Proč je rozumné nestavět další Temelín

Stalo se, co všichni poslední měsíce čekali. Elektrárenská společnost ČEZ včera po konzultaci s vládou zastavila tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín.

Je to rozumné a zodpovědné rozhodnutí. Dobře, že přišlo tak rychle a otevřelo prostor k debatě, jak si v nových ekonomických a geopolitických podmínkách, které se od vypsání tendru v roce 2009 zásadně změnily, zajistit energetickou bezpečnost.

Šéf ČEZ Daniel Beneš přesně popisuje, že energetika v Evropě prošla za posledních pět let turbulencí. Po ní není možné postavit novou elektrárnu bez dotací nebo státních garancí. Větší část otřesů si Evropa uhnala sama svou aktivistickou klimatickou politikou, druhou přinesla z Ameriky technologická revoluce břidlicových plynů.

Levná předražená elektřina

Hlavní chaos přinesl boj proti globálnímu oteplování. Evropská unie začala členským zemím diktovat povinné podíly obnovitelných zdrojů. Ty si ale za tržní cenu nikdo nebyl ochotný kupovat, takže je rodiny a firmy začaly povinně dotovat. Ceny elektřiny na trhu padaly, ale rodinné účty za energie prudce rostly, protože je zvyšovala právě přirážka za soláry, větrníky a bioplyny.

Do toho se zhroutil trh s emisními povolenkami, další vynález tažení proti klimatickým změnám. Původního cíle, že zdraží „špinavou“ energii z uhlí, a tím naopak na trhu uvolní prostor „čisté“, jako je jádro nebo fotovoltaika, se nikdy nenaplnil. Evropa se dostala do stádia, kdy má ve výrobních špičkách přetlak energie. Když ale nesvítí a nefouká, takže panely a větrníky nevyrábí, nastupují dodávky z klasických elektráren. Řada zemí dnes dotuje v rámci kapacitních plateb i uhelné a další klasické zdroje, aby byly v pohotovosti, když zrovna počasí nepřeje.

Investovat v takovém chaosu stovky miliard do nových bloků je neúnosné riziko. Zvlášť, když jsme v současné době šestým největším exportérem elektřiny na světě. 

Masakr průmyslu

Tím jsme se dostali do stavu, kdy máme na trhu tak levnou energii, že to elektrárnám nepokryje náklady. Ceny pro zákazníky jsou ale o čtyřicet procent vyšší než v Americe. Tam se v mezičase odehrála díky břidlicovému plynu energetická revoluce. K výše zmíněným cenám elektřiny je potřeba ještě přidat ceny plynu, které jsou proti Evropě nižší o 80 procent. Výsledkem je vážné ohrožení konkurenceschopnosti evropských firem a neschopnost stavět nové zdroje za tržní ceny.

Evropský komisař Antonio Tajani mluví přímo o „masakru průmyslu“. "Potřebujeme novou energetickou politiku. Musíme přestat s pózováním, protože nemůžeme obětovat evropský průmysl na oltář klimatických cílů, které jsou nerealistické a jinde ve světě se nevynucují," řekl před časem pro britský deník The Telegraph.

Už se začínají objevovat první náznaky obratu. Evropská komise chce tlačit členské země k nižším dotacím soláru, větrníků, biomas a spol. Ke změně kursu je ale ještě hodně daleko. Evropské elity zatím odmítají naplno přiznat svůj intelektuální omyl s klimatickým běsněním. Takže se jeden den projednává v Bruselu plán na zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu. A další ráno následuje ambiciózní klimatický balíček, který povinný podíl obnovitelných zdrojů opět zvyšuje. Do toho navíc Evropská komise zakáže Britům státní dotace atomové energie, takže je téměř jisté, že by je nepovolila ani nám.

Jen nevysát ČEZ

Investovat v takovém chaosu stovky miliard do nových bloků je neúnosné riziko. Zvlášť, když jsme v současné době šestým největším exportérem elektřiny na světě. V zemi se ročně vyrobí 87, ale spotřebuje jen 70 miliard kilowatthodin. Téměř celý výkon současných dvou bloků Temelína (15 gigawatthodin) vyvezeme za hranice. Energetické skóre se ale začne otáčet poté, co postupně doslouží starší uhelné elektrárny. Máme na rozhodnutí čas, ale není neomezený.

Zastavení stamiliardové investice bude bohužel pro politiky (hlavně ministra financí Andreje Babiše) velkým pokušením vytahat z firmy na dividendách desítky miliard korun. Takže ve chvíli, kdy se vyjasní, do čeho investovat, nemusí být z čeho investovat.