Jak nepustit důchodce k volbám

Ke konci třetího čtvrtletí minulého roku pobíralo důchod od České správy sociálního zabezpečení zhruba 2,9 milionu lidí. Z toho starobní důchody představují asi 2,4 milionu, což je téměř třetina oprávněných voličů. Je celkem prokazatelně doloženo, že senioři se u nás většinově přiklánějí k levici, která tradičně hájí jejich zájmy. Podle loňského průzkumu CVVM se mezi dotázanými ve věku od 60 let výše hlásily k levici nebo k levému středu téměř tři pětiny lidí.

Senioři navíc bývají nadprůměrně disciplinovaní voliči – podle Kláry Plecité ze Sociologického ústavu Akademie věd, která analyzovala výsledky sněmovních voleb v letech 2006 a 2010, byl ve věkové kategorii 65 a více let nejmenší poměr nevoličů.

S neotřelou myšlenkou, jak vyřešit problém se silnou skupinou penzistů a dalších nepracujících voličů, přišel Jean-Michel Paul, šéf londýnské investiční společnosti Acheron Capital. Ve své glose na názorovém webu agentury Bloomberg napsal, že situace vyžaduje zásadní revizi politického procesu tak, aby se přizpůsobil nové demografické realitě. Za možné východisko označil povinnou volební účast, která už funguje například v Austrálii nebo Belgii. Zmiňuje ale i „více radikální přístup“, jenž by prý parlamentní demokracii vrátil k jejím kořenům: ve dvoukomorovém parlamentním systému by jednu komoru volili pouze plátci daní nebo lidé jinak přispívající společnosti. Tato komora by měla právo veta nad státním rozpočtem. Do druhé komory by pak volili všichni občané.

Návrh britského manažera lze chápat spíš jako pokus o kacířskou provokaci. Přiznejme si však, že se pohybujeme v lepším případě na úrovni akademické debaty. Těžko si představit, že současné sněmovny začnou ústavními většinami měnit politický systém částečně podle vzoru z 19. století nebo že by něco takového schválili voliči v referendech.

Faktem nicméně zůstává, že problém existuje a s postupujícím časem se zvětšuje.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání TÝDENÍKU ECHO