Jak bude po volbách

Současná koalice se rozpadá, o tom není sporu. Znamená to, že jednotlivé strany teď prosazují svou vlastní politiku bez ohledu na dosavadní partnery. Nápadné to je zvláště u ministra financí Ivana Pilného, jehož aktivity jsou předzvěstí, jak to bude vypadat po volbách, pokud je ovládne hnutí ANO.

V navrženém rozpočtu má vysoko přestřelené výdaje a značně podseknuté příjmy. Má tedy volně k dispozici částku nejméně na úrovni padesáti miliard. Mohl by jejich pomocí úplně zrušit rozpočtový schodek, ale k tomu se nikterak nemá. Nechutí zlikvidovat deficit se Pilný neliší od svých předchůdců, zajímavější však je, že peníze daňových poplatníků, které tak má k volnému použití, využívá k mocenským účelům. Nasnadě je úvaha, že jen plní zadání svého mistra, Andreje Babiše.

Během uplynulého týdne pochodovalo na ministerstvo financí procesí ministrů, kteří přemlouvali Pilného, ať jim přidá stovky milionů či miliardy na samé potřebné věci, pro které v rozpočtu přes veškerou snahu nenašli žádné peníze. Pilný vždycky něco našel, výjimkou je však vicepremiér Pavel Bělobrádek, jenž, jak známo, žádá peníze na výzkum. Jde o méně než tři miliardy. Celé je to podivné. Všichni souhlasí s tím, že výzkum je prioritní oblast, kterou Češi musí rozvíjet, pokud chtějí obstát v hospodářské soutěži příštích let a desetiletí. Také vláda schválila usnesení, podle nějž se tři miliardy na vědu rozdělí mezi jednotlivé resorty. K volnému použití jsou řádově vyšší částky, přesto ministr Pilný vládní usnesení ignoruje a peníze dát nechce.

Jeho chování je však nepochopitelné jen na první pohled. Je přece známo, že Babiš nesnáší Bělobrádka osobně, protože automaticky neschvaloval všechny nápady šéfa ANO a byl mnohem méně ochoten podřídit se záměrům miliardáře než sám premiér Bohuslav Sobotka nebo dva zbylí lidovci ve vládě, ministři zemědělství, respektive kultury, Marian Jurečka a Daniel Herman. Šéf lidovců třeba na rozdíl od Sobotky, Hermana a Jurečky do poslední chvíle odmítal plán na obcházení zákona při zakázce na mýto, proti vůli Babiše vyměnil vedení Technologické agentury, nemluvě o tom, že se při krizi s korunovými dluhopisy postavil na protibabišovskou stranu barikády. Tak teď bude mít potíže.

Přísnost k Bělobrádkovi má i politický či mocenský podtext. Všichni ostatní lidovci teď vidí, že současný šéf bude překážkou v případě, že po volbách bude nutné dohodnout nějakou spolupráci s hnutím ANO. Proti tomu jsou mnohem lepšími vyjednavači a potenciálními stranickými lídry již zmíněný Jurečka nebo zlínský hejtman Jiří Čunek, kteří naopak patří mezi Babišovy oblíbence. Kolonizace lidovců pomocí rozpočtových peněz tak může zajistit ANO potřebného koaličního partnera, stejně jako nabízí nová podnikatelsko-politická hvězda Dalibor Dědek lepší vztahy s hnutím STAN.

Nebyl by to Babiš, aby nechtěl jednou ranou zabít aspoň dvě mouchy. Vedle výzkumníků odmítá přidat i vysokým školám, proto někteří rektoři chystají na začátek školního roku protesty. Profesoři a akademici si mohou na příkladu uvědomit, na kom budou v nejbližší době záviset jejich příjmy a také kariéra. Pilný jim peníze nedá, a oni se tedy mohou zamyslet, jestli se vyplatí ve volební kampani jakkoli varovat veřejnost, že nástup oligarchy do čela státu znamená nebezpečí pro demokracii. Ať mlčí, anebo stejně jako Dědek připustí, že s Babišem se dá rozumně mluvit.

Takřka by člověk čekal, že problém jednoho ministra, který nechce dát peníze do položky, kam mu vláda nařídila, začne neodkladně řešit premiér. Teď je však pravděpodobnější vyhlídka, že se Sobotka už smířil. Vláda funguje samospádem, jejími verdikty se nikdo neřídí, ale co se s tím dá dělat? Přesněji řečeno, někdo už svou moc uplatňuje i na té nejvyšší vládní úrovni, přitom ani nečeká, až případně vyhraje volby.