Hitler to nevymyslel. Koncentrační tábory si zřídili Němci už v Africe
Plán pro Afriku
NOVÉ
Koncentrační tábory, které měly vyhladit příslušníky nižší rasy, nebyly vynálezem nacistických představitelů třetí říše. Němečtí kolonizátoři v nich již na přelomu 19. století vyvraždili tisíce lidí v jihozápadní Africe, kde se nachází dnešní Namibie. Chtěli se zbavit „špatných, kulturně nižších a predátorských“ kmenů a v některých byla úmrtnost až devadesát procent. Výsledky výzkumu od amerického novináře Edwina Blacka, který na tuto část německé historie upozornil, zveřejnil list The Times of Israel.
Němečtí kolonizátoři se po roce 1884, kdy zahájili „plán pro Afriku“, zmocnili celkem čtyř oblastí, a to Togolandu, Tanganiky, Kamerunu a území dnešní Namibie, na které se Black zaměřil. Po jejich příchodu žilo v této zemi zhruba 140 tisíc lidí, přičemž o necelých dvacet let poději Němci zdecimovali tuto kmenovou populaci o víc než 90 tisíc lidí.
Domorodé obyvatele, kteří patřili většinou ke kmeni Hererů, zotročili a přiměli je pracovat na plantážích. Zabavili jim majetek, znásilňovali ženy a za pokusy o jakoukoliv revoltu zabíjeli. Stavěli také cesty a obydlí a osadníci neušetřili tvrdé práce ani děti.
Němečtí kolonizátoři zašli ještě dál a zřídili pro příslušníky původních kmenů koncentrační tábory. V tom na Žraločím ostrově, ve kterém byly jedny z nejkrutějších podmínek, byla úmrtnost kolem devadesáti procent. Vězni museli tvrdě pracovat s minimálním přísunem potravy a vody, zároveň podstupovali kruté tělesné tresty jako bičování. Dochovala se například fotografie z tohoto tábora, na němž je uříznutá hlava domorodce, která byla určena pro lékařské pokusy.
S myšlenkou o likvidaci domorodého obyvatelstva přišel německý spisovatel a vysoký úředník pro osídlení v jihozápadní Africe Paul Rohrbach. „Abychom zajistili klidné osídlení pro bílé proti špatným, kulturně nižším a predátorským kmenům, je možné, že vyhlazení se stane nezbytným,“ uvedl Rohrbach.
Záměr zabrat si pro sebe africká území vysvětlil americký novinář Black také skutečností, že v druhé polovině 19. století probíhala v Německu masivní urbanizace. Města přílivu obyvatel nestačila, docházelo k rozmáhání chudoby a lidé spali na ulicích. Někteří emigrovali do Ameriky a posléze do Afriky. Afriku označil za „ideálního kandidáta“ pro získání dalšího „životního prostoru“ pro Němce už Friedrich Ratzel.
Ratzel byl politický geograf konce 19. století a geografický determinista. Zastával geografický darwinismus, podle nějž je stát jako živý organismus (rodí se, vyvíjí se, stárne a umírá) a řídí se zákonem silnějšího. Po první světové válce ale Německo o své kolonie přišlo. Připravila ho o ně Versailleská mírová smlouva, podle které mu byly zabaveny také kolonie v Oceánii.
Koncentrační tábory jako součást řešení pro takzvanou židovskou otázku obnovil nacistický vůdce Adolf Hitler. Během druhé světové války nechal vyvraždit 6 milionů Židů.
