Nejsou nápady, nikdo neumí dělat zábavu

Moderátor Libor Bouček má za sebou několik nepřehlédnutelných televizních přenosů: po Českém slavíkovi bylo pozdvižení, jak to, že směla bodovat rasistická kapela Ortel, po hudebních cenách Anděl byl rozebírán projev zpěvačky Lenky Dusilové, která vprostřed své písně vyzvala ke kázni prezidenta Miloše Zemana, pak přišlo finále Eurovison Song Contest, čili televizní show kvalit, jaké na tuzemských stanicích nejsou k vidění, a nakonec to byl fotbalový Galavečer Synot ligy, vysílaný chvíli po uveřejnění videa s opilým rozhodčím a fotografie námluv klubových majitelů z posledního kola první ligy. Jsou na ní předseda fotbalového svazu Miroslav Pelta a majitel příbramského klubu Jaroslav Starka. Jak by moderátor v takových chvílích měl postupovat? Má na takové nahrávky a emocionální smršť kolem nich reagovat? „Ne. Kvůli čemu bych do měl rýt třeba do Pelty? Kvůli té „rodinné“ fotce před zápasem? Nepřišla mi zásadní, předsedy svazu si vážím a navíc bychom se dublovali, protože on to glosoval nejlíp. Když řekl, že je dobře, že jsme to všichni přežili ve zdraví, dal to prostě líp než já.“

Jak to, že těch velkých akcí moderujete tolik?

Těžko říct, můžeme to strukturovat: Eurovize, to jsou tři přímé přenosy ze Švédska, které vyžadují znalost anglického jazyka na takové úrovni, aby člověk byl schopen elementárního simultánního překladu. Moderátorů, kteří něco takového zvládnou, tu asi moc není. To může být jeden z důvodů, proč to padlo na mě. Co se týče fotbalu, ten miluju a věnuju se mu dlouho – první Euro jsem dělal v roce 2008. Fotbal mi od té doby zůstal, ostatně Galavečer Synot ligy jsem dělal potřetí nebo počtvrté. Co se týká Ceny Anděl, lákala mě, i když léta dělám Českého slavíka, dlouho. Dělal jsem svůj první přímý přenos v roce 1999 a chtěl se vrátit, protože jsem chtěl pojmenovat rozdíl mezi Slavíkem a Andělem. Abychom nezapomněli, roky dělám Miss. Vlastně si tu vaši otázku kladu taky, ale asi nejsem ten, kdo by na ni měl odpovědět.

Nehrozí v tom současném přívalu přeboučkování a vzájemná únava s diváky?

Snad ne. Leda by k tomu přibyla cyklika, pravidelný pořad. Jenže Máme rádi Česko se teď vysílá sporadicky, já teď vlastně dělám jenom eventy – a když to vezmeme vážně, tak třeba Eurovision Song Contest nebyl mainstream. Dívali se na to lidi, kteří mají rádi muziku a televizi a hledají novinky. Totéž je u oněch ostatních věcí. Samozřejmě mám obavu, že celkově toho může být moc, to riziko si uvědomuji. Ale na podzim zatím nic nemám. Snažím se to vyrovnat, protože v téhle branži okoukáním můžete zničit značku, takže s tím je nutné pracovat. Vlastně ani v létě nebudu vidět, protože nejsem tvář žádné televize, nemám nikde kontrakt. Takže televize mě neždímá. Každopádně to, co prožívám poslední dva roky, je maximum.

Jaká je konfrontace s tím, když hledíte na ty neuvěřitelné show Eurovize?

Všimnete si, kolik je v tom peněz. Když tu proběhlo asi půldenní extrémní nadšení z Gabriely Gunčíkové a hlásalo, že mohla dokázat leccos, třeba i vyhrát, muselo se vedení České televize, pokud se tahle myšlenka k němu dostala, zhroutit. Protože následující ročník soutěže vždy pořádá země předešlého vítěze. A náklady se v tomto případě pohybují přes půl miliardy, to by Českou televizi dostalo do strašných svízelů. Ale nemohla by odmítnout, protože jde o velkou čest. Jinak nevím, co je tím kouzlo, ale taky mě to bavilo. Přitom sám postupuju podobně jako letos švédští moderátoři: od prvních zkoušek příliš neměním text. To se mi líbilo i na nich, neměnili připravené. Přitom byli elegantní a nenucení, byť to měli připravené…

Byli nabiflovaní?

To se řekne u nás, oni to prostě měli nazkoušené. A k tomu patří, že výsledek divákovi připadá přirozený. Anthony McPartlin a Declan Donnelly v Británii mají tým scenáristů a leckdy i čtečku, přitom divák je nadšený z toho, jaké mají ti dva okamžité nápady. Je zajímavé, že my tady všechno jedeme z hlavy. Nemáme čtečku ani kartičky. Když sem někdo přiveze licencovanou show, hned se ptá: kdo je scenárista moderátorů, kdo je scenárista porotců, kdo je scenárista hostů, kde máte čtečku? My to nemáme, odpovídáme. Těch pár zdejších moderátorů jede z hlavy, no šílenost. Kdežto oni jsou naučení a přirození.

A šílení kolem Ortelu?

I k tomu se dá stavět jednoduše: Ortel podle právních analýz neporušuje zákony, takže neexistuje důvod vyloučit ho ze soutěže popularity. Zatímco Řezník podle právní analýzy pravidla porušil. Navíc nebyl součástí Slavíka, byl oceněn v rámci vložené soutěže Hvězda internetu, která má jiná pravidla než Slavík. On klidně mohl vyhrát zpěváka. Zkrátka čemu jinému věřit než právu?

Jasně, ale s člověkem lomcují emoce.

Podívejte, Kryštof boduje, ale většinou na předávání cen pošlou zástupce. Tomáš Klus boduje, většinou ale nepřijde nebo pošle zástupce. Ať všichni, kdo nepřijdou a přitom se ptají, jak je možné, že vyhrává Ortel, aktivují své fanoušky stejně, jako to dělá právě Ortel. Měl bych jistě zvláštní pocit, kdyby Ortel porazil Kabáty, ale takhle co? Přišli, byli pokorní, nic neřekli, nebyli politicky angažovaní. Jejich muziku neposlouchám, nesdílím jejich názory. Jestli ale existuje něco spravedlivého, kde jsou autorizované, absolutně čisté hlasy, je to Slavík. Takže umístění Ortelu odráží názor lidí, tak to je. Měňme tedy názor lidí, než abychom říkali: Ty jo, Ortel ve Slavíkovi, to je šílené. Jenomže to je realita, podívejme se na venkov. Lidi mají strach z něčeho, co tu není, ale místo aby řešili, jak mají politici pracovat, brojí proti nepřítomnému. To je šílené. Jestli Ortel otevřel nějaké téma, které všechny pobídlo k rozhovoru, je to dobře.

Celý rozhovor najdete v novém speciálu Týdeníku Echo 30 ROZHOVORŮ, který si můžete objednat zde.

---

Libor Bouček (35) je moderátor a producent, herec a dabér. Vystudoval produkci na DAMU, moderoval či moderuje v rádiích Evropa 2 a Frekvenci 1. V televize kromě již zmíněných pořadů moderoval například reality show Vyvolení, talentovou show Československá Superstar, ale i dvě fotbalová Eura. Živě na stadionech bývá průvodcem například tenisových daviscupových a fedcupových reprezentačních zápasů.