ODS prý už přestane s masochismem
Občanští demokraté v pátek měli mimořádný kongres, který si předseda Petr Fiala vymyslel před několika měsíci ve chvíli zoufalství nad stavem strany. Důvodem kongresu nebylo nic jiného než dát veřejnosti najevo: ještě tu jsme.
Mediálně se to tak docela nepovedlo, zájem médií je malý, ale kdo mohl před čtvrt rokem čekat, že tento víkend občanské demokraty zastíní takové události, jako je příměří mezi Kyjevem a Moskvou.
Fiala měl téměř půl druhé hodiny trvající řeč, která sice přes značnou míru obecnosti byla dobrá, ale asi tak každých pět minut se ukazovalo, jak moc se řečník musí nutit do lídrovských figur a gest. ODS představila čtrnáct programových tezí v duchu „zpátky ke kořenům“, ale samozřejmě že dnes je v takovém stavu, že o program půjde, teprve až jí bude přiznána elementární důvěryhodnost.
Petra Fialu to nebaví, odmítá sypat si pořád popel na hlavu, ale ani on není prost pokušení svézt se na vlně - viz poznámka v projevu, míněná asi napůl žertovně, že v ODS už se nekrade a „…není ano co“. Je to populismus pro novináře a tzv. tvůrce veřejné debaty. Ve stejném duchu občas Fiala mluví i v rozhovorech, ze stejného soudku je jeho přehnaně opatrná reakce na výkony „olomouckých“ v kauze Nagyová. O míře zkaženosti ODS v minulých letech ať se vede bezohledná, ale co možná nejpřesnější debata, k jejímž sledovaným veličinám by měla patřit také bilance všech těch mediálních kauz, obvinění, žalob a soudů z posledních cca dvou let. Podle dosavadních výsledků, kdy například Lenka Bradáčová bude mít plné ruce práce s odsouzením i takového výstavního „zlojeda“, jako je Marek Dalík, to zlatý déšť nebude. Na skutečném poměru horkého vzduchu a reálné skutkové podstaty docela záleží, protože čím víc toho prvního, tím menší by byla oprávněnost lidového naštvání, z něhož se živí Okamura, Babiš a tzv. protikorupční aktivisté.
V jiných stranách než ODS by vždycky, i ve chvíli, kdy byly nejvíc na dně, bylo nepředstavitelné, aby předseda veřejně činil paušalizující narážky, že nějaká signifikantní část jeho kolegů by kradla, kdyby ještě bylo co. Jistěže občanští demokraté byli nadprůměrně zasaženi klientelistickými sítěmi, což je dáno nejvíc tím, že kraje kdysi zaváděla nepopulární vláda, a do prvních krajských zastupitelstev občané nespokojení s vládou masově navolili je, hlavní sílu opozice.
Průnik pochybných krajských struktur až do ústředí je známá věc, známá tak, že i média si mohou být jista obeznámeností svých příjemců s tématem. Ale například sociální demokracie má aféry taky – tzv. „Dědicova“ aféra na Ostravsku je minimálně srovnatelná s příběhy kolem kmotrů Nováka či Oulického – celostátně ale na Sobotkovu vládu žádný zaznamenáníhodný dopad nemá. To, kromě vyššího výskytu býčích šíjí, zlatých řetězů a špičatých bot na akcích ODS před pár lety, souvisí i se škodolibostí, již vůči této straně chová většina novinářů a lidí, co mají přístup do větších médií – z důvodů často spíš ideových než tzv. protikorupčních. Ale co je dobrého na tom, aby vyhynula strana, která ve svých lepších chvílích zastupuje a teď chce znovu zastupovat v české společnosti klasický liberalismus? Tzv. progresivních liberálů dnes v republice máme dost, od Zelených a dienstbierovského křídla socdem až po TOP 09.
