Svátek demokracie v Iowě

Slovy „svátek demokracie“ se nemá plýtvat bez rozmyslu, ale pondělní primárky v americké Iowě si takové označení zaslouží. Ne proto, že by rozhodly o osudu prezidentských voleb. Nejen, že to jsou první primárky v řadě, jež může trvat dlouhé měsíce. Ani nemají tradici něco rozhodovat – obyvatelstvo tohoto zemědělského státu přeje radikálnějším kandidátům než průměr celé Ameriky. Tamní republikáni jsou společensky konzervativní, velký podíl mezi nimi mají křesťanští evangelikálové a v nedávné minulosti hned dvakrát vynesli do čela kandidáty reprezentujíc tento okraj politického spektra. Ani bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee (2008), ani senátor z Pennsylvánie Rick Santorum (2012) nominaci své strany na prezidenta nezískali. Senátor John McCain v roce 2000 dokonce Iowu vynechal, a dlouho se zdálo, že by mohl nominaci získat. Žádné „jak Iowa, tak Amerika“ rozhodně neplatí. Ale první skutečné volby v kalendáři ukázaly, že primárky se budou odehrávat podle zákonů politiky. Zrušily virtuální realitu, která posledního půl roku panovala do jisté míry v obou politických stranách.

Donald Trump byl extrémním případem toho, čemu se v sociologii dlouho říká bandwagon effect. Vedl, protože vedl. Trump tuto lidskou potřebu být ve vítězné většině svých spoluobčanů dovedl k dokonalosti – či k vyprázdněnosti. Poslední měsíce, poté, co několika rozmáchlými tahy načrtl obrysy své politické persony, už mluvil hlavně jen o tom, že vede v průzkumech. Novináři o něm neúnavně dál psali, televize o něm neustále referovaly, přenášely živě jeho mítinky s takovou frekvencí, jako u žádného jiného kandidáta. To je důležité v americkém systému, kde je povolena komerční politická reklama. To znamená, že kandidáti si jí musí kupovat, aby zůstali konkurenceschopní. Trump nemusí, píšou a mluví o něm zadarmo. Za leden o něm bylo v hlavních večerních televizních zprávách tří největších stanic celkem 157 minut. Druhému za ním, texaskému senátorovi Tedu Cruzovi, bylo věnováno 79 minut (protože na sebe ten měsíc s Trumpem hodně útočili). Třetí, floridský senátor Marco Rubio, dostal deset minut.

Toto očekávání vítězství vyvolalo mezi jeho podporovateli velmi iracionální a agresivní náladu. Nejen jednotlivci na sociálních sítích, ale i televizní komentátoři a moderátoři vyvolávali atmosféru, že je nejen rozhodnuto, ale že je přímo hanebné, zkorumpované a neamerické aktivně podporovat někoho jiného. „Lid už přece promluvil,“ řekla doslova jedna moderátorka stanice Fox News. Jak už to bývá, opojení vyvolalo v některých lidech ty nejhorší tendence. Nebylo těžké se v uplynulých týdnech přesvědčit, kolik ignorantů, rasistů a antisemitů v řadách Trumpových příznivců je. Slabší povahy mezi Trumpovými odpůrci už se mohli vidět v koncentračních táborech. Zároveň zjevná neobeznámenost s elementárními fakty o čemkoli svědčila o tom, že Trumpovi se podařilo vtáhnout do politického procesu řadu nových lidí. Což, když se to řekne takto neutrálně, se zpravidla považuje za dobrou věc. Ale člověk má být opatrný v tom, co si přeje.

Nakonec se ukázalo, že Trump skutečně přitáhl do politického procesu nové lidi – aby hlasovali proti němu. Iowské kaukusy přilákaly rekordní účast, takovou, že počet hlasů by i letošnímu třetímu v roce předchozího rekordu stačil na vítězství.

V době, kdy řada politických aktivistů naléhá, abychom, když jsme v tom jednadvacátém století, konečně zavedli elektronické volby, jsou kaukusy v Iowě hrdým anachronismem. Člověk nejen že musí vstát od počítače a přijít někam odvolit. On tam musí dokonce delší dobu sedět a vyslechnout projevy svých spoluobčanů, kteří byli určeni k tomu, aby přednesli důvody, proč podpořit svého nominanta. Pak se diskutuje, pak se nechodí za žádnou plentu, ale lidé se rozdělí do skupin příznivců jednotlivých kandidátů a sečtou se jejich počty. Týmy expertů z mezinárodních institucí šířících dobré praktiky voleb by z toho asi švihlo.

V Iowě to znamená, že kandidáti musí osvědčit schopnost pracovat s voliči. Musí si včas najít v každém jednotlivém volebním okrsku člověka,, tzv. kapitána, který za něj bude bojovat, a musí s tím člověkem dlouho pracovat. Druhdy favorizovanému Jebu Bushovi, který utratil ze všech kandidátů nejvíc peněz na volební štáb a inzerci, se v jednom volebním okrsku přihodilo, že tam žádného takového kandidáta neměl. I to je svátek demokracie, když se takto hmatatelně potvrdí, že za peníze se vítězství skutečně koupit nedá.

Lze říci, že ve skutečnosti výsledek byl tak trochu konvenční, každopádně vyvsvětlitelný. Pro Teda Cruze, silně identifikovaného s evangelikály, byla Iowa od počátku žírnou půdou. O to méně pro newyorského magnáta, který na mítincích chvatně předstíral obeznámenost s křesťanskou vírou a praxí. Cruzovo vítězství bylo nekonvenční jen v jedné věci: vyslovil se pro zrušení dotací na bioetanol. Iowští farmáři na ně mají návyk a chtít jim je vzít se považuje za politickou sebevraždu. Ale o tom, že Cruz buduje masivní organizaci a síť dobrovolníků, zatímco Trumpovi schází, se taky vědělo dlouho. Přitom by ji potřeboval o to víc, že se spoléhal na prvovoliče. Ve stejné logice lze říci, že příští stát, New Hampshire, může pořadí obrátit. Je nakloněn konvenčnějším kandidátům a hlasuje se v něm normálně. Trump se navíc dopustil banální katastrofální chyby – odmítl se účastnit poslední předvolební debaty týden před kaukusy kvůli tomu, že prý vůči němu moderátorka Megyn Kellyová není fér. Zdálo se, že může všechno, davy Trumpových příznivců častovali na sociálních sítích Kellyovou urážkami. Fox News necouvla, debata se odehrála a Trumpův bluf nevyšel.

Marco Rubio překonal očekávání vyvolaná průzkumy a skončil třetí, přičemž mu do druhého místa moc nescházelo. Včasným a krátkým projevem po vyhlášení výsledků ale dokázal vyvolat dojem, že div nevyhrál. I to něco naznačuje. Neříkal nic moc jiného než jindy, jenže hodně lidí jeho standardní projev slyšelo poprvé. Ted Cruz se naopak pustil do obšírného řečnění v trvání vyvolávajícím asociace na diktátora, před nímž jeho rodiče utekli z Kuby, až mu i po třiceti dvou minutách ustřihla přímý přenos i pravicová Fox News. Cruz je mnoha lidem nesympatický včetně naprosté většiny jeho kolegů v senátu, a jeho řečnická nezdrženlivost připomněla, že to nemusí být jen ideologií a zásadovostí, jak Cruz tvrdí.

Republikány teď čekají konvenční primárky. New Hampshire je stát, kde mají zbývající kandidáti možná poslední šanci ukázat, že je předčasné je odepisovat. Pokud někdo ze zbytku startovního pole neudělá dobrý výsledek, bude na čase, aby odstoupili. Dál by se rozhodovalo mezi Cruzem jako představitelem radikálnějších konzervativců, Rubiem jako kandidátem přijatelnějším pro establishment a Trumpem. Ten má svou potenciální voličskou základnu, lze ji definovat sociálně – méně vzdělané, sekulárnější bílé obyvatelstvo, na něhož republikánské elity v posledním desetiletí zapomněly. Ale Trump už není nevyhnutelný, už si nevystačí s reality show, bude muset mluvit konkrétněji o tom, co chce v úřadě dělat, už si nevystačí s tím, že problém XY vyřeší tak rychle, „až se vám z toho hlava zatočí.“ Trump hned dvakrát v posledním roce tweetoval slova legendárního golfisty Waltera Hagena „Nikdo si nepamatuje, kdo skončil druhý.“ Teď se ocitne v nekomfortní situaci toho, kdo bude muset dokazovat, že to není pravda.

Dramatické bylo i dění mezi Demokraty. Tam se na výsledek čekalo dlouhé hodiny, dlouho se zdálo, že bývalou ministryni zahraničí socialista z Vermontu Bernie Sanders porazí. Před rokem nad ním v Iowě podle průzkumů vedla o 53 procent. Před půl rokem o 28, před měsícem o 13 procent. A nakonec z toho byla nula.

Hillary představuje jinou variantu dysfunkce politického establishmentu. O jejích omezeních jako kandidátky všichni dávno věděli, ale nikdo ve stranické elitě se nedokázal postavit jejímu nároku a ambici. Teď se nad ní vznáší nebezpečí obvinění z trestního stíhání kvůli tajným informacím na jejím soukromém e-mailovém serveru – poklesek velmi clintonovský. Lidé, kteří byli v kuloárech povzbuzování, aby to zkusili – jmenovitě viceprezident Joe Biden a senátorka Elizbeth Warrenová – teď možná doma litují. Nechali se zastrašit ženou, která zvítězila nad vermontským radikálem téměř doslova jen kvůli náhodě. Podle pravidel iowských demokratů totiž v případě rovnosti hlasů v kaukusech rozhoduje hod mincí a Hillary takto získala tři delegáty.

No není to svátek demokracie?