kvůli neúměrně velkému počtu diskutujících, kteří nerespektovali pravidla slušné diskuze, napadali ostatní diskutéry a podobně. Navíc používali i různé anonymizéry, které jim umožňovaly se do diskuze vrátit i poté, co jim redakce jejich účet zablokovala.

Kvůli malému počtu členů redakce nebylo v našich silách neustále procházet všechny diskuze a mazat urážlivé či jinak nevhodné příspěvky. Slušní diskutující jsou nadále na našich stránkách vítáni.